JAK SI POČÍNALA VLÁDA ODS A TOP 09 V OBLASTI SPRAVEDLNOSTI:

Dvě tváře spravedlnosti, aneb Spravedlnost musí bejt, vy kluci pitomí...

21. 9. 2013 / Marek Řezanka

čas čtení 14 minut

Existují dva případy, které mají pro společnost zničující následky. Jednak, naruší-li se sociální smír, za druhé potom, když lidé nevěří v existenci funkčního právního státu. V obou případech je rozložen základní konsensus, který je pro chod společnosti nezbytný. Za pilíře společnosti lze považovat fungující systém vzdělání, zdravotnictví a sociálního zabezpečení. Pilíř, o nějž se dále opírá společnost honosící se přízvisky demokratická a svobodná, se odvíjí od stavu právního státu, od míry funkčnosti justice.

Analýzy Marka Řezanky k volbám:

Marek Řezanka, O životním prostředí: Z čeho (ne)lze těžit

Marek Řezanka, O zdravotnictví: Když systém onemocní

Marek Řezanka, Hra o školství

Marek Řezanka, Kultura na odpis

Marek Řezanka, Když doprava kulhá na obě nohy

Marek Řezanka, Blýskání na nečasy: O českém průmyslu

Mark Řezanka, Zemědělství: Nesoběstační

Je-li společenský konsensus narušen, není taková společnosti zdravá. Něco v ní bude pokulhávat, něco bude věčně ohnuté.

Asi žádný systém lidské spravedlnosti nebude nikdy dokonalý. Důležité ovšem je jeho nastavení. Pokud bude tento systém nastaven tak, aby kdokoli přijal finální verdikt soudu bez ohledu na to, zda vyznívá či nevyznívá v jeho prospěch, lze se o něj opřít.

Významnou roli zde kromě míry nezávislosti justice hraje i obecně uznávaný hodnotový systém ve společnosti. Je nesmírně důležité, jak je společnost vychovávána a co si její občané odnášejí. Zda se například neřídí hesly typu: "Kdo neokrádá druhé, okrádá rodinu", či "Dovoleno je vše, jen se to musí umět". Aby mohl nějaký hodnotový systém platit, je třeba, aby již od školní docházky byly viditelné jasné nezpochybnitelné vzory. Pokud ovšem bude normou, že platí právo mocnějšího, že lze identifikovat "skupiny nepostižitelných", ať se již jedná o žáky z vlivných rodin, kteří mohou rozhodovat o osudu svých učitelů (stačí, aby se rodič obrátil na ředitele školy, kterou sponzoruje) nebo o takové podnikatele, kteří dávají na odiv svou beztrestnost (oni pokutu za rychlou jízdu či jízdu pod vlivem alkoholu nedostanou), společnost bude churavět. Bude churavět o to víc, čím méně budou ostatní takovéto chování odsuzovat -- a o to intenzivněji, čím více budou toužit být jako ti mocní.

České soudnictví se potýká s různými neduhy. Problémy představují různě recyklované klientelistické vazby mezi soudnictvím a byznysem, případně politickými kruhy. Mluví se o závislosti soudců na "mocných tohoto světa", o absenci některých zákonů, k jejichž prosazení nebyla od počátku 90. let pražádná vůle, o neúměrně dlouhé době některých soudních procesů.

Jak se s tímto stavem vypořádal kabinet P. Nečase?

Za působení ODS, TOP09 a VV (později nikým nevoleného subjektu LIDEM) se na postu ministra spravedlnosti vystřídali J. Pospíšil a P. Blažek (oba ODS).

J. Pospíšil měl mediální obraz "odborníka na svém místě", který byl nepochopitelně premiérem odstaven. Dokonce se demonstrovalo proti jeho odvolání. Než však z vlády odešel, proběhly médii zprávy o předražené budově pro detenční ústav.

"Médii nedávno velmi zkratkovitě prolétly informace o problematickém nákupu budovy pro detenční ústav vězeňské služby, který posvětil Jiří Pospíšil, ještě coby ministr spravedlnosti. Problém je v tom, že podle policie byla budova jednak předražena o minimálně pět milionů korun a dalším faktem, jež budí pochybnosti o "čistotě" obchodu je, že stát budovu nekoupil od původního vlastníka, kterým bylo ostravsko-opavské biskupství, ale od třetí firmy, s nedohledatelnou vlastnickou strukturou." (Parlamentní listy, 20. 7. 2012)

Exministr Pospíšil si však zakládal spíše na své roli "zachránce" plzeňských práv a roli ministra, který přivede na svět úplně nový občanský zákoník. Ten byl podroben kritikám z nejrůznějších hledisek.

Robert Pelikán (působí na pražské právnické fakultě) poukazuje na možné nedostatky v novém občanském zákoníku:

"První jsou případy technické, kdy zákon na jednom místě něco říká, na jiném ale tvrdí opak. Na jednom místě třeba říká, že v nějaké situaci dluh zanikne celý, na jiném místě říká, že v té samé situaci zanikne jen z nějaké části. Druhým okruhem jsou případy, kdy má zákoník nějaký závažný dopad. Příkladem může být to, že ruší objektivní odpovědnost provozovatele nějakého přístroje za škodu, kterou způsobil ten přístroj sám od sebe. Například když člověka spálí laser a nikdo za to nemůže, dříve mu klinika nahradila vzniklou škodu, nově už ji nenahradí. Třetím případem jsou takové detailní problémy, kterých jsou tam bohužel stovky."

S mnohem zásadnější kritikou zákoníku přišel v Britských listech Martin Kunštek ("Parlament se chytil do ústavní pasti", 13. 9. 2013):

"Nechci tvrdit, že nový Občanský zákoník neobsahuje žádné dobré věci. Jeho autoři -- tým prof. Eliáše - provedl rozsáhlý právní výzkum právních řádů řady států světa. S cílem opsat to nejlepší, co lze ve světě najít. Takto se do zákoníku dostala např. mnohem lepší úprava v oblasti ochrany zvířat. Ze světa se podařilo opsat i řadu zdařilých institutů v oblasti úvěrů nebo z práva v oblasti nemovitostí. Výčet přínosných úprav by mohl být velmi dlouhý.

Celkový výsledek je však podobně toxický jako ten dort, do kterého pejsek a kočička také dali spoustu dobrých věcí...

Harmonizace všech zákonů s novým Občanským zákoníkem je sama o sobě nadlidský úkol. Což přiznala i ministryně spravedlnosti Marie Benešová při projednávání zákonů v Senátu. Provádět ji v chaotickém stavu změn účinnosti jiných zákonů je smrtící. V takové situaci se pak snadno stane, že zákonodárce "doběhne" nějaká minulá chyba.

Jednou z takových chyb, která se senátorům právě vrátila jako bumerang v tu nejnevhodnější chvíli, je to, že před 2 lety umožnili Kalouskovi schválit zákon o jednotném inkasním místě a související zákony...

Když Sněmovna zákon nepotvrdí, zákon přestává platit. To znamená, že přestanou platit části všech daňových zákonů. Jenže tím neobživne původní stav, ale vznikne tisíce děr v zákonech, které by prakticky znemožnily vybírat daně a sociální a zdravotní pojištění. Tedy kolaps státního rozpočtu. Stejná situace by nastala, kdyby zákonné opatření Sněmovna potvrdila. Jednou z popsaných cest. A část poslanců si stěžovala u Ústavního soudu. A ten zákon zrušil.

Situace dnes má jen jedno jediné možné funkční řešení. A tím je zákonné opatření Senátu, kterým by se odložila účinnost nového Občanského zákoníku".

Pospíšila ve vládě nahradil P. Blažek. Když byl radním Městské části Brno-střed, měla jeho manželka získávat od úřadu této městské části zakázky na exekuce. P. Blažek vehementně popíral, že by šlo o jakýkoli střet zájmů.

Na ministerstvu spravedlnosti tak zasedl člověk, který u výše uvedeného případu neviděl možnost střetu zájmů a který mj. také působil ve vedení Lesů České republiky.

Proti údajnému výroku P. Nečase, že "V dozorčí radě tak zásadního podniku, jako jsou Lesy ČR, musí být člověk, který má důvěru premiéra", se Blažek ohradil, prý z vedení odešel dobrovolně. Otázkou však v každém případě je, zda je vhodné, aby ministrem spravedlnosti byl někdo, nad nímž se vznáší byť jen stín pochybností, jak si ve vedení uvedeného podniku počínal.

P. Blažek předvedl, že má velmi svérázný pohled na demokracii, kdy její hlavní problémy definoval jako:

1) Absenci někoho, kdo vyloží, jak mají věci být

2) Hrozbu beztrestného projevu na internetu

"Problém demokracie je kromě jiného v tom, že tam chybí nějaký vykladač, který by měl autoritu. To znamená, že nám chybí nějaký papež, který je v církvi, který říká, jak to má být. To znamená, že si každý vezme do pusy, jak se mu co hodí, a podle toho s tím nakládá. Pak se motáme v kruhu různých schvalování zákonů, když se nám zdá, že je to demokratické, a ono to často může být přímo naopak. Problém toho, co nazývám demokratizace, spočívá také v tom, že lidé chtějí efektivní stát, a přílišná demokratizace vede často k tomu, že některé státní instituce nefungují, nefunguje samospráva, jak by měla. Důsledkem v dějinách byla vždy jedna jediná věc - volání po pořádku, řádu a silnější ruce. I o tom byly tentokrát volby...

Pokud jde o ochranu demokracie - a teď řeknu něco, co se v galerii nahoře líbit nebude: Budeme se muset vážně zabývat otázkou médií. Teď nemyslím ani tak tištěná, ale myslím internet a podobně, protože to se stává vážnou hrubou hrozbou demokracie ve směru, který je důležitý. Chybí vyváženost svobody slova a ochrany osobnosti. Když toto bude pokračovat dál, řekněte, kdo bude v tomto státě a možná v Evropě za chvilku kandidovat, když kdokoliv se objeví, tak je pošpiněn během jednoho dne a on nemá jeden den, aby se bránil, na to má roky. U starých Germánů se platil za zabití tzv. Vergelt. Nebudeme nikoho zabíjet, ale myslím, že je velmi nutné zamýšlet se nad tím, aby když vás někdo zabije tím, že vás nepravdivě pomluví, abyste měli rychle nárok na tzv. Vergelt. Nechci nikomu omezovat svobodu slova, ale je nutné chránit svobodu osobnosti, protože to je naším hlavním programem. Měli bychom se vážně zabývat tím, že musíme taková soudní řízení, která se týkají ochrany osobnosti, zrychlit a hlavně zpeněžit. Vzpomeňte si, prosím vás, když onehdy někoho z anglické královské rodiny královské vyfotili, omlouvám se za to, co teď řeknu - "nahoře bez", jinak to říct neumím. Trvalo to myslím tři dny a bylo vyřešeno, že se to nemá dělat. U nás byste čekali dva roky a mezitím by vás vyfotili i dole bez." (4. 11. 2012 Nominační projev P. Blažka na místopředsedu ODS).

Že se ministrovi spravedlnosti nelíbí nejen svoboda slova na internetu, ale zároveň ho pobuřuje nezávislé vyšetřování, pokud je nezávislé až moc a zasahuje do nejvyšších pater politiky, dokazoval Blažek opakovaně poté, co vypukla aféra kolem zneužívání rozvědky J. Nagyovou a podezření na rozsáhlou korupční kauzu.

Zatímco v případě D. Ratha, který strávil ve vazbě bez možnosti propuštění více než rok (to bylo křiku, jak dlouho je ve vazbě např. J. Nagyová a jak to bezprecedentně ničí její život), P. Blažek potřebu psát dopisy požadující objasnění policejního postupu necítil, tentokrát v sobě literárního ducha objevil.

Přidal se do šiku těch, kteří nechtěli ani slyšet, že by se mělo vyšetřování dostat do nějaké cílové rovinky.

"Trestní stíhání a vazba byly nezákonné, tím se vláda musí zabývat. Když to neudělá, nemusí tu být a hrát si na to, že vládne", láteřil Blažek. A většina mainstreamových médií mu bohužel přizvukovala, úplný dvojhlas z toho byl.

Připomínáme-li si okamžiky, jež u mnoha občanů mohly podlomit jejich důvěru ve funkční právní stát (pokud ještě nějakou měli), nelze nezmínit:

1) Část amnestie prezidenta V. Klause, která se vztahovala na obviněné z rozsáhlých podvodných kauz (Dodnes není jasné, kdy byla s touto podobou seznámena vláda P. Nečase a kdy ji premiér signoval a dal jí tak zelenou -- a jakou roli v celém procesu hrál P. Blažek).

2) Řadu kauz, které vyzněly do ztracena (Knížky pacienta, ProMoPro, letouny CASA, kde exministr Kalousek poučoval policii, co smí vyšetřovat, a co v žádném případě)

3) Kauzu tzv. "tykadlového řidiče", Romana Smetany, jenž pokreslením předvolebních billboardů vyjadřoval svůj protest proti takovémuto způsobu kampaně (Vyčíslenou škodu uhradil, odmítl ale vyměřený trest v podobě veřejně prospěšných prací -- a nakonec byl uvězněn)

4) Do očí bijící rozdíl při uvalení dlouhodobé vazby v kauzách D. Ratha na straně jedné a na absenci vazby či jejím krátkém trvání u M. Dalíka, R. Janouška, J. Nagyové či Vlasty Parkanové.

5) Diametrálně odlišné hodnocení kauzy D. Ratha (Že odstoupil z funkce středočeského hejtmana byla samozřejmost. Policii byl vydán natotata -- M. Němcová patrně absolvovala kurs v rychločtení, neboť během pár minut věděla, jak se má rozhodnout) a P. Nečase (Ten se navzdory závažným obviněním zdráhal své funkce vzdát, M. Němcová ho podporovala, jak jen mohla a ve vládě zazníval unisono zpěv odsuzující div ne totalitní praktiky vyšetřovatelů. Až by se jeden lekl, že snad vystřelili z Aurory).

Ohlížím-li se zpět, nemohu se ubránit pocitu, že kromě narušení sociálního smíru to nedopadlo ani s tím posilováním víry v právní stát dvakrát dobře. Snad mě trochu utěšují pouze slova dobrého vojáka Švejka, který naprosto upřímně a vážně vyhrkne: "Disciplina musí bejt, vy kluci pitomí..."

0
Vytisknout
11548

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2013