Případ Semelová: V zásadě šlo o bezvýznamnou událost

21. 9. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
Myslím si, že nemluvit s někým a nepozvat někoho na nějakou konkrétní akci je veliký rozdíl. S komunisty se u nás minimálně od doby nástupu Václava Klause do prezidentské funkce běžně mluví. Komunisté jsou hojně přítomní v médiích, v politickém životě, dokonce Miroslav Kalousek jako šéf KDU-ČSL s nimi domlouval jejich podporu pro menšinovou vládu KDU-ČSL a socialistů.



Díky tomu, že se s komunisty běžně mluví, také všichni tak nějak víme, že není komunista jako komunista. Takový Jiří Dolejš je ve svém způsobu myšlení demokratický socialista, naopak Marta Semelová se hlásí ke stalinismu. Pozvat někoho, kdo se hlásí ke stalinismu, na debatu do Knihovny Václava Havla, je už poměrně blízko pozvání někoho, kdo popírá existenci nacistických vyhlazovacích lágrů, na diskusi do židovského centra. Nesrovnávám nyní zákonný rámec (osvětimská lež je kriminální čin), ale pouhou míru vhodnosti.

Bohumil Kartous se snaží různě poukazovat na to, že pokud jsou ze společenské diskuse vyloučeni komunisté (nejsou), měli by být vyloučeni také různí jiní, kteří se komunistům v tom či onom podobají. Je to klasický logický faul, který lze jasně demonstrovat na příkladu barev: bílá se podobá žluté, žlutá zelené, zelená okrové, okrová tmavě hnědé a tmavě hnědá černé, tedy bílá se podobá černé. My máme dnes ale spíše opačný problém. Netrpíme vylučováním někoho ze společenské diskuse. Naopak: u nás do společenské diskuse vstupují nejrůznější blázni a naprosto se rozmývá smysl pro realitu.

Na druhou stranu se mi zdá, hysterie odpůrců vystoupení Marty Semelové v Knihovně Václava Havla a nějaké představy o tom, že tam tato paní vystoupit nesmí, mi přijdou neproduktivní a hloupé. Dá se říci, že to bylo chucpe, dá se v klidu vysvětlit proč, ale dělat z toho nějaký způsob uvažování ve stylu „bolševismus naruby“ nemá smysl. V zásadě šlo o bezvýznamnou událost.

0
Vytisknout
9785

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2017