Stalinisté v české "levici"

20. 2. 2014 / Daniel Veselý

Uvědomuji si, že hádky v české levici k ničemu nevedou, naopak zbytečně vysilují a odvádí pozornost od důležitých a akutních záležitostí dnešní doby, avšak nemohu si pomoct. Nedokážu se smířit s tím, že za radikální levičáky jsou považováni i čeští stalinisté zahnízdění jak v KSČM, tak v obskurních partičkách, jako jsou Levá perspektiva (LP) nebo Svaz mladých komunistů (SMKČ). Pevně doufám, že to bude můj první a poslední text na toto téma.

Mediální krucifikace Marty Semelové přirozeně nikomu neprospěje, možná tak peňásovské pražské novinářské kavárně; jde totiž o velice snadnou kořist. Dokonce i valná část domovské partaje Semelové odsoudila některé její výroky týkající se například osudu Milady Horákové nebo okolností invaze Varšavského paktu do Československa. Avšak jedno je dle mého soudu jisté -- stalinistické struktury typu Semelová české levicové scéně povážlivě škodí. Na tomto místě bych rád uvedl, že za představitele skutečně progresivní levice považuji třeba řeckou Syrizu, ačkoliv ani ta nefunguje v "ilegalitě", nýbrž v rámci systému.

Takováto politická platforma v České republice ale zoufale chybí, neboť za levici se namnoze považují ČSSD a KSČM, s čímž velmi nesouhlasím. Tyto partaje si osvojily obdobné neduhy "demokratických" pravicových stran, tj. korupci (u KSČM šlo o provokaci "agenta" MF DNES), elitářství, prospěchářství, flexibilní páteře, ignoraci členské základny atd. Jejich sociální program považuji spíše za populistické šidítko a výtah k moci, jež je příčinou většiny problémů ve společnosti. Mám za to, že i kdyby ve volbách zvítězila KSČM se 60% všech hlasů, k žádnému sekernictví či obnovení koncentračních táborů by nedošlo. V Moskvě už nějaký pátek netrůní Stalin, nacházíme se v odlišné geopolitické situaci, stejně tak v jiném historickém období, a domnívám se, že ani nejzavilejší antikomunisté nevěří tomu, že by se mohla vrátit 50. léta.

KSČM by pravděpodobně pokračovala ve vyjetých kolejích svých pravicových předchůdců a bez problémů by se adaptovala na dění "okolo", tedy na reálný kapitalismus Evropské unie. A kdyby se KSČM po hypotetické a za vlasy přitažené volební výhře chopila moci, musela by hrát hru v reálně existujícím světě a volič by byl to poslední, co by ji zajímalo.

Nicméně provázanost stalinistických zjevů v KSČM se staronovými "radikálními" seskupeními a jejich vzájemná spolupráce, jež nemusí být vůbec zásadní a pevná v základech, mne trochu znepokojuje.

Levá perspektiva (LP) se zaměřuje na aktivity na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Ano, zní to tuze šlechetně jako všechna vnadidla počínaje Chammurapim a konče Obamou.

To by se ale přední členové LP nesměli dopouštět obtěžování, a v jednom případě šikany, bývalých členů a sympatizantů. V LP působí maximálně dvacet "aktivistů", a řada z nich se vedle bohulibých činností (antifašistické aktivity, pořádání diskusí) a planých gest hlásí k marxismu-leninismu, a v několika případech ke Stalinovi a Gottwaldovi.

"Nebylo to však naopak úžasným příkladem lidové demokracie, že po únoru 1948 dostali možnost řídit společenské dění právě řadoví dělníci, rolníci, drobní řemeslníci, na rozdíl od tradičního pojetí kapitalistické politiky, vedené (pseudo)intelektuály, kteří poctivou práci v životě nepoznali?", píše ZDE" jeden z členů LP, který otevřeně hájí poměry 50. let, jež pro řadu osob vůbec "úžasné" nebyly.

Tentýž autor dokonce Gustavu Husákovi dává ostruhy za to, že nepadl s "kontrarevolucionářem" Dubčekem, ale naplno se ujal normalizačního vesla a "pro československé pracující udělal v následujícím období v dobrém rozhodně více, než kdyby s Dubčekem zůstal a tedy odešel".

Většina členů LP nosí hluboko v srdci Lenina a Trockého coby velikány dějin a nezpochybněné autority. Tito lidé nejsou s to si uvědomit, že vedle anarchistů -- dokonce i "mainstreamoví" marxisté, například Rosa Luxemburgová, nahlíželi na Lenina především jako na "pravicovou deviaci" ZDE".

Z tohoto úhlu pohledu představoval ruský bolševismus "pravicovou deviaci" od marxismu, s čímž do roku 1917 souhlasil i sám Trockij. Fixace spousty členů a sympatizantů LP na Velkou říjnovou socialistickou revoluci (VŘSR) je rovněž symptomatická: přestože říjnová revoluce přinesla několik pozitiv, okamžitě vedla k likvidaci orgánů dělnické kontroly nad výrobními prostředky (sověty a závodní výbory), založení represivního aparátu (Čeka) a destrukci socialismu v jeho jádru, jak tvrdí Noam Chomsky.

V delším časovém období říjnová revoluce vedla k zahraniční invazi, masakrům a zvěrstvům, jichž se zúčastnili všichni aktéři konfliktu (včetně anarchistů), následnému hladomoru a nakonec ke stalinismu.

Adorace této naprosto anachronické události členy LP mi přijde velice kontraproduktivní, především pak v rámci české levice; jež je tak v očích levicově orientovaných občanů nepřijatelná.

Existuje spousta pozitivních příkladů o vytvoření spravedlivější společnosti -- "anarchistická" Barcelona v letech 1936-39, Sandinistická revoluce v Nikaragui; v této době pak "ostrůvky pozitivní deviace" v Mondragonu, Marinaledě http://a2larm.cz/2014/01/vesnice-proti-svetu/ atd. U nás provádí smysluplnou činnost například Alternativa zdola; jde však o mravenčí práci, vyžadující nekonečnou trpělivost a píli. Sám kladu důraz na lidskou evoluci, nikoliv zbrklou revoluci, jak tomu bylo v Rusku 1917. Je třeba, aby vznikalo víc takových iniciativ a seskupení, a nikoliv se brzdit anachronickými záležitostmi, jak to dělá LP a SMKČ (o jehož existenci a činnosti nemusíme hovořit, byla by to ztráta času).

Jestliže má v České republice vzniknout radikálně levicová strana, jež by navázala spolupráci s nevládními seskupeními (např. s AZ), myslím, že je třeba se odstřihnout od stalinských a leninských aberací v KSČM, LP a SMKČ, kteréžto propagují právě tyto zacyklované partičky, tvářící se "levicově".

0
Vytisknout
5233

Diskuse

Obsah vydání | 21. 2. 2014