Proč Česká republika leží na Jadranu

21. 3. 2017 / Karel Dolejší


"Ať táhnou zpátky na Jadran!," vyzýval Čechy před lety vtip parodující xenofobii značné části z nich z perspektivy podobně neinformovaných buranů na Západě. V roce 2017 jsou ovšem takové výzvy již zbytečné. Mentálně Česko dávno leží na Balkáně - a chová se, jako by ho trápily problémy spojené s tímto koutem světa, spíše než problémy Střední Evropy.


Švédský autor Robert Dalsjö ZDE předložil analýzu západního syndromu "konce dějin" - a příznačné přitom je, že ač jednou zmínil také teroristy "islámského státu", dále se v originálním podrobném textu islamisty vůbec nezabývá. Dává to dobrý smysl: Evropské státy se totiž dnes z pohledu vnímaných bezpečnostních hrozeb dělí do dvou hlavních skupin. První, která zahrnuje především země ve Středomoří a také v západní části kontinentu, vidí největší bezpečnostní hrozbu v nekontrolované migraci a s ní krátkým spojením asociovaném terorismu. Druhá, které se v geografickém ohledu nachází spíše východním nebo severním směrem od předchozí, jednoznačně jako hlavní bezpečnostní hrozbu vnímá agresívní Putinovo Rusko. Tyto danosti výrazně komplikují například fungování NATO, nicméně to zdaleka není jediný případ, kdy se výrazně projevují.

Česká republika na pozadí uvedeného dělení představuje naprostou raritu, s níž lze srovnat ještě tak nanejvýš Orbánovo Maďarsko. Země která zažila sovětskou okupaci a kolonizaci, v níž žije početně malá a dobře integrovaná muslimská menšina a které se přistěhovalci víceméně důsledně vyhýbají se na mezinárodním poli i ve veřejné rozpravě chová, jako by v ní končily přinejmenším desítky tisíc přistěhovalců ročně, muslimové tvořili nejméně čtvrtinu obyvatelstva, Čechy děsivě utlačovali a páchali na českém území jeden teroristický útok za druhým. Na druhé straně ruská agresivita, kterou třeba skandinávské státy považují za doslova existenční problém, od počátku trvající ukrajinské krize v pořadí možných hrozeb stále více ustupuje do pozadí, v nemalé míře také následkem působení Hradu.

Když Miloš Zeman poprvé kandidoval, někteří přesvědčeně ujišťovali, že prezident přece "nemá žádné reálné pravomoci" a zahraničněpolitickou orientaci země neovlivní. Dnes jasně vidíme, že nejprivilegovanějším ministrem Sobotkovy vlády se na Hradě stal Lubomír Zaorálek, který po několika menších konfliktech zbaběle a beze zbytku přijal proruskou, pročínskou a jak se teď ukazuje ve svých důsledcích také ostře protievropskou politiku ZDE.

Některé další faktory, jako třeba propagace kurdských milic YPG na levém okraji politického spektra, samozřejmě také přispívají k optice, která představuje bezpečnostní zájmy České republiky ve velmi podivném světle. Pojďme se na věc podívat blíže.

Česká republika jako stát s malou dobře integrovanou muslimskou menšinou není pro teroristy "islámského státu" ani dost málo zajímavá. Fanatici z IS si nepříliš chytrou politikou vytvořili ve světě tolik nepřátel, že tak marginálně se jich týkající stát jako ČR v důsledku jednoduše ignorují.

Podívejme se totiž pravdě do očí: Pokud má ČR ve světě ještě nějaký relativní význam, je to dáno členstvím v důležitých a vlivných mezinárodních organizacích, jako jsou OSN, EU, eventuálně NATO. Z pohledu klasických měřítek významnosti jednotlivých států - lidnatosti, územní rozlohy, ekonomického výkonu, vojenské síly - neexistuje žádný zvláštní důvod se Českem nějak zabývat. Čechů ubývá, společný stát se Slováky si nechali rozbít, ekonomicky bude jejich montovna zaostávat za jádrem evropské ekonomiky pod premiérem Babišem stejně jako za Sobotky. Po usilovné snaze všelikých Tvrdíků jim ani z armády mnoho nezbývá a islamisté se rozhodně nemusejí starat o to, kolik pokročilých průzkumných prostředků, bojových letadel, moderního dělostřelectva či obrněné techniky proti nim Česko vyslalo - protože nevyslalo nic. Mnohé tzv. rozvojové země dnes mají silnější a modernější ozbrojené síly než "reformovaná" Armáda České republiky. Navzdory usilovné Zemanově snaze upoutat pozornost teroristů nenávistnými islamofobními projevy se "islámský stát" o ČR ani dost málo nestará. Nemusí. Mezinárodní organizace, jichž je ČR členem, s ním jednat nikdy nebudou. A samotný středoevropský bantustan vysílající sem tam nějaké vojenské poradce na Blízký východ nemusejí islamisté řešit. Knedlíky, pomazánkové máslo ani Kostelecké uzeniny je ze strategického hlediska nezajímají.

Jestliže ve veřejném prostoru kromě zcela fiktivní "uprchlické hrozby" dominuje i představa, že Českou republiku dnes zásadním způsobem ohrožují islamističtí teroristé, jedná se o naprosto nevěcný pohled na reálné bezpečnostní hrozby. "Islámský stát" teď ani v příštích letech nebude mít o tento konec světa větší zájem, plán rozeštvat muslimy a většinové obyvatelstvo by mu zde téměř nic nepřinesl. Psychóza, pod jejímž vlivem podléháme představě, že islamisté stojí doslova na prahu a musíme udělat "všechno, cokoliv" v boji proti nim, je racionálně nepochopitelná. Kdyby ČR nedělala nic jiného kromě nijak veřejně nepropíraného posílení kontrarozvědky, udělala by už dost. Řeči o "spojencích" v "naší válce s islamisty", mezi něž se kromě problematických (a stále problematičtějších) syrských kurdských milic propagovaných krajní levicí řadí také Asadův režim či Rusko, vyrůstají z bizarních okrajů české společnosti a je věčná škoda, že na těchto okrajích také natrvalo nezůstaly.

Místo aby se v České republice řešily reálné bezpečnostní hrozby spojené s její geografickou polohou, historií a současnými událostmi na jejím území, mentálně se přestěhovala na Balkán a předstírá, že je snad jakousi trochu větší Republikou srbskou v Bosně.

Probíhající pomlouvačné kampaně vůči otevřeným skandinávským společnostem, kde ruské podvratné politické a mediální operace na rozdíl od českého prostředí selhaly a které teď čelí zuřivému hněvu Moskvy, kromě jiného také zajišťují, že se Češi ze svého mentálního Balkánu nehnou ani na krok a budou si dál pěstovat preferované islamofobní noční můry.

V dobách první republiky existovala prý marginálně rozšířená obsese žraloky útočícími na Jadranu na české učitelky. Vzhledem k faktu, že jadranský žralok měří obvykle asi půl metru, na všech těchto pověstech zřejmě nebylo ani zbla pravdy.

Islámský terorismus v ČR je v danou chvíli asi stejně reálnou hrozbou jako útok jadranského žraloka během dovolené v Chorvatsku. Pokud se okolnosti drasticky nezmění, prioritní bezpečnostní hrozby se nachází úplně jinde.

I na mentálním Balkáně snad není zcela vyloučeno, že si to Češi nakonec přece jen začnou uvědomovat.

0
Vytisknout
3063

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2017