Bodláky Václava Duška

Hrubá síla nenávist zasívá

7. 9. 2017 / Václav Dušek

Žít nebezpečně v bezpečí nemá valných rizik. Boží dopuštění, posléze odpuštění. Tvrzení, že život v milosrdenství uzdravuje, ničemy neskolí. Arogance neviditelných intrikánů vymýšlí stále nové tahy na planetární šachovnici; mizerové prolobují cokoli, pokud jim to přinese finanční výhody. S vyžranými dacany nezatočí ani nástupce Bodicca, velkého keltského bojovníka. Na výslunní se tetelí šťastné nuly; trumpety ohlašují zvučně a do kroku všechny oživlé politické bytosti. Hustoměry slávy poničeny vytvářeným tlakem producentských rarit. Kopyta se producírují pod vlajkami pokroku; koštěkotka i kopyto jedno jsou v nepostradatelném okruží slavomanské hořkosti.
Člověk nemá stále kritizovat, ale především odpouštět. I napsal nádeník všednosti dopis řediteli banky, zda může laskavě odpustit dluh chycenému do pasti výhod, zadluženost důvěřivce sužuje, nedá mu spát, hrubá exekutorská síla ho ve spaní děsí svou zdrcující mocí, žije v kalné beznaději, děsivém strachu, vysilující bezmoci, hořkém ponížení – úroky z něho vysávají poslední zbytky sil – díky reklamě a nedůslednosti se stal výstavní sociální troskou – tedy, vyhoví-li mu ředitel a dluh velkoryse smaže, získá u něho nesmazatelný citový kredit. 

 Ať žije milosrdenství a nikdy jinak! 

Sladký život, žel, netrvá dlouho. Kdesi na Vidrholci pěstírna zašlé slávy, chutné silné trávy. Tvrdili zoufalci, že prý panna Maria trávu pro synka zasívala, radost pacholeti přinášela. Matky bývají oddaně neopatrné, z lásky se vydají a zbudou jim oči pro pláč. Nenávist přibývá, ouha, láska se scvrkává – rodina, základ státu, v trvalém ohrožení. Nu, ono i odpuštění mívá záruku platnosti. 

Jitra bývávají těhotná nadějemi, euro jackpoty připraveny vymodelovat miliardáře. Hrubá sázkařská síla produkuje závistivé darmojedy, které od nebezpečného sázení neurve ani hupcuk. Bolestíni, ludráci, sanktusoví dromedáři, bezbožní chuďasové, barabové, chumajové, brundibáři, mordýři, všici slopají kořalinku a pivínko – zchudnout není hřích, synu, usilovat o zbohatnutí jakkoli však hřích usilovně vábí k procitnutí. 

Zástupci lidu si libují v nicotných půtkách, každý z nich jest vyškoleným pucmajstrem, znalcem rozkolísaných vztahů, hlavy pomazané i vymazané; stínohry moci vyvolávají v lidech nepříjemné pocity minulosti. Utři si v míse sladkobolnou bídu, chytráku. Zpozdilá poznání jsou k ničemu, rychlozdviže k moci byly náhle odpojeny, statiku partají ohrožují základy na tekutých píscích.

Květinové výzdoby partajních tribun originální, kytičky z hluchavek žádány. Hlavně ustaň připomínat stále omílanou krvavou minulost, jitření svědomí přináší špinavou obrodu. V minulosti se mohou utopit nepolitičtí plavci snadno i navždy; rudí, hnědí, zelení, kdo k nim za padesát let přivoní?! 

Nepokorní siláci poletují na metlách fasovaných u Boblika v Losinách; fičí životem bez zábran, žijí prý rychle a nebezpečně – spíše mlhavě a do budoucna neúspěšně. Hrubé síly si užívají lidé po křehké planetě věru dostatečně. Poletuješ, křepčíš – houby se staráš o dny příští. A přece stojí za námahu pochopit postoje druhých bytostí, neodsuzovat všechno a všechny šmahem, s pokorou připustit, že nemusím rozumět všemu – slušná diskuse se jaksi vytratila, nastoupil slovnikářský boj.

Ublížit, pošpinit, vzdouvajícího se soka, zahnat jej otlemu do kouta zapomnění. S lehkostí nám v Podřipsku vlastní odsouváme z myšlení nepohodlné pravdy a nehodné činy; nevyléčitelná duchovní lepra vyvolává obavy z vyprodané budoucnosti. Hrubá síla rozeseta v nekonečných úrodných lánech po planetě může přinést nevídanou katastrofu. Údajně žijeme v míru za pomoci výkonných zbraní, vycvičených mučedníků války; potácíme se za nevalnými chabými politickými štíty a spoléháme se příliš na spokojené politické brundibáry. 

Čisté prameny a libosady k vidění pouze v pohádkách; slyšet šum křídel v tichém jitru – zázrak. Generálům patří kytice uvázané z kopřiv! Míra rozpustilosti obrů nezná mezí – musí bezodkladně diktovat menším národům, jak žít, kam směřovat, a specialisté kompromisů se vyhřívají na vyhřátých atomových balvanech, v hlavách poslušnost! Kdo neslouží svému národu, zasívá nenávist a smrt. A nestrašte nás hned nacionalismem.
0
Vytisknout
1818

Diskuse

Obsah vydání | 8. 9. 2017