Jak pokrýt naše budoucí elektroenergetické potřeby?

20. 9. 2013 / František Hezoučký

Energetika je bohužel zas předmětem přetahování se mezi jednotlivými politickými subjekty. Důvody jsou povětšinou jasné: jednak poukázat na to, že politická strana A na rozdíl od naší strany B nemá představu, kam dále energetiku směřovat, ale my to víme a proto nás volte. Pak ale (hlavně) prosazování určitých zájmů. Státní energetické koncepce (SEK) je zpochybňována a tak se začne zpracovávat jiná, aby se po čtyřech letech ukázalo, že je vlastně skoro stejná. Energetika ale není a ani nemůže být sociálně, ani občansky či křesťansky demokratická. Podléhá fyzikálním zákonům, a proto je na ni možné pohlížet objektivně. Nadstranická "Pačesova komise" pracovala, aby dospěla k závěrům, které se od předcházejících SEK až tak moc neliší. Není divu, protože naše republika má jisté a dané zdroje, možnosti a limity, které se nemění tak rychle, jako vlády.

Viz též ZDE

Podle Státní energetické koncepce je v oblasti výroby elektrické energie prioritní:

  • Posílení role jádra při výrobě elektřiny a maximální využití odpadního tepla z jaderných elektráren (výstavba 2 nových bloků JE v Temelíně, prodloužení provozu současných čtyř bloků a výstavba nového pátého bloku v JE Dukovany, územní vymezení lokalit pro možný další rozvoj JE po roce 2040).
  • Rozvoj ekonomicky efektivních OZE s postupným odstraněním finančních podpor pro nové zdroje a s účinnou podporou státu v oblasti přístupu k síti, povolovacích procesů, podpory technologického vývoje a pilotních projektů a současně veřejné přijatelnosti rozvoje OZE s cílem dosažení podílu (OZE) na výrobě elektřiny nad 15 procent.
  • Významné zvýšení využití odpadů v zařízení na energetické využívání odpadů s cílem dosáhnout až 80procentního využití spalitelné složky odpadů po jejich vytřídění do roku 2040.
  • Udržení výroby elektřiny z uhlí ve snižujícím se rozsahu (s cílovou hodnotou v rozmezí 15-20 TWh/rok), částečná obnova uhelných zdrojů se zajištěnou dodávkou uhlí; nové a obnovované zdroje nadále již výhradně vysokoúčinné či s kogenerační výrobou.
  • Udržení mírně exportního salda v oblasti obchodu s elektřinou (cílově do 10 procent domácí spotřeby s možností kolísání v závislosti na rozvoji zdrojů).
  • Rozvoj sítí, včetně řídících a měřících prvků inteligentních sítí.

Zdroj: ZDE

Fotovoltaický boom ukázal, kam může naše republika dojít, budou-li prosazovány ideologické, nebo jiné zájmy a SEK nebude respektována. Dnes se hledá viník zjevného poškození státu i občanů a najednou "to vlastně nikdo nechtěl" a nikdo se za tuto situaci necítí zodpovědný. (Dr.Bursík obviňuje Fischerovu vládu za to, že neuhlídala včasné omezení jeho nápadu, který se mu v Topolánkově vládě podařilo prosadit, Fischerova vláda se hájí tím, že včas zpracovala zákonný návrh, který se ale ve sněmovně zdržel, všichni dohromady obviňují ERÚ, atd.).

Na rozdíl od některých politiků nepovažuji Státní energetickou koncepci za cár papíru, který nemá ani hodnotu papíru, na kterém je vytištěna, a která má být stále přepracovávána. SEK má hodnotu objektivní, ale má slabinu: Nikdo ji nenaplňuje, protože je nevynutitelná! Po atomizaci ČEZu, v devadesátých letech se z ČEZu stal jen jeden z výrobců (byť dominantních) a nelze mu jednoduše přikázat, aby za Státní energetickou koncepci zodpovídal. V rozporu se Státní energetickou politikou ve velkém vyváží elektrickou práci, přestože by mohl méně spalovat uhlí v uhelných elektrárnách a šetřit je pro budoucnost zejména pro teplárenské a chemické účely. Teplárenství je potřebné podpořit všude, kde je to rozumně možné, protože vyrábět elektřinu kombinovanou výrobou spolu s teplem je efektivnější. Mohutná těžba samozřejmě vyhovuje těžebním společnostem, které chtějí co nejvíc těžit a bohatnout nyní. Co bude za dvacet let je nezajímá. Ale stát by to zajímat mělo. Kde je jeho koordinační role? Tady bychom přece jen měli mít silný stát, který má zodpovědnost i za budoucnost. To je nesnadné za dané situace očekávat od firem a přetěžké od vlád, které uvažují v perspektivě svého volebního období. Proto by i jednotlivé vlády měly být za naplňování SEK zodpovědné ze zákona.

Ve Státní energetické koncepci nejsou nepravdy. Momentální turbulence na energetickém trhu neučinily SEK neplatnou. SEK je samozřejmě nutné periodicky obnovovat, ale to neznamená ji vyhodit a začít od nuly.

Energetika a elektroenergetika zvlášť je strategické odvětví, na němž spočívá osud zbytku národního hospodářství.

Nedávno generální ředitel ČEZ oznámil, že rozhodnutí o výstavbě 3. a 4. bloku elektrárny Temelín odkládá na konec roku 2014 či 2015. Uvádět ale, že se musí počkat na platnou Státní energetickou koncepci (vždyť platnou máme), nebo odsouhlasení Contract of difference vládou jsou důvody zástupné, kterými se současné vedení ČEZ snaží přenést svou zodpovědnost na vládu. Samozřejmě, že skutečné důvody odkladu jsou jiné.

O novém zdroji není možné rozhodovat na základě současné ceny elektrické práce (40 Euro/MWh = 1000Kč/MWh) na trhu, přičemž Temelín 1, 2 vyrábí MWh zhruba za 890 Kč, Dukovany asi za 560 Kč Ještě před rokem byla na trhu cena dvojnásobná a zase určitě poroste.

Délka výstavby velkých průmyslových staveb je mj. ovlivňována dlouhým povolovacím řízením. To má své rezervy, ale ne veliké. Problém je ale vážnější: pokud dnes nezačneme stavět, po roce 2025 budeme závislí na dovozu. Bude-li v té době vůbec odkud elektrickou práci dovézt. A kladou si národohospodáři otázku, kolik bude stát elektřina nedodaná? Nedodaná MWh má totiž cenu až 10x větší, protože fabriky nebudou moci vyrábět. A jaká bude cena silové elektřiny v roce 2025? Je jedna jistota: určitě nebude nižší než dnes. Proč tedy požadovat na vládě Contract of difference jako podmínku zahájení práce na zdroji, na němž je závislá budoucnost hospodářství státu?

Jaké je z toho východisko? V první řadě platnou Státní energetickou koncepci respektovat samotným státem a vynucovat ji. Zejména omezit vývoz elektrické práce a tím šetřit uhlí pro teplárenské účely a pro chemický průmysl. Je ale více než jasné, že takové řešení současné elektroenergetiky narazí na převeliké osobní a skupinové zájmy. Bude mít stát schopnost jim odolat ve prospěch celku?

(Autor je bývalým ředitelem Jaderné elektrárny Temelín. V současnosti pracuje pro australskou energetickou společnost Worley Parsons. Učí energetiku na ZČU a ČVUT.)

0
Vytisknout
2364

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2013