Boj s islamistickou hrozbou v České republice

23. 2. 2014 / Daniel Veselý



Troufám si tvrdit, že tříhodinovou diskusi , pořádanou Debatním klubem, o boji s islamizací v ČR nejeden zájemce o toto explozivní a v západním světě diskreditované téma nezhlédl do konce. Chvílemi jsem měl také namále a přemítal jsem o tom, že už to dál prostě "nedám", leč přemohl jsem se a mohu k diskusi vyjádřit pár obecných postřehů.

Cituji z úvodní poznámky autorů Debatního klubu k diskusi: "Do Debatního klubu jsme pozvali reprezentanta takzvaných deislamizátorů, kteří chtějí s islámem bojovat na všech frontách a podle svých ideálních představ ho úplně vymýtit z povrchu zemského jako něco špatného a zhoubného. Přírodovědec - zoolog a ekolog, Martin Konvička, vysokoškolský učitel a jak sám o sobě říká lenoch, věčný rebel, provokatér a amatérský deislamizátor, bude debatovat s arabistou, znalcem islámu, Petrem Pelikánem, který má za sebou studium orientalistiky-arabistiky na FF UK v Praze, studijní stáže na Univerzitě Al-Azhar v Egyptě, Africké světové univerzitě v Súdánu, Kábulské univerzitě v Afghánistánu, Burgibově ústavu živých jazyků v Tunisu, Ústavu právních studií v Bejrútu a v Univerzitě Al Mustafa v Komu. Je honorárním konzulem Súdánu. Je tedy islám respektive jeho vyznavači ohrožením pro Českou republiku?"

Muslimové do transportu

Mám vlastní virtuální zkušenost s docentem Konvičkou z několika diskusí na téma islám a islamizace. Konvička v jedné z nich opakovaně tvrdil, že je třeba vypravit transporty s muslimy a do nich ještě narvat křesťany, kteří jsou vůči muslimům přátelští. Všichni díky historické a geografické paměti dobře víme, co je skutečně míněno "vypravováním transportů". Člověk, jenž podobné zhovadilosti hlásá a který navíc působí na Jihočeské univerzitě, by měl být brán přinejmenším za pitomce, nicméně jsem toho mínění, že i pitomec má právo své názory prezentovat.

To také Konvička ve výše zmíněné diskusi učinil. Ačkoliv má řadu stoupenců i stoupenkyň (většinou z řad bývalých wahhábistek, z nichž se staly extrémistky s opačným znaménkem, tedy zaryté bojovnice proti islámské tyranii) a je neskutečně vulgárním fantomem internetových diskusí na téma islám, islamizace apod., v diskusi s odborníkem na toto téma Petrem Pelikánem názorně ukázal, že je mu naprosto cizí umění argumentace, jež je u něj nahrazeno slepou populistickou linií -- rovněž díky jeho pohledu na islám jako na absolutní zlo, jehož se musíme navždy zbavit (laciné srovnávání islámu s nacismem atd.).

Manipulátor Konvička

Konvička panu Pelikánovi neustále podbízel své až paranoidní myšlenkové konstrukce, třeba převálcování západní Evropy islamisty, které už je podle jeho slov v plném proudu, neustále mu skákal do řeči, pletl páté přes deváté. Jeho zmatené výroky -- jako když střelí do vrabců -- obsahovaly spoustu cizích výrazů, dle mého soudu pro efekt kvůli divákům; servilně se díval do kamery, přestože si to autoři nepřejí (sám jsem v Debatním klubu absolvoval dvě diskuse, takže vím, o čem mluvím). Působí to totiž manipulativním dojmem.

Pelikán Konvičku několikrát nachytal takřka na hruškách, když tento neznal některé základní věci týkající se tématu, ač se sám považuje za deislamizátora. Arabista čelil osobním otázkám a populistickým žvástům, kupříkladu jaké je to utrpení být muslimem, když je islám od základu špatný atd. Naštěstí Pelikán tříhodinové martyrium zvládl se stoickým klidem a zasloužil by gloriolu.

Satanské verše coby slátanina

Přes natahovanou diskusi jsem se dozvěděl několik zajímavých věcí. Pelikán strhal mýtus o Satanských verších Salmana Rushdieho. Toto dílo je podle arabisty Pelikána jednou z mnoha knih kritizujících islám a nelze je prý dočíst do konce. Pelikán pokládá Satanské verše za slátaninu, kterou v češtině údajně do konce dočetl jen překladatel a on. I sám Konvička přiznal, že tuto knihu nedokázal dočíst do konce a co se její literární úrovně a výpovědní hodnoty týče, vyjádřil stejný názor jako Pelikán -- pokud tuto knihu ovšem držel v ruce. Pelikán vyjádřil údiv nad tím, jak se tato publikace mohla stát zásadním klackem Západu v tažení proti íránské islámské revoluci; snad jen kvůli tomu, že Rushdie věnoval 20 stran ajatolláhovi Chomejnímu, jenž na autora vyhlásil fatvu.

Stručně shrnuto: Pelikán s nadlidskou silou dokázal vyvracet a korigovat Konvičkovy fantasmagorie, sem tam opentlené paranoiou, které měly po argumentační stránce nulovou výpověď. Dokázal s bravurním klidem přejít spršku Konvičkových urážek, byť nebyly vysloveně vyřčeny vulgárně, jak neustále se skutečně prasáckým slovníkem činí v internetových diskusích. Arabista Pelikán dokázal islám představit nikoliv jen v kladném světle; k řadě věcí se stavěl kriticky, ale dokázal ho vylíčit v mnohobarevných variantách a vyvrátil nejedno klišé, jež pro český mediální a politický dvorek představují svatou krávu. Autorům bych vyčetl příliš dlouhou stopáž, protože se divák mohl dozvědět zajímavé informace i na konci diskuse -- kdyby však byl obrněn neskutečnou trpělivostí jako já. Stačila by jen hodinová diskuse, aby se divák mohl přesvědčit o naprosté nekompetentnosti Martina Konvičky hovořit zasvěceně o islámu či nebezpečí islamizace, a naopak mohl načerpat plno zajímavých údajů z úst Petra Pelikána.

0
Vytisknout
5818

Diskuse

Obsah vydání | 25. 2. 2014