Etnická čistka v Barmě aneb Lekce z Kosova

18. 9. 2017 / Daniel Veselý

Washington Post: Vyhánění rohingyjských muslimů z Barmy je nejmasivnějším a nejbrutálnějším etnickým očišťováním, jakého je svět svědkem za mnoho let. Do sousedního Bangladéše uprchlo před vražděním a vypalováním vesnic více než 400 000 lidí, kteří tam nyní setrvávají za naprosto neuspokojivých podmínek. Nemají kde spát a nemají co jíst.


Násilnosti, jež páchá barmská vláda na muslimské menšině Rohingyů zůstávají navzdory pobouření mezinárodního společenství bez hlubší odezvy. Úřad Vysokého komisaře při OSN mezitím charakterizoval brutální postup barmských ozbrojených složek jako „učebnicový příklad etnické čistky“ a k témuž závěru dospěla i Amnesty International. A třebaže mezinárodní společenství naléhavě protestuje a naléhá na barmskou lídryni Su Ťij, aby zvěrstva armádních sil a paramilitárních jednotek odsoudila, relevantní světoví aktéři vražednému režimu nadále pokrytecky posílají zbraně a vojenský materiál a cvičí jeho vojska. Mnohé nám napoví diametrálně odlišný přístup mezinárodní komunity ke krizi v Kosovu.

Podle posledních informací bylo z Rakhinského státu barmskou armádou během třítýdenních vojenských operací vyhnáno více než 400 tisíc Rohingyů, z čehož asi 60 procent tvoří děti. Zvěrstva, jichž se barmské ozbrojené síly dopouštějí na muslimském etniku, jsou podrobně zdokumentována: armáda provádí taktiku spálené země, kdy jsou celé vesnice vypalovány a vojáci střílejí po lidech, kteří se snaží před terorem uprchnout. Satelitní snímky a videozáznamy pořízené přímo v terénu ukazují, že v obydlených oblastech armáda založila 80 rozsáhlých požárů s cílem vyhnat Rohingye z Barmy. Ostatně sám Rangún se netají tím, že bezpečnostní síly počínaje 25. srpnem kompletně „vyčistily“ 40 procent rohingyjských vesnic. Údaje o počtu obětí se pohybují mezi 1000 a 5000 zavražděných osob. Barmská vláda rázně odmítla nabídku rohingyjských vzbouřenců z Arakánské armády spásy Rohingyů (ARSA) na uzavření příměří a dohady o tom, do jaké míry je ARSA napojena na islámské fundamentalisty, se nepotvrdily, což koneckonců rohingyjští povstalci manifestovali odmítnutím podpory Al-Káidy. Mezitím Bangladéš, kde žije dohromady 700 tisíc rohingyjských uprchlíků, doslova praská ve švech. Tolik věcná a strohá fakta.

Mezinárodní společenství přirozeně nezůstává v naprosté nečinnosti, alespoň tedy co se formálního odsouzení brutální vojenské kampaně týče. Jenže je tu klasický háček. Klíčoví zástupci mezinárodního společenství, konkrétně Čína, Rusko, Spojené státy, Velká Británie a Izrael, nadále posílají Rangúnu zbraně a vojenský materiál a poskytují barmským ozbrojeným složkám výcvik.     

Většinu bojových letounů, obrněných vozidel, děl a námořních plavidel Barmě dodává Čína. Rusko je hlavním dodavatelem raket země-vzduch. Kongres Spojených států nyní uvažuje o rozšíření vojenské spolupráce s barmskou vládou, Londýn nadále poskytuje výcvik barmské armádě a Izrael prodává Rangúnu tanky, bojové čluny a lehké zbraně. Přestože Evropská unie uvalila na Barmu zbrojní embargo již v 90. letech, některé evropské zbrojařské firmy stále zásobují barmskou armádu vojenským materiálem. I když Rada bezpečnosti OSN po týdnech mlčení násilnosti v Barmě odsoudila a vyzvala k jejich okamžitému ukončení, toto bezzubé gesto je vzhledem ke geopolitickému cynismu těchto klíčových světových aktérů pouhou formalitou.         

Tento geopolitický cynismus je obzvlášť patrný, připomeneme-li si diametrálně odlišný postoj mezinárodního společenství (vyjma Ruska a Číny) vůči etnické krizi, k níž došlo v letech 1998 až 1999 v Kosovu. Krize v Kosovu byla v předvečer intervence NATO též prezentována jako etnická čistka, či přímo genocida, avšak budeme-li vycházet ze všech dostupných faktů, zjistíme, že situace byla tehdy poněkud komplikovanější. Ostatně s těmito fakty se můžeme seznámit na stránkách západních periodik i vědeckých publikací.  

Eskalaci násilí v bývalé srbské provincii předcházely útoky Kosovské osvobozenecké armády (KLA) na srbské úřady, politiky i civilisty. Bělehrad na jaře 1998 reagoval nemilosrdnou ofenzivou proti pozicím KLA, jejímž cílem bylo zúčtovat s kosovskou guerillou a jejími sympatizanty, přičemž otřesných zločinů se dopouštěly obě strany civilního konfliktu. V průběhu mnohaměsíčních bojů, tedy ještě před zahájením vzdušné kampaně NATO, zahynuly dva tisíce lidí, z nichž zhruba polovinu usmrtily srbské jednotky. Vojenské operace Bělehradu vedly k vysídlení 400 tisíc kosovských Albánců, a tento fakt byl jedním z primárních faktorů, jež vedly k intervenci sil NATO. Není ale bez zajímavosti, že srbská armáda provedla mnohem intenzivnější etnickou čistku teprve až po zásahu Severoatlantické aliance, jenž ji podle mínění bývalého generálního tajemníka NATO lorda Carringtona přímo vyvolal.      

Obě krize mají přirozeně svá specifika a odlišnosti. Zatímco zvěrstva KLA v Kosovu jsou pečlivě zdokumentována, o terorismu a zločinech ARSA v Rakhinském státě hovoří pouze barmská vláda, jíž přitakávají západní islamofobové. Prozatím ale neexistují solidní důkazy o tom, že by rohingyjští povstalci vraždili civilisty, neboť ARSA útočí pouze proti symbolům opresivní barmské moci. Lekce z Kosova ukazuje, že nasazení masivní vojenské síly etnickou krizi nevyřeší, ba naopak prohloubí. Zvláště pak, když se ke slovu nedostane smysluplná diplomacie. Ani jedno, ani druhé však v případě etnické čistky v Rakhinském státě není na pořadu dne. Volání po nekompromisním zbrojním embargu a sankcích proti zodpovědným barmským činitelům zaniká v ohlušujícím cynismu a pokrytectví relevantních světových aktérů, kteří jako obvykle upřednostňují své zištné zájmy.   

 

1
Vytisknout
4251

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2017