Noam Chomsky, Andre Vltchek: On western terrorism

21. 2. 2014

Na americkou knihu se u posledního titulu nejcitovanějšího člověka planety vyskytuje poměrně často slovo "Czechoslovakia". Spoluautor Andre Vltchek je "plzeňák". Shrnu, co si povídali v kanceláři MIT, píše Lukáš Stříteský.

Chomský zmínil, jak přijel Václav Havel po revoluci do Ameriky, mluvil před Kongresem a vysloužil si bouřlivý potlesk. Bylo krátce po pádu Berlínské zdi. Tuto událost oslavila USA zavražděním šesti Havlových disidentských protějšků na Jezuitské univerzitě v San Salvadoru. Práce elitních vojáků, kteří se právě vrátili z Kennedyho výcvikového střediska v Severní Karolíně. Havlova slova před Kongresem: "Amerika je ochráncem svobody." Krom jezuitských kněží byla zavražděna i hospodyně s dcerou, aby nezůstali svědci. Představme si, říká Chomský, "že by otec Ellacuria, jeden ze zabitých kněží, přijel do Ruska a před Dumou velebil Sovětský svaz jako ochránce svobody."

Listovali glóbusem a Chomský povídal, jak se setkal ve Vietnamu se západním reportérstvím. Dělo se doslovným otisknutím briefingů a následovaným popíjením v baru. Chomský zašel na americkou ambasádu zeptat se na dokumenty, podle kterých byly briefingy připravovány. Řekli mu, že byl první, kdo si je vyžádal. Zajímalo ho, jak to vypadá nyní. Vltchek odpověděl, že prý je to pořád stejné. Byl v Afghánistánu, když v Kábulu americká naváděná střela zasáhla Al-Džazíru. Reportéři se tomu prý jenom smáli v baru a otiskli, že to prostě byla chyba. Všichni byli přesvědčení, že útok byl záměrný, ale nikdo z novinářů to neotiskl. Chomský zmínil událost z poslední války v Iráku, kde američtí vojáci zaútočili na nemocnici ve Fallúdži, protože prý byla propagandistickou agenturou, neboť poskytovala informace o počtu nemocných. Těžko říct, co tam Američané udělali, byla tam reportovaná radiace jako v Hirošimě. I když se novináři opakovaně ohánějí Ženevskou konvencí a požadují vysvětlení, nedostavila se žádná odpověď. Mně se tomu samotnému nechtělo věřit, tak jsem o tom začal hledat informace. A opravdu zatím nikdo nepřiznal, co to bylo. Lidé tam trpí klasickými příznaky ozáření: rodí se postižené děti a je u nich častější rakovina. Vědci našli ve vzorcích vlasů dětí a rodičů měď, uran a vizmut. Na záběry z nemocnic se doporučuji nedívat.

Vltchek vyrůstal v Plzni, kde bylo snadné chytit západní rádia a televize. Protože tam byla velká žízeň po informacích "z druhé strany", Západ toho podle Vltcheka zneužil. "Když jsem přijel do Spojených států, byl jsem šokovaný, jak mylně informovaný jsem byl." Týkalo se to například války ve Vietnamu nebo Nikaragui.

Vltchek žil ve všech kontinentech. Srovnával, jak jsou lidé kritičtí a informovaní. Vzpomíná, jak jako studenti na Kolumbijské univerzitě řešili bombardování Libye v osmdesátém pátém. Ale když vyšli do ulic, tak byli v šoku že mezi běžnými lidmi neexistovalo o jakékoliv kritice žádné povědomí. Ze všech míst mu přijdou "západňáci" ti nejvíce "indoktrinovaní" a nejméně informovaní. Za to věří naprostému opaku. Já osobně jsem byl šokovaný toto léto v Bělorusku. Máme u nás o té zemi ty nejhorší představy. A samotnému se mi nechce věřit, že jsem v dřevěném domku za městem strávil celý den díváním se s paní domu na Chaplinovy filmy. Nebo když jsem se s dělníkem v Minsku bavil v angličtině o Voltairovi a politice. Vychází mi o cestě tam postupně memoáry na /belarus-project.eu/.

V Česku máme na základní a střední škole dohromady 12 let dějepisu. Probíráme podrobně Sumery, Egypťany, trojpolní systém. Skončíme 2. světovou válkou. A na druhou polovinu 20. století zbude čas, kdy jsou maturity a nic se neprobere. A tak mladí lidé ještě ví, že byla Korea a Vietnam, i když jim nikdo neřekne proč. O Zátoce sviní 1961 už nemají ponětí. A když jim zmíním islámskou revoluci v Íránu 1979, vypadám jak z Marsu. Přesto, že maturanti nevědí z dějin to naprosto nejdůležitější, v jakém světě dnes žijí, možná právě proto si myslí, že jejich vzdělání je dobré.

Vltchek pokračuje o tom, že v Číně najdeme v knihkupectvích literaturu americkou kapitalistickou vedle čínské komunistické a lidé porovnávají různé pohledy. Kdežto v západních knihkupectvích čínskou komunistickou literaturu? Koho by to nerozesmálo. Já osobně nemůžu dostat z hlavy, proč Zbyněk Fišer a la Egon Bondy, velice významný spisovatel (napsal jeden z nejvýznamnějších románů undergroundu: Invalidní sourozenci), básník (40 básnických sbírek), překladatel (Morgernstern, Mao Ce-tung), filosof (krom vlastních myšlenek napsal třináct samizdatových svazků dějin filosofie a spolupracoval na překladu Tao te-ťingu), otec kulturního undergroundu během minulého režimu, je dnes v Česku naprosto neznámý. Dokonce o Bondym nic nevěděli ani moji přátelé, kteří studovali český jazyk na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Za to ho znali všichni mí přátelé Slováci, kteří mě k němu přivedli. Bondy byl kritikem Havla a Kundery a marxistou. Jediný o kom vím, že na FF UK o Bondym učí alespoň jako externista je vynikající člověk Martin Machovec. Vyučuje jeden volitelný seminář, který má pokrýt celý český literární a kulturní underground. Vzal nás mimochodem do Krytového divadla Orfeus. Jediná akce na škole, kde jsme se šli za kulturou podívat. Je to v atomovém krytu. Představení se povedlo, vstupné mají dobrovolné a bonus je "literární kavárna" s domácí polévkou a pivem za režijní ceny. Na prostředí z jiného vesmíru se podílí sami herci, kteří se o vás starají od prvního kroku v atomovém krytu. Mají už při tom "nasazené" své role a kostýmy. Když jsem tam byl posledně, hledali nové herce a měli existenční potíže. Běžte a podpořte tento skvost, o kterém opět skoro nikdo nepíše, jako o Bondym.

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a "doma" se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si "markeťáci" uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky "nagging" se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Chomský zmiňuje, jak sofistikovaností Americké reklamní propagandy byl velice nadšený již Goebbels a modeloval fašistickou propagandu podle americké komerční reklamy.

Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.

Chomský uvádí studii H. Bruce Franklina, který se zabýval populární kulturou v Americe od doby kolonialismu až po nynějšek. Zajímavé je, jak filmy a romány proniká jedno společné téma: Jsme na hranici katastrofy, nepřátelé nám jdou po krku. A v poslední vteřinu nás někdo zachrání. Kdo však byli (a nyní jsou) ti nepřátele? Často právě ti, které Amerika utlačovala. Indiánští divoši hodlající přepadnout a zničit mírumilovnou společnost. Později to byli otroci, kteří se vzbouří a zabijí všechny muže a znásilní ženy. Potom to byli Rusové, pak Číňani a Vietnamci a nyní to jsou fašističtí muslimové.

Chomský si povzdechl nad Kubou, která je pro Američany přímo před očima. Jediné, co o ní je dovoleno říct: jak hrozné to tam je. Ale nesmí se mluvit o zdraví jejich lidí, o pomoci Kongu, která byla naprosto nesobecká, taky Angole a Namibii. Vltchek připomíná pomoc Kubánských doktorů, které byl svědkem v Oceánii, Africe i Latinské Americe. Chomský dodává jak pomohli v Haity a v Pákistánu po povodních 2010. "Byla tehdy spousta řečí o tom, jak Západ poslal doktory a jak byli úžasní. Ale hlavní byli Kubánci, kteří nezůstali ve městech a jeli do těžko dostupných oblastí a zůstali tam působit. Dá se o tom číst v tisku v Pákistánu a Indii, ale zkuste o tom najít zmínku tady." Chomský s tím měl ještě jednu osobní zkušenost z devadesátých let v Jižní Africe. Byl tam právě ve chvíli, když dorazil kontingent Kubánských doktorů. Bělošští lékaři už odjeli, ale zůstali tam černošští, kteří si na příjezd stěžovali. Zeptal se jednoho z úředníků ministerstva zdravotnictví: "Jak to?" Odpověď: "Protože Kubánci je zahanbili, když se vydali do chudých vesnických oblastí, zatímco černošští lékaři chtěli zůstat v pohodlí měst." Vltchek zmínil ještě jednu obdivuhodnou věc, že Kubánští lékaři se v Jižní Africe naučili místní jazyky a dialekty a tak byli schopni lépe komunikovat a pomáhat, zatímco místní doktoři mluvili jenom Afrikánsky nebo Anglicky. Vltchek přidává, že pomáhali dokonce v bohatém Chile po posledním velkém zemětřesení. A Chomský zase, že nabídli poslání zdravotních týmů do USA po hurikánu Katrina.

Když už byli v Latinské Americe, Chomský zmínil o Manuela Noriegu, který vládl v Panamě. Byl spojencem USA, pracoval pro CIA. Když se koncem 80. let rozhodl učinit Panamu více nezávislou, byl náhle označený západem za teroristu, mučitele a pašeráka narkotik. USA podnikla do Panamy invazi a když Noriegu soudili, většina obvinění byla z období, kdy byl favoritem USA. Ještě se zatočí glóbusem a zmíní se Australská podpora genocidy ve Východním Timoru, jedné z největších od II. světové války. Chomský mluví o fotce Australského ministra zahraničí Garetha Evanse podepisujícího se svým Indonéským protějškem Alim Alatasem smlouvu, která dává Austrálii přístup k ropě takzvané "Indonéské provincie Východního Timoru.". Aktivisté v Austrálii vyvíjeli tlak a Evansova odpověď zněla: "Svět je nespravedlivý a plný případů získávání silou." Vltchek byl mimochodem ve Východním Timoru v roce 1996 zajat a mučen.

Noam Chomsky na konci knihy mluví i o pozitivním vývoji v samotném USA. Díval se v roce 69 do učebnic své desetileté dcery. Jedna se jmenovala Objevování Nové Anglie (liberální oblast USA, ve které bydleli). Noam si říkal: "Kdo ví, jak píšou o Peqotském masakru indiánů?" Byl tam obsáhlý podle něj docela přesně. Byly zabíjeny ženy i děti. U toho nakreslený chlapec, který říkal: "Přál bych si, abych byl muž a u toho." Mě osobně napřed napadlo, že aby jim pomohl. Ale učebnice oslavovala vraždění lidí a zabírání jejich půdy. Noam to ukázal své manželce a ta zašla za učitelkou do školy. Učitelka nedokázala najít žádnou pravopisnou chybu. Vůbec nechápala o co paní Chomské šlo. A když jí to polopatě vyložila, odpověděla: "Ne každý je tak liberální jako vy." Takové učebnice však už dneska v Americe prý mít nemůžou.

Po dobrém konci se ještě zmíním o tom, že Noam Chomsky bývá označovaný za levicového autora. Jakoby existovaly pravicové informace a levicové informace. Přesto, že máme tuhle nelogičnost přímo před očima, je neustále dmýchána tím, jak většina intelektuálů interpretuje hlavně ze své předem zvolené pozice. "Já, jako pravicový..." slýchávám začínat větu. Pro zodpovědného člověka je jedno, jestli je argument zprava, zleva, z ponorky nebo z vrtulníku. Relevantní je pouze to, zda jde o kritickou a informativní snahu nebo sobecký pokus posloužit svému předem zvolenému postoji nebo zájmu.

0
Vytisknout
9224

Diskuse

Obsah vydání | 21. 2. 2014