Má cenu se té volební komedie účastnit?

18. 9. 2017 / Jan Sláma

čas čtení 4 minuty


Poslanci jsou vyplašeni. Jak se blíží datum voleb roste nervozita stranických klubů a většiny poslanců. Poslanectví se u nás stalo živností. Občas, tak jako opravdové živnosti, se předávají i generačně. Tatínek zasvětí synka a ten vida, že je to živnost pohodlná a bez rizik, si ji snaží udržet. Slyšel jsem, že i za cenu jisté investice k získání preferenčních hlasů. Tak se po celá léta setkáváme se stále stejnými tvářemi a bohužel též se stále stejným nedostatkem myšlenek a nápadů.


Ono to snad ani jinak nejde. Zkostantělé poslanecké kluby a stranické kanceláře nemají na zřeteli blaho státu a občanů, ale především spekulují jak si zajistit v tom zapáchajícím rybníku demokracie své jistoty.

Nehodlám nikoho urazit, ale když si vzpomenu s jakými nadějemi po sametovém převratu byli ochotni kandidovat někteří veřejnosti známí lidé, aby za krátko vystřízlivěli a ze zákonodárných orgánů uprchli, pak mi ten příměr připadá zcela případný.

Poučen historií, uvědomuji si, že asi lidé budou stále stejní. Chtiví peněz, eventuálně moci, která ty peníze přináší. Pokud se nějakým omylem do těchto spolků dostane osobnost, která má především na zřeteli prospěch celku, která má dostatek rozhledu, aby si uvědomila kam se společnost pohybuje a zda lze tento pohyb nějak usměrňovat, pak, když se o to pokusí, si většina najde cestu jak ji zlikvidovat.

Má smysl účastnit se vůbec tohoto ne zrovna levného představení? Když už jsme nuceni se na něm finančně podílet, neboť je placen z našich daní. Protože zákonodárci se usnesli, že na volební kampaně musí od nás dostat peníze. Peníze, které mají sloužit k tomu, že nás mají přesvědčit, že je třeba nejen k volbám jít, ale volit právě ty nejvhodnější, to jest JE.

Za ty peníze vesměs na hloupá hesla pokrývající kde jakou plochu, ze kterých si většina národa dělá legraci, by se dalo pořídit mnoho lidu skutečně prospěšných věcí.


Největší nedostatek volebních kampaní je, že lidé ve skutečnosti nedostanou přesvědčivé informace o tom, co která strana hodlá činit, bude li zvolena. Jaká je její vize postavení země a vývoje společnosti v kontextu minimálně Evropy.

Zkušenost nám mimo to ukazuje, že potom při různých jednáních vystupují poslanci jako loutky hlásající politiku svých poslaneckých klubů řízených stranickými sekretariáty. Při tom se zaštiťují proklamacemi, že všichni jednají dle svého svědomí. V poslanecké sněmovně máme tak určité množiny stejných svědomí. Kdybychom je matematicky pokrátili pak by nám počet poslanců dramaticky poklesl. Hlas těch zbylých by mohl, vynásoben koeficientem úspěšnosti ve volbách, disponovat přiměřenou vahou.

Náklady na vedení sněmoven by výrazně poklesl. Jednání by mohla probíhat v některé kanceláři. Mohly by se zrušit funkce různých asistentů, ale i bufetů, také poslaneckých bytů, peněz na dopravu atd. Zmizely by málo funkční, ale dobře placené výbory. Zkrátka my občané bychom najednou měli navíc spoustu ušetřených peněz.

Inovaci nepřející mi asi namítnou, že by přišli o zajímavé televizní přenosy, kdy poslanci s nevalnou profesionální úrovní hrají divadlo pro občany. Hádají se, nadávají si, baví se a ruší nebo opouštějí demonstrativně jednací sál.

Chápu, že při mnou navrhovaném zredukování počtu poslanců by mnohé z uvedených zábav bylo obtížné provozovat. Snad by se ale mohly televizní společnosti ujmout výroby fiktivních poslaneckých jednání a předvádět na pokračování příběhy nového typu. Proč pořád jen ty fádní nemocnice, porodnice, hotely a školy. Nabídka by se stala pestřejší a divák by byl spokojen.

0
Vytisknout
10282

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2017