Jak porozumět hněvu paní Kozlové?

12. 9. 2017

Stádní ovce, bláboly, velkohubové, tupé mozky, šiřitelé jedné pravdy, pisálci, stádní kecy, žvanilové, darmožráči, bez politické korektnosti.... Rozumím Vaší kritice, že s lidmi jako paní Kozlová nikdo nemluví, ale ono je to také mimořádně těžké. A opravdu se mi nezdá, že by nadřazenost, bohorovnost, naprostá neochota naslouchat a tendence k neustálému kázání byla jen (či převážně) na straně těch intošů či novinářů, leč spíš naopak, píše Michal Kubálek.

K tomu Jan Čulík: Máte sice pravdu, ale jde o to zjistit, co frustruje lidi, že se chovají protisystémově a ohrožují stabilitu země. Je samozřejmě možné se s nimi nebavit, ale to je cesta do pekla. Kromě toho je zjevné, že jim především vadí chudoba. Skutečnost, že důchodci v ČR nemají na léky, a že to dopustila sociální demokracie, je šokující. Např. v Británii samozřejmě žádný důchodce na žádné léky v lékárně nedoplácí... !


Michal Kubálek:
Souhlasím určitě s tím, že zjistit, co lidi frustruje, je velmi důležité. Věřte, že je to otázka, která mě dost trápí, snažím se to zjišťovat, jak ve svém mikrosvětě můžu: ať už četbou sociálních sítí, rozhovory, průzkumy. Mimochodem, nejsem si právě tolik jist, zda je chudoba tou primární příčinou. Rozumějte, vůbec nezpochybňuju, že situace některých sociálních skupin v ČR je alarmující, že exekuční stroj v této zemi je asociální hanebnost, ale někdy mám pocit, že přesto ten kořen je někde jinde (i když chudoba k tomu samozřejmě přispívá), bez ohledu na to, že se téma chudoby v příspěvcích jako je ten, který napsala paní Kozlová, objevuje, jenže mám podezření, že to je - stejně jako např. antiimigrační nebo antiromský "diskurs" jakýsi v podstatě postupně vypracováváný "protestní jazyk", který si dotyční za pochodu osvojují a přizpůsobují (charakteristické např. je, že některé části příspěvků paní Kozlové - "robota" u sedláka, paní, co lékárně nemá na doplatek, jsem již dříve četl jinde, je to právě takový apokryfní stavebnicový kámen protestní promluvy). A co by mohlo být to jádro, opravdu nevím, ale trochu uvažuju o něčem jako ztráta smyslu života, pocit jeho bezvýznamnosti a nepodstatnosti, nesrozumitelnost světa (samozřejmě pak zůstává otázka, proč se to ve společnosti generuje). Nevím. Jen mi nepřijde, že by bylo možné pouhou sociální nápravou (jakkoliv bych ji určitě podporoval) utišit hněv paní Kozlové.


Jan Čulík: Ano, to jsou velmi zajímavé věci. Snad nejdůležitější otázkou současnosti, nejen v ČR, je analýza zdrojů občanské frustrace. Je to skutečně umělá konstrukce a do jaké míry? A proč ta umělá konstrukce vzniká?

V Británii vedla frustrace u důchodců k prosazení brexitu a zcela nerealistické, nostalgické konstrukce někdejšího "dokonalého" britského impéria bez cizinců na britském ostrově. Je to naprostý nesmysl, protože ta společnost byla kastovnická, tvrdá a velmi nepříjemná. V Americe frustrovaní občané milují Donalda Trumpa, protože "říká věci, jak jsou", "mluví naším jazykem" a "je silný, protože se odvažuje říkat věci, které se jiní říkat bojí".  Že Trump jen kecá blbosti a nikdy nic nevyřeší, to jim nedochází - jim stačí ta verbální onanie. Totéž v ČR v případě Miloše Zemana a Andreje Babiše.

A ještě jedna další důležitá věc: Mám velmi silný pocit, že frustrace v České republice je do značné míry skutečně umělý konstrukt. Lidi se totiž s nadšením rozčilují v hospodě či na Facebooku podle instrukcí, které jim dávají manipulativní komerční média - aby nenáviděli muslimy či imigranty, nebo "pražskou kavárnu". Jenže o zkoumání skutečných problémů jim vůbec nejde - dokazuje to obrovský nezájem o jakékoliv závažnější společenské téma, které se Britské listy pokoušejí nastolit. A pokud jim nejde o zkoumání závažných problémů dnešní české vnitropolitické reality, už vůbec nejsou schopni a ochotni se začít zasazovat o jakékoliv řešení...

Takže, vypadá to, jsou to všechno jen formální kecy...

Přesvědčte mě o opaku...
1
Vytisknout
3415

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2017