Zásady ekonomického blahobytu

21. 2. 2014 / Wenzel Lischka

Kdo nezná a neovládá zásady ekonomického blahobytu, musí nutně strádat. Je zaslouženě chudý, zneužívaný a hloupý. Studium ekonomických klasiků, takových jako je např. D. Ricardo, A. Smith, M. Marx nebo V. Kožený, je však pro běžného občana příliš náročné. Ostatně jej tací autoři ani nezajímají. Jemu stačí, co mu o nich nabulíkují v televizi.

Obyčejný občan nemá na studium ekonomie čas. Musí se věnovat rozličnému zaměstnání, aby v praktickém ekonomickém prostředí pod bičem ekonomického otrokáře vůbec přežil. Musí si sypat písek do očí, zakrývat oči, dávat klapky na uši, strkat hlavu do písku nebo do televize a jinak se ohlupovat. To proto, aby mohl táhnout, táhnout a táhnout, aby jej rány bičem nebolely, neboť jen koně, který tahá, bijí.

Ekonomika spočívá na obelhávání druhého. Ostatně každá síla musí mít nutně nejméně dva polární potenciály, mezi kterými proudí energie či probíhá pohyb. Bez pohybu není života. Blahobyt je mírou inteligence. Inteligence je podmínkou blahobytu. Kdo chce žít, musí počítat s ekonomickými procesy, musí počítat.

Ekonomické systémy, které jsou založeny na vyrovnaných rozpočtech, které pomíjejí třídní a ekonomické rozdíly, musí v praxi nutně selhávat. Vybitá baterie není k ničemu. Vložená do svítilny neposvítí. Člověk je pouze odrazem hmoty. Pokud mrtvou hmotu neprobudíme, její obraz je také mrtvý.

Občan jako kus mrtvé hmoty leží v obýváku na kanapi a tupě zírá na bednu. Nebýt složenek a exekutorů, nezvedl by se, a nešel by na sociálku nebo roztáčet kola ekonomiky, ať socializmu nebo kapitalizmu. Mrtvá hmota musí nejprve vstřebat z LCD zářičů patřičná kvanta světelné energie, aby se uvedly do pohybu její trávicí, hybné a hospodářské funkce.

Nikdo není přece tak hloupý, aby se sám od sebe začal hýbat. Každý čeká na druhého, na druhý pól (obvykle druhý po hlavě), aby jej oživil a uvedl do ekonomických, konzumních a kopulačních procesů. Všichni od věků čekají na spasitele, který by všechno udělal za ně, a také všechno za ně odskákal. Nejsou přece hloupí. Například taková televize je ideální spasitelem. Tam všechno udělají za vás.

Víra ve spasitele, víra v druhého, je základem všech ekonomických procesů. Jedno-polární vesmír neexistuje. Důležité je, abyste věřili v druhý pól a vlastní nevnímali. Pak se vaše biologická baterie ekonomicky výhodně a využitelně nabíjí.

Obvody běžného elektrického přístroje jsou mnohem složitější, než biologicko-sociálně ekonomické vazby obyčejného občana. Však se také běžný občan nehodí k ničemu jinému, než k obsluze počítacích automatů, kancelářských strojů, kuchyňských spotřebičů nebo řízení aut.

Hlupáci, aby zbohatli, hrají na ulici skořápky se stovkami. Ti chytřejší je hrají makroekonomicky se stovkami miliard. Je to tak zcela univerzálně správné, neboť kdo chce být hloupý, musí být zákonitě chudý.

Jediný problém, který u chytrosti nastává, jsou deprese a jiné duševní choroby a deviace. Optimismus je totiž absencí informací. Chudý člověk je nakonec šťastný. Je blahoslavený duchem. Avšak v ekonomice, kdo nic nechce, a komu ani smrt nic nebere, působí naprosto katastrofálně. Než tací, jsou nám milejší teroristé. Ti přece vytvářejí konkurenci a poptávku, pomáhají nastartovat ekonomiku.

Demokracie bez druhého pólu, bez totality, komunizmu, fašismu, terorizmu a jiných protipólů, je nemyslitelná. Nemáme-li žádného nepřítele, musíme jej v zájmu blahobytu vytvářet. Nikdo z vás přece nechce být chudý a hloupý?

0
Vytisknout
5221

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2014