Církev je mocná čarodějka. Že, páni politici, historici a další?

20. 2. 2014 / Jiří Baťa

Je neskutečně obtížné pro ateistu a bezvěrce chápat výroky nábožensky, přesněji římsko-katolicky založeného člověka při obhajobě nejen trvale přetřásaného problému církevních restitucí, ale chápání náboženství jako takového. Chápu nebo se domnívám, že jde o jakousi virtuální duchovní vědu, která vznikla v těžkých dobách vývoje lidstva na pocitech potřeby zachování lidských jistot, osobnosti, případně rodiny. Nehodlám se rozepisovat, nejsem v této oblasti ani za mák zběhlý a orientovaný, nicméně po přečtení rozhovoru historika Radomíra Malého pro Parlamentní listy docházím k názoru, že pro hájení církevních restitucí lze použít cokoliv, dokonce i argumenty, které nelze nijak doložit.

Tedy přesněji řečeno, odvoláním se na církevní knihy, materie, bible a podobné materiály, které v žádném případě nezakládají faktografickou průkaznost, tedy pravdu. To, že se na Boha a Ježíše Krista de facto odvolává kdekdo, důkazní věrohodnosti nepřidá. S vědomím složitosti náboženské tématiky a souvisejících problémů se vzdávám jakékoliv diskuze na toto téma, ale zaměřím se na věci a věcné skutečnosti, které s touto problematikou bezprostředně souvisejí. Tím není nic jiného než samotné církevní restituce.

Jediné, co mne nutí se k rozhovoru historika Malého vyjádřit jsou, kromě jiného i scestné a zcela irelevantní názory. Dovolím si poukázat např. na jeho pohled na existenci společenství, jak říká "na této zemi". Je neuvěřitelné, jak bez jakýchkoliv zábran se i k existenci náboženství jako duchovního společenství, vyjadřuje v duchu ryze materialistického pohledu.

Chápu jej, že má-li na mysli lidské společenství, sdružující lidí v rámci nějaké konkrétní činnosti, že jsou k tomu zapotřebí finance.

Jenže ne každé takové "společenství" je ve smyslu, jak jej předkládá (a považuje) pan Malý. Pokud totiž jde o společenství, v obecné mluvě o spolek, družstvo, klub, jednotu apod., pak pokud mne paměť a znalosti neklamou, jejich existence je z velké části zajišťována vlastními prostředky (holubáři, zahrádkáři, včelaři, ale i šachisté, sběratelé známek a mnohé další).

U výrazně společensky prospěšných subjektů (dobrovolní hasiči apod. mohou být dotování obcí, městem, regionem, krajem atd., což ovšem platí jen pro několik málo vyvolených subjektů.

Jenže pan Malý pro opodstatněnost současné potřeby finančního zabezpečení církve a její činnosti obrací pozornost daleko do duchovní historie, aby nám sdělil, že už i prvotní komunita kolem Ježíše Krista za jeho života (!) měla svou finanční potřebu a správcem těchto prostředků byl, nám ze zcela jiných důvodů, známý Jidáš.

Aby tomu pan Malý dodal potřebný rozměr přidává, že čím větší komunita, tím větší potřeba finančních prostředků. No, má to sice logiku, ale opírat se zrovna o takovéto příklady jako fakta a důkazy pro potřebu obhajování církevních restitucí není ani příliš relevantní, ani věrohodné. Spíše ubohé.

A nyní ocituji to podstatné, co alespoň mne zvedlo (obrazně řečeno) ze židle, když pan Malý říká: "Církev (prý) na konci starověku a ve středověku byla již mohutnou organizací, čemuž odpovídal i její majetek. Získala ho pouze a výhradně dobrovolnými dary, které jim poskytli velcí feudálové a panovníci, na což jsou takřka ve všech případech listinné doklady a není znám jediný případ, kdy by se tak stalo loupežemi nebo krádežemi, jak se mnoho lidí u nás hloupě domnívá."

Takže máme vymalováno a nějakým řečičkám o loupeživých mniších, bojůvkách, krádežích, násilí na věřících apod. je odzvoněno. Tedy alespoň podle historika Malého.

Jenže i toto konstatování má řadu hluchých míst. Pan historik uvádí, že "takřka" ve všech případech na to existují listinné doklady. Jinými slovy, ne na všechno.

Za další je velmi ošidné věřit, že po několik staletí takové "listinné doklady" existují, pokud nepřipustíme i možnost stoprocentně vyvedených falzifikátů. Existuje nemálo důkazů, že církev falšovala kde co, dokonce i obvinění, pro které lidi mučila, upalovala či jinak zabíjela a zmocňovala se tak jejich majetků.

Další zdůvodnění potřeby církevního majetku (o církevním bohatství nepadlo jediné slovo) by nás mělo dostatečně umravnit jeho názorem, že kdyby neexistoval církevní majetek , neexistovaly by na "úseku" lásky k bližnímu charitativní instituce.

Ta zmínka o lásce k bližnímu mě poněkud irituje oři pomyšlení, že v ČR existuje několik set tisíc lidí na hranici chudoby, desítky tisíc lidí pod touto hranicí, tisíce bezdomovců a jinak postižených občanů, ale církev trvá na svém: chce finanční vyrovnání!

A láska k bližnímu? Vzal ji čert!

Jsme-li u charity, neodpustím si rovněž zmínku, že na území ČR existují snad stovky charitativních institucí, ale že by patřily všechny církvi? A obejdou se i bez miliardového majetku! Sakra, jak to dělají?

Pan historik Malý dále připomíná, že první nemocnici na světě založil ve 4. století biskup a církevní učitel sv. Basil Veliký právě z majetku, který jeho rodina darovala církvi.

Jak tato rodina k velkému majetku, darovanému církvi přišla, zřejmě už nemusí nikoho zajímat!

Pan Malý k tomu ještě poznamenává, že "totéž nutno říci o vzdělanosti, školství a umění".

Nelze popřít, že existují důkazy o působení církve v těchto oblastech lidské činnosti, otázkou zůstává, zda finanční prostředky vždy pocházely z již zmíněného velkorysého dárcovství majetku a ne jinak.

Ovšem není od věci také zmínit, že charitativní činnost se zakládá na dobrovolném příspívání občanů jak materiálně, tak finančně.

Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že církev tzv. svatá není žádná chudá příbuzná, ale jedna z nejbohatších "společenství" ne světě, spoléhat a apelovat na příspěvky lidí, notabene v době, kdy na tom jsou hůře než špatně, je myslím, jak se říká nekřesťanské.

Nemohu než znovu připomenout, že pan Malý mluví jen a pouze o potřebě majetku církvi, ale v celém rozhovoru nezazní zmínka o bohatství, financích, zlatu a cenností, které vlastní církev katolická.

Na otázku, zda pan historik Malý hájí restituce, nemusí čtenář dlouho přemýšlet. Samozřejmě, vždyť jestliže komunisté církvi majetek sebrali, potom jsou restituce pouhou otázkou spravedlnosti a ničím jiným.

No právě, pouhou spravedlností! Zda připouští atributy spravedlnosti , kdy je múza spravedlnosti prezentována jako slepá, se v jeho rozhovoru neuvádí.

K postoji a potřebě navrácení majetku církvi (záměrně neuvádím ukradeného, neboť i pan Malý se, jak výše patrno vyjádřil, že majetek byl sebrán a tedy zda sebrán je totéž jako ukraden, nevím.) pan historik velmi emotivně dodává: "Dnes v ČR církev majetek potřebuje k tomu, aby mohla vydržovat své charitativní instituce a školy a také, což je nejdůležitější, aby mohla financovat veškerou svoji pastoraci, protože stát postupně snižuje platy duchovním, za pár let s tím přestane úplně a církev bude závislá pouze na svém majetku, eventuálně na dobrovolných příspěvcích věřících. To ale těm zfanatizovaným primitivům nevysvětlíte."

Než budu pokračovat tak bych se touto cestou důrazně ohradil k osočování cca dvou pětin občanů ČR, které pan Malý považuje za zfanatizované primitivy. Já, maje o panu Malém také své mínění, si jej nedovolím urážet jen proto, že s ním absolutně či zásadně nesouhlasím. Taková vulgární a ponižující argumenatace jen zpochybňuje jeho rádoby věrohodné důkazy o potřebě majetku církvi. Co se týká zmínky o dobrovolných příspěvcích věřících pak nemohu jinak než s panem Malým všemi deseti souhlasit.

Pan historik Malý ovšem nezůstává pouze u těchto, podle mne virtuálních důkazů, argumentů, ale i nezdvořilostí, ale zřejmě se znalostí ekonoma nám předkládá zajímavá čísla a údaje. Cituji: "Církevní restituce prý ochuzují naši státní pokladnu, což se údajně dotkne samotných občanů, ačkoliv jde o pouhou 1,5 miliardu ročně. Těm samým lidem přitom ale vůbec nevadí, že ČNB devalvovala korunu a tím naráz okradla všechno obyvatelstvo o 75 miliard, což pocítí -- a už pociťují -- bez výjimky všichni, protože zboží z dovozu bude a už je dražší. Církevní restituce naopak nezdraží zboží ani o korunu, nikomu nesníží plat ani důchod, pouze samotným duchovním, jejichž mzda bude nižší. Jenže toto si řadový občan, zmanipulovaný současnou propagandou, nechce nechat vůbec vysvětlit, což jenom dokazuje, že odpor proti restitucím nemá racionální základ, jde pouze o iracionální emoce." Pan Malý, jako historik, k současnosti nedisponuje příliš přesnými, natož přesvědčivými a relevantními čísly a údaji, natož zdůvodněními. Dovolím si především nesouhlasit s tvrzením pana Malého, že "zatímco občanům vadí výdaje pro církev 1,5 miliardy ročně, těm samým prý nevadí, že ČNB devalvovala korunu a tím naráz okradla všechno obyvatelstvo o 75 miliard".

Nevím, zda pochopí pan Malý jednoduchou logiku, že zatímco proti činnosti ČNB nemůže, bohužel, zakročit ani sama vláda, o majetku církve, notabene finančním vyrovnání má občan této republiky ze zákona právo rozhodovat. A to se bohužel nestalo.

Zvláště, je-li poměr věřících k nevěřícím výrazně v nepospěch věřících, tím pádem proti církvi. Jakkoliv většina občanů ČR nesouhlasí s krokem ČNB, může jim být svým způsobem tento krok něčím prospěšný. I když to není bezprostředně ve prospěch občanů, pak i výhody exportu českých firem mohou být k jejich prospěchu. Ovšem tento úhybný a do značné míry irelevantní manévr, který používá pan Malý na obhajobu církevních restitucí, jen dokazuje, že průkazných, nezpochybnitelných, nevyvratitelných a věrohodných důkazů není přehršel, spíše se jich nedostává a proto se snaží argumentovat známým "jedna paní povídala", resp. kdyby a pod.

Pan Malý se ve svém rozhovoru s PL se poměrně obšírně rozpovídal. Koho by to snad zajímalo, má možnost využít zmíněného odkazu. Pro mne jako (byť křtěného) ateistu a bezvěrce jsou jeho názory nezáživné, protože jsou nedoložitelné, neprokazatelné.

Ovšem jako slušně vychovaný syn svých rodičů ctím (v omezeném rozsahu) potřebné zvyklosti současné civilizace, tj. svatební, pohřební či jiné společenské obřady s účastí církve, ale tím to končí.

Jestliže pan Malý církevní restituce veřejně obhajuje, já je naopak vveřejně odsuzuji a nesouhlasím s nimi. Ani ne tak z principu, jako ze samotné nevěrohodnosti tvrzení církve, že to oč žádají, je skutečně majetek církve. Odsouzení hodný způsob, jak k podpisu takového zákona došlo, to jen završuje.

0
Vytisknout
6035

Diskuse

Obsah vydání | 21. 2. 2014