Bodláky Václava Duška

Voliči v říji

18. 9. 2017 / Václav Dušek

Volební hon započne, hola hej, podřipští nevolníci. Pozor na baby, se kterými čerti šijí a poletují od Petrových kamenů do vzdálených krajů od Jeseníků. Kudlanky hladové partajní, ustarané baculky k zulíbání, hysterky k přeléčení, partajní křiklounky i zevlounky, dělnice pochybné pravdy i lásky.  K tomu bezduší strejci s vyhrnutými rukávy, pochybnými pohnutými osudy, zbytečnými svalnatými evangelii, nevolníci čiré upřímnosti. Mudrci, opilci, tetřívci, pávi, nafoukání kmáni. Volíš nevolíš, hošku, lepá děvo, cizina nám prý pronikla dávno již na hlídaná pískoviště, dodala briskně vypiplané bábovičky pro politická písklata, doporučila k namočení a příslušnému přeprání neposlušné poslance Andyho a Jaruše; komediální zpravodajství vykrmilo lačné občanstvo k nebývalé odvaze a pravdomluvnosti – volit nepůjdeme, basta fidli. Nebudeme hrát veselohru s tragickými důsledky před politickým banditismem znuděným divákem. 

Chyba! Pravda, chlapci a dívky se nám mnoho v přeplacených lavicích nepředvedli, krom husího hašteření, červivých půtek, znevažování protivníků, výkřiků, pokřiků, truců i různých hnusů. Pohleď hříšných dělníků moci i pravomoci. Amatérské výjevy, cirkusové projevy, partajní výlevy. V lavicích nedůtklivá hafající čeládka vyplácena štědře daňovými poplatníky; může být i hůře, koukni, kterak osidla nezávislých neziskovek údajně vyživují chamtivé štěnice, politické ztroskotance. Nemít za mák charakteru se zhusta vyplácí. Peníze nesmrdí, svatá pravda, Václave Václavoviči.

Bláboly pantáty Motoly zasáhly parlamentní drobotinu. V kotli se dovaří voda, pro ošípané s čer-venkou. Zvolíme a pochopitelně riskujeme, že se nám budou vzteky točit palce u nohou nad výkvě-tem ducha z lehkovážné společnosti. Pokažená povaha přihrává republiku za třicet stříbrných lačné-mu hospodářskému světu, žel, narodila se na Jidáše. Slohová cvičení v plátcích zkorumpovaných, rozkulačených, řízených neviditelnou rukou ideologického zkaženého trhu podporují rasové pohnut-ky, malují na růžovo výhledy. Kozí rozhledy ovšem obsazeny. Co nás čeká a nemine, bratříčku. Zdražování zajisté plošné, evropanské mini platy, ekonomické zvraty, platinové důchody, nadsvětové školství, zdravotnické úchvatné zázraky, dojímavé armádní čepobití, tuny mlžného štěstí, nečekané zákeřné mutace. Ráj v dohledu, smolařům vstup přísně zakázán. My si republiku nedáme pozvracet, bacilonosičům vystavíme červené karty.

Sny rozmilého Hurvínka o Hollywoodu překonávají zašantročenou realitu. Inu, moc lidí, moc všeho. Pupíci nekvaltují. Zabývají se hastrošové abstraktní matematikou, a přitom nezvládli ani trojčlenku. Kavárenští povaleči ti se nám vycajchnovali. Kibicovali a vykřikovali: nejsme tak bohatí, abychom volili. Neukojená existence zabíjí inteligenci. Pünktlich. Slýcháme: ten nic neumí, šup s ním do politiky. Nabídka a poptávka prý jedno jsou; almužna, pokladna, žebrota, drahota, nuzota, maucta světe, lidi, měl jsem vás rád, neblbněte. Vlastenecké city ovšem budou po zásluze trestány. Rekonstrukce osobností se budou vbrzku vyrábět v ústavech zaručených dějin. Drobnohledy v rukou mstivých všiček odhalí polopravdy, a katanští nohsledi poopraví dějinné události do tvaru legendy z formelíny.

Zašmelili nám miliardy, vyšmelili prý pohrdání – nu, to se asi rozklepali zbohatlíci, že? Parlamentní demokracie, která klade věnce pod pomníky ze zvětralého pískovce, přizvukuje pohrdání lidskou důstojností, ukrývá v náručí nehodné služebníky, musí skonat – zahrají jí nekonečný cajdák, tsunami práva smete rozklepané měšťáky, placené mordýře, šikovné kejklíře, náhodné milionáře; parlamentním žvanilům bez nápadu k obohacení společenských aktivit a s chronickým odporem k práci bude zdarma v taterských salonech vepsáno do kůže barevně: práce je poslední pokus, jak získat peníze.

Příležitost dělá zloděje. Navařený povolební čumfurt budeme konzumovat společně. Pozdě bycha honit, krokodýlí slzy ronit. Platy budou nadále nedostatečné, přímo hraniční, partajní mlžení nepomine, otrocké práce přibyde, tlučhubů neubude, krást a loupit se nepřestane, nenažraných nipferdů a büfelů vzroste ve městech, okresech i krajích. Inu, není nám zle a může být ještě lépe.

Voliči v říji v říjnu rozhodnou s konečnou platností, kdo nás bude vodit na nitkách. Nevolte staré existence, prosím, ničeho krom žvanivosti v sobě nemají – zůstane po nich pach, a později prach.

Doba vyžaduje skutky – slov o vypočítavé rovnosti bylo dosti. Svět nepočká.

0
Vytisknout
2045

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2017