Zapomenutí - a co dál?

20. 9. 2013 / Jan Sláma

Následně s článkem Zapomenutí se objevila řada článků jiných, s podobnou tematikou. Laděny jsou různě. Tak třeba je postesknuto,že důchodci mají své, byť malé příjmy, jisté. Přitom se mohou více méně nečinně oddávat čekání na další důchod, zatím co mnozí lidé, kteří ještě k důchodu nedozráli, musí odpracovat svých osm hodin za mizerný plat. Srovnávají se dvě kategorie. Živořící důchodci se živořícími zaměstnanci. Příčiny onoho živoření se nezmiňují.

To, že důchodci byli, patrně aby tak nedráždili "vysokými" příjmy, znivelizováni, jsem v článku Zapomenutí už uvedl. Ale zřejmě jsem se zmýlil, nebo nebyl dobře informován. Jeden můj čtenář mi poslal citaci z Práva ze dne 16.4.2012, kde se praví slovy pana Kalouska, cituji: Důchodci dostanou příští rok kvůli snížené valorizaci o 8 miliard méně a v roce 2014 o 14 miliard méně. Ještě že to pan ministr učinil!! Souběžně s reálným snižováním důchodů se patrně cíleně vynořila demagogická kampaň stavící důchodce na roveň parazitů, na které musí pracující vydělávat.

Na jiném místě je uváděna průměrná výše důchodu. Je to s ní ale asi takové jako s průměrným platem v ČR. Nezřízeně vysoké platy některých zasloužilých občanů, byť jsou rozmělněny velkým množstvím příjmů extremně nízkých, nakonec vytvoří docela hezký průměr. Tito zmiňovaní občané, kteří si své platy mnohdy určují sami pak dospívají též k mimořádným důchodům. Je to zajímavý mechanismus. Určit si sám vysoký plat z prostředků daňových poplatníků u státních zaměstnanců nebo z prostředků ve formě zisku vytvořeného u soukromých společností. To dává takovému občanovi automaticky vyšší důchod. Jak jsem slyšel, zabýval se tímto mechanismem i Ústavní soud, protože se občané s vysokými příjmy cítili diskriminováni.

Cítím velmi s lidmi, kteří pracují za nepřiměřeně nízké mzdy, už proto, že musí živit i rodinu. Když k výživě rodiny pomáhají i prarodiče není to jejich hloupost, jak se někde uvádí, ale sociální sounáležitost, kterou představitelé státu zneužívají. Pracující s nízkými příjmy by zejména měli být předmětem zájmu odborových organizací. Důchodci to nejsou. Když jsem před časem psal jednomu čelnému odborovému předákovi a navrhoval, aby zaštítili i důchodce, ani mi neodpověděl. Přitom většina důchodců jsou bývalí odboráři! V té době ovšem bylo do voleb ještě daleko!

Návrh pana Čulíka je jistě míněn dobře a byl by výborný. Ale jednotliví důchodci, kteří často mají již vážné zdravotní potíže a těžko se sdružují do větších skupin ,by se ve své většině asi nechtěli pouštět do politických bojů. Spíše se nechají přesvědčit k podpoře politických stran nebo si takovou stranu na základě svých životních zkušeností vyberou sami. Zde by podle mého soudu právě odbory nalezly příznivou odezvu.

V některém článku jsem nalezl i jisté přezíravé názory na schopnost důchodců pracovat s moderními medii. Není tomu tak. Nejedná se o neschopnost danou nízkým intelektem, ale o nechuť podřizovat se tomu, do čeho jsou lidé tlačeni. V tom se myslím mýlí pan Koubek,prezident Lékařské komory, když jako důvod obtíží v zavádění elektronických neschopenek vidí v tom, že staří lékaři se už s počítačem pracovat nenaučí. Oni se, podle mého, odmítají podřizovat něčemu, co je zbytečné a co napomáhá jen dalšímu šikanování lidstva.

Osvícená doba do které jsme se dobrali s neskutečně a nepochopitelně vysokými příjmy nepatrné části lidstva přináší té většinové části sotva průměr, ale často i neuvěřitelnou bídu. Dohadovat a přetahovat se o to, který z chudáků je větší či menší, určitě nic pozitivního nepřináší. Důchodci se svými strastmi na trh nepřicházejí. Zvláště ti osamělí zvažují zda si koupit něco k jídlu a umřít na nemoci nebo si koupit nemravně předražené léky a umírat hlady. Pokud chtějí alespoň zemřít se střechou nad hlavou. Za svou situaci se spíše stydí, ačkoli by se měli stydět jiní, kteří jim důchody rozkradli.

Ale vůbec nejhorší je, když v naší zemi musí hladovět děti. Začínat svou životní dráhu v podvýživě a o hladu to je ta největší obžaloba současného společenského řádu. S obsahem článku Pavla Kotála se bohužel plně ztotožňuji.

0
Vytisknout
3938

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2013