29. 1. 2014 / Jan Čulík
Přátelé mě v úterý večer donutili, abych strávil 75 minut svého života sledováním filmu Agnieszky Hollandové o Janu Palachovi Hořící keř. Musím se přiznat, že něco tak špatného jsem už dlouho neviděl. Film mi působil podstatné duševní utrpení a po 75 minutách jsem ho vypnul. Ani přátelé mě nemohli přesvědčit, abych se trápil dál.
Film je povrchní, kýčovitý, manipulativní. NUDNÝ. Nezaujme. Hlavním problémem je, že mladý scénárista není schopen napsat hlouběji prokreslené postavy. Filmem se pohybují papíroví panáci bez hlubší motivace. Vývoj filmu je předpověditelný a přehnaně explicitní. Nic není ponecháno náznaku, všechno se musí říct dlouze, opakovaně a doslovně, aby to "divák pochopil". Divák vždycky předem ví, co bude následovat. Film v první hodině v podstatě nemá děj, pojednává se pouze o šoku, který způsobilo, že se Palach polil hořlavinou a upálil, a o reakci jeho rodinných příslušníků a do určité míry i společnosti, jenže ta je vykreslena útržkovitě, neúplně a na základě stereotypního kýče. Je zjevné, že osmadvacetiletý scénárista prostě nemůže mít životní zkušenost na to, aby napsal psychologicky přesvědčivou charakteristiku postav. Dlouhé desítky vteřin jsou plýtvány na ploché scény, jejichž význam a vyznění je jasné už po několika sekundách - nesnesitelně dlouhá je například scéna odebírání posmrtné masky Janu Palachovi. Přitom se film snaží diváka emocionálně manipulovat, jenže nemá hloubku, jíž by dokázal na diváka zapůsobit. Film je statický. Když konečně Palach zemře ("On umřel!!") :) , scény jsou natolik přehrávány, že v divákovi budí smích.
Šokovala mě nízká dramaturgická úroveň. Ve filmu jsou samozřejmě historické nepřesnosti, ty ale nejsou na tomto snímku to nejhorší, horší je chabá propracovanost postav. Co se týče historických nepřesností, film manipuluje neznalého diváka, protože mladý scénárista zřejmě slyšel ve škole, že komunismus rovná se útlak, a tak se ve filmu snaží postavit režim proti normálnímu obyvatelstvu, proti obyčejným lidem. Nic nemohlo být dále od pravdy. V lednu 1969 byl český národ a KSČ stále ještě sjednoceni a veřejnost svým politickým představitelům věřila - i když samozřejmě věděla, že jsou pod sovětským tlakem. Ve filmu se to v jednom okamžiku mihne v jakési dobové rozhlasové reportáži: média a politikové stále ještě podporují "socialismus s lidskou tváří". Film se ovšem snaží ahistoricky naznačovat, že režimní představitelé byli totalitní a obyčejným lidem nepřátelští. Ne v lednu 1969, o čemž konec konců mohli svědčit studenti, kteří s Palachem na smrtelné posteli mluvili, jako Jan Kavan či Luboš Holeček. Potíž je, že to byli přesvědčením levičáci, a tak museli být z filmu vyzmizíkováni a namísto nich byla vytvořena neslaná-nemastná fiktivní postava Ondřeje Trávníčka. Bylo důvodem jejího vzniku, aby byla zamlčena jména Luboše Holečka či Jana Kavana?
Ve filmu se mihne na zdi komunistický plakát s nápisem VÍTĚZNÝ ÚNOR. Je to lež. V lednu 1969 nikde nevisely propagandistické komunistické plakáty, to je záležitost až od roku 1970. V pražských ulicích jezdí nezřízeně ruští vojáci v gazících. To je taky lež. V Praze žádná posádka okupačních vojsk nebyla a Pražané od prvního týdne v září 1968 žádné sovětské vojáky neviděli a nepřicházeli s nimi do styku. Na schodišti pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy odstraní ve filmu student bronzovou bystu V.I. Lenina a nahradí ji Palachovou posmrtnou maskou. To je taky lež. Je naprosto absurdní se domnívat, že na tomto místě byl v osmašedesátém a v devětašedesátém místě Lenin! Proboha, FFUK byla absolutním centrem reformních snah. Jak to, že to scénárista neví? Od jara 1968 na tom místě stála bysta T.G. Masaryka.
Smrt a pohřeb Jana Palacha jsem zažil, když mi bylo šestnáct let. Je to dávno. Přesto však z toho mám do dneška nezapomenutelný zážitek, který je daleko hlubší a mnohostrannější než tento slabý, kýčovitý a při sledování utrpení působící, špatný film.
Děsí mě, že kulturní úroveň v České republice poklesla tak nízko, že tento šunt - zjevně čistě z ideologických důvodů - někteří budou vychvalovat do nebe. (Ale je vlastně jedno, co si myslí pražská kavárna, kolikrát už se zesměšnila a znemožnila - pamatujete, jak všichni odsoudili Havlův film Odcházení a po Havlově smrti ho zase začali chválit? Anebo jak pražský Pen klub zpíval "Kníže má lidu blíže..." :) Hořící keř je bohužel špatný film. Ti, kdo ho vychvalují z ideologických důvodů, se vracejí do stalinských padesátých let. Reagují na představu, že je film na "posvátné" téma a snaží se ignorovat skutečnost, že film toto pro ně "posvátné" téma zesměšňuje a poškozuje.
Diskuse