O hrozbě existenční likvidace kvůli nesplacenému dluhu pouhých 4000 Kč

23. 9. 2013

Paní z oddělení vymáhání [České spořitelny] mi sdělila, že stačí zatím jen doplatit první poplatek, že se tak vyhnu nebezpečí třetí upomínky (za další poplatek) a tím i vymáhání celé pohledávky. Nepříliš jsem tomu věřil, ale rychle jsem složil na pokladně ČS, pod jistým pokladním kódem, poplatek něco málo přes 1000Kč. Zbytečně. Třetí upomínka přišla. A jako pozornost firmy ještě další upomínka, za dalších 300 Kč, na podnikatelský účet, ze ktrého mají splátky automaticky odcházet (odečetl se poplatek za vedení účtu). Nyní by měla být dlužná částka se vším všudy snad něco ke 4000 Kč. Hrozí mi, že přijdu o střechu nad hlavou. Tyhle peníze absolutně nemám šanci během krátkého času získat- ne bez denně placené práce.

Jako poslední možnost záchrany situace a odvrácení mojí potenciální likvidace, jsem se proto rozhodl obrátit na čtenáře a snažně je poprosit o jakoukoli pomoc. Prosím každého čtenáře, kdo o něčem ví, nebo přímo může nabídnout jakoukoli práci s denní výplatou peněz, ať mi tuto práci nabídne. Vynasnažil bych se pracovat kvalitně, rychle, a podle svých nejlepších schopností. Zvládnu leccos (ale ne úplně všechno). Krom toho, jsem SŠ strojař. Umím pracovat také na soustruhu v malosériové výrobě a pracoval jsem i na CNC v kusové výrobě (s vlastním programováním/seřizováním). Je to už dlouho, ale snad to ještě umím. Běžně pracuji na PC a dříve jsem také zpracovával data. Kvalifikace je teď nepodstatná, podstatná je jakákoli zvládnutelná práce, ale co kdyby náhodou. Plat stačí od 50 Kč/h, pokud by byla práce aspoň na 8 hodin denně. Mohu slušně dojíždět kupříkladu do Brna, jsem z okresu Blansko. Prosím, máte- li cokoli, případně informaci, ozvěte se, píše Jiří Gracias z Boskovic.

Pozn. JČ:Dalo se očekávat, že po zveřejnění drastických případů lidí ohrožených exekucemi se na redakci Britských listů začnou obracet další oběti. Jak už jsem několikrát napsal, nevidím jiné než systémové řešení. Opět, šokujícím způsobem, i v případě pana Graciase chybí zákonně ustanovená zásada splátkového kalendáře - jako v Británii: tam, kdo pravidelně platí částku, která je v jeho možnostech, nemůže se stát obětí exekuce. Velmi neférové jsou také podnikatelské podmínky v souvislosti s bankovním úvěrem pro podnikání. Jak může za těchto podmínek podnikání v ČR vůbec fungovat? Je velmi chvályhodné, pokud čtenáři jednotlivým občanům v nouzi pomohou, ale co ti občané, kteří jsou také v nouzi a na Britské listy se neobrátili? A co budeme dělat, začnou-li se lidé v nouzi na nás obracet po tisících?

Jiří Gracias z Boskovic zoufale a urychleně potřebuje jakoukoliv, třeba i dočasnou, práci - placenou od 50 Kč/h. Kdo mu můžete něco nabídnout, prosíme, ozvěte se mu.

Jeho příběh, který publikujeme níže, je výmluvnou ukázkou, jak se žije mnohým v dnešní české společnosti. Situaci, kterou Jiří Gracias popisuje, máme zdokumentovanou přípisem z České spořitelny.

Česká spořitelna, splátky kontokorentu a cesta do pekel

Vážení čtenáři Britských listů.

Nemá smysl znovu opakovat, jak zlá je dnešní doba. Vždy, nebo téměř vždy, se dá najít malá skulinka, a tou malou škvírou mezi těsnými mantinely proklouznout k přijatelnému životu bez dalšího zhoršování statistik kriminality. Nezbývá ale, než tyto skuliny úzkostlivě hledat a snažit se, jak nejvíce to jde. To proto, protože na jediné volné pracovní místo čekají desítky, mnohdy také stovky nezaměstnaných. Je reálné být lepší, rychlejší, aktivnější než ti ostatní, pokud funguje u konkrétního člověka obrovská snaha. Ne už toliko, být atraktivnější pro potenciálního zaměstnavatele. Vždy budou ti, kdo půjdou z kola ven- krátkodobě nebo dokonce dlouhodobě nezaměstnaní. Bohužel, tohle je nutná realita, uvážíme- li, že pracovních míst je řádově méně než práceschopných (a věřím že i schopných) lidí. Jen chtít pracovat, těm na které nezbylo pracovní místo, zkrátka nestačí a stačit ani nemůže. Stačit to může jedině k obměnění konkrétních jmen v armádě nezaměstnaných. Pokud je potenciální zaměstnanec atraktivní.

O něco lepší je to s brigádami. V největších městech jsou denně k dispozici až desítky nabídek. Většinou jde o jednorázové brigády pracovních agentur. Právě brigády jsou jednou z těch skulinek. Zvláště tehdy, když je pracovní agentura s Vaší prací spokojená, sama Vám, někdy až několikrát týdně, nabídne nějakou brigádu. A sem tam i pozve na pohovor na nějakou tu stabilní práci, splňujete- li (mnohdy až nesmyslné a přehnané) požadavky. Platy brigádníka jsou sice, vzhledem k dnešním cenám, extrémně nízké, a pracovních směn bývá za měsíc málo, ale je to lepší varianta než živoření v hmotné nouzi při marných pokusech nalézt práci.

Další skulinou, na peníze jistější, ale trochu nebezpečnou, je vlastní obchod na nějakém aukčním portálu (Ebay, Aukro, Auktiva). Může zde sice být problém v trestnosti nelegálního podnikání, avšak zdá se mi, že pokud je to jen jeden z mála způsobů, jak s trochou důstojnosti přežívat, pak nezbývá nic lepšího, než do toho jít. A nesmírně, nesmírně opatrně a s ohromnou rozvahou investovat do zboží.

Před nějakou dobou jsem ztratil stabilní zaměstnání. Chodil jsem po brigádách, ucházel se o jinou práci (zpočátku o kvalifikovanou a v oboru, později o téměř jakoukoli), a také jednorázově na internetu nabídl protekčně, na doporučení bývalého spolupracovníka, jednoduchý vlastní výrobek. Šlo to. Finanční rezervy z dřívějška se ale postupně krátily, podpora z ÚP už dál nebyla, dokonce ani sociální dávky. Napadla mě tedy možnost obchodu na Aukru. Stalo se tak tehdy, kdy jeden končící podnikatel nabízel za směšnou částku celý menší sklad zboží, jinak kvalitního zboží, ale částečně zastaralého a určeného k likvidaci. Zboží ale jinak velmi cenného.

Začal jsem toto zboží prodávat a obchod šel, šel dokonce natolik dobře, že jsem, při troše uskromnění, nepotřeboval mít žádnou brigádu a mohl si vychutnávat práci v klidu domova. Sem tam se našla příležitost k nákupu dalšího zboží, výjimečně i možnost k nějaké jednoduché výrobě. Šlo to. Bylo to ale nebezpečné. A na založení podnikání, poctivé danění a placení paušálních záloh na SP a ZP, stále příliš málo.

Někdo z mých blízkých, popravdě s hodně nalomeným zdravím, ale přesto bez možnosti získání invalidního důchodu, přitom v době, kdy jsem už dlouho neinvestoval do obchodu, začal prosit o pomoc. Doslova šlo o zprávy typu "Prosím, přijeď, už dva dny mám hlad". "Manžel se na mě vykašlal, nikoho teď nemám"... Nedokázal jsem odmítnout, ačkoli mě to táhlo ke dnu, protože zboží docházelo a místo rozšiřování obchodu až k postupnému vstupu do podnikání, se jen zhoršoval obrat. To bylo slibů, že svoje peníze co nejdřív uvidím zpět. Nepravdivých slibů. Dodnes jsem neviděl ani halíř. Tehdy jsem ale netušil, jak to s penězi dopadne a pokračoval jsem s pomocí. Věděl jsem také, že dotyčná osoba tak jako tak nemá z čeho vracet. A nemá ani teď. Ani manžel. Taky ztratil práci a vlastně dotyčné nemá z čeho pomáhat, platit nájem a pod..

Abych vykompenzoval tímto vzniklou velkou ztrátu nezbytného kapitálu a obratu, volil jsem celkem logickou cestu, která byla zároveň cestou nejmenšího odporu. Šel jsem do rekvalifikace ÚP na podnikání, sepsal podnikatelský záměr, trochu riskantní, nízkonákladový, ale logický, zažádal v rámci schválení záměru o dotace, založil podnikání. Nebyl už jsem s obchodem na hraně zákona. Zprofesionálnění a zoficiálnění, podle původních předpokladů, přitáhlo sem tam další zákazníky, sem tam i větší firmy.

Nepříliš dobře jsem zpočátku investoval do zboží. Byl za tím ještě stále nedostatek zkušeností s nutně lehce jiným sortimentem (slabší prodej oproti očekávání), problém s neschopností dodavatele (platba předem- zpoždění- ztráta zisku). Trochu též nízká počáteční investice, která je u obchodu nesmírně důležitá (ačkoli se dá lecjak kouzlit). Něco bylo i v chybičkách ze stresu. Investice pocházela ze startovacího kontokorentu na nově založeném firemním účtu České spořitelny. Investice se už zpočátku zdála mírně riskantní, pro ten nedostatek zkušeností. Co nás ale mimo jiné učili na rekvalifikaci bylo, že v podnikání platí, že risk je zisk.

Vlastně jsem v době oficiálního podnikání ještě pořád nedokázal odmítnout tu osobu, které jsem už dřív pomáhal, ačkoli už bylo všechno na hraně a často jsem to dával najevo i křikem, nadávkami... ...přesto stále prosila o pomoc. Její situace je dodnes nesmírně, opravdu nesmírně složitá, a kdo mě znají, když se zmíním, nechtějí uvěřit, že nemá nárok na pořádnou pomoc od státu, a že není problém jen v její pasivitě, jako spíš v dnešním sociálním systému, který opravdu mnohé nechrání.

Zčásti jsem sice počáteční chyby v investicích napravil v průběhu povinného roku, po který je nezbytné podnikat, aby nebylo nutné vracet dotaci, nestačilo to ale. Aby byla co největší šance investovat a rozšiřovat obchod, ne vždy jsem zaplatil zálohy na ZP, a především na SP. Neviděl jsem v tom nejmenší problém. Předpoklad byl, že buď firmičku rozchodím, nebo prostě po roce najdu stabilní brigádu, budu pokračovat nesoustavným obchodováním (kvůli zákonné definici podnikání) a začnu nedoplatky splácet z přijatelné kvantity peněz, a poté z rezerv začnu postupně investovat a znovu se, poučen chybami, pustím do podnikání, tentokrát úspěšného.

Tak se také nakonec stalo. Celkem rychle jsem našel stabilní brigádu a pěkně slušně si povětšinou splácel, i když, to co zbylo z výplat, nebyla žádná sláva. Třeba i z toho důvodu, že ve firmě každou chvilku zrušili směny, mnohdy i čtyři během týdne. Spolu s obchodem to ale k životu stačilo. Po čtyřech měsících jsem ale o tuto brigádu přišel. Jinou se najít nepodařilo, ne tolik stabilní. Vždy šlo jen o jednorázové výpomoci s mrzkou jistotou další směny u stejné firmy, a jistou dávkou pravděpodobnosti, že nějaká agentura nabídne třeba další směnu u jiné firmy. Ubývalo tedy nějakou dobu peněz na cesty vlakem a autobusem za prací, ubývalo i dobře prodejného zboží. Až byla situace kritická, vsadil jsem na jistotu a poslední mizernou výplatu investoval opět do jistoty- obchodu. Obchod především znamená okamžité peníze a věřitelé neradi čekají. Trochu to pomohlo a zpomalil jsem tak zpožďování splátek. Na cesty za prací už ale dál nebylo.

Po nějaké době se usmálo velké štěstí, podařilo se mi najít nějakou práci přímo v místě bydliště, malém městečku kde je nabídek velmi málo, tedy práci bez nutnosti dojíždění. Bohužel, oproti původním slibům to byla práce jen na dva týdny, a oproti počátečním kecům podstatně hůř placená. Z výplaty, která byla koncem června, jsem ale zaplatil významnou část nedoplatků- aby opět nic nezbylo do rezerv. Oživení obchodu přitom ještě bylo nedostatečné.

Další brigádu nebo práci jsem od té doby v rodném městečku nezískal. Peníze na splátky jsem ale potřeboval hned. Našel jsem tedy rezervy, prodal úplně nejposlednější (a nejmilejší) osobní věci, co ještě pořád zbývaly navíc, a oživil svůj obchod ještě víc než před tím. Už bez většího strachu nad zákonem. Vězení asi bude lepší varianta, než návštěva exekutorů. Na přelomu srpen/tento měsíc běžel obchod na takové úrovni, že by bylo dost peněz na splátky a srovnání případných zpoždění na příští dva až tři měsíce. A v mezičasech mezi splátkami i na opatrné, malé investování. K tomu snad i nějaký peníz navíc na občasnou cestu za prací, rozhodně tedy s hodně zdviženým prstem. To všechno ale zbytečně.

Někdy na přelomu červen/červenec mi přišel dopis od České spořitelny, na který jsem se těšil. Schválně jsem na podnikatelském účtu nedodržoval předepsaný obrat, aby jej šlo postupně, prostřednictvím splátek, vymazat. Bez doplacení kontokorentu 20000 Kč nejde zrušit podnikatelský účet, který ze mě dodnes měsíčně ždíme 172 Kč za vedení účtu a asi 270 Kč na úroku. V dopise byl text o založení splátkového účtu, jak splácet, kdy, kolik zaplatit. První splátka měla být 1000 Kč, což je poplatek za založení toho všeho (!!!). Splátky jistiny 400Kč. K jistině pak patří přidávat asi 270 Kč měsíčního úroku, 172 Kč a ještě nějaké poplatky- celkem tedy měsíčně kolem 960 Kč po dobu nějakých tří let- celkem splátek a poplatků kolem 40000Kč. Všechno vázáno na stále nezrušitelný podnikatelský účet. V době přijetí prvního dopisu jsem začínal se zmíněným druhým rozjezdem obchodování. Snažil jsem se kvůli tomu vše co nejvíce zrychlit, aby i na řádné splátky pro ČS zbývalo.

Rychlost byla nedostatečná, a to i proto, protože krátce po prvním dopise přišel druhý dopis s druhou splátkou, upomínkou s poplatkem 300Kč za obyčejný, systémem vygenerovaný dopis. Jak narůstal obrat a zisk (zatím spíše obrat, co zbývalo, šlo do investování), narůstaly různé poplatky pro ČS, ovšem rychleji. Nikdy nebylo dost peněz k doplacení nové, vyšší požadované částky. Ne k doplacení úplně celé částky. A pokud se částka nezaplatí celá, do jednotlivého haléře, vždy systém generuje další upomínku. Přišel tedy závod, kdo rychleji vyrobí peníze, zda já, nebo zda spořitelna ty svoje virtuální, z ničeho (a pro nic dobrého, zdá se mi už dnes).

Asi před dvěma týdny se zazdálo, že i v tomhle případě může pomoci ta magická (a vždy hodně nepříjemná) komunikace s věřitelem, přestože vypadá závod před cílem na prohraný. Paní z oddělení vymáhání mi sdělila, že stačí zatím jen doplatit první poplatek, že se tak vyhnu nebezpečí třetí upomínky (za další poplatek) a tím i vymáhání celé pohledávky. Nepříliš jsem tomu věřil, ale rychle jsem složil na pokladně ČS, pod jistým pokladním kódem, poplatek něco málo přes 1000Kč. Zbytečně. Třetí upomínka přišla. A jako pozornost firmy ještě další upomínka, za dalších 300 Kč, na podnikatelský účet, ze kterého mají splátky automaticky odcházet (odečetl se poplatek za vedení účtu). Nyní by měla být dlužná částka se vším všudy snad něco ke 4000 Kč. Hrozí mi, že přijdu o střechu nad hlavou. Tyhle peníze absolutně nemám šanci během krátkého času získat- ne bez denně placené práce. Denně placené proto, protože nemám dost finančních rezerv na dojíždění za prací tam, kde se práce dá sehnat.

Chyba byla v mojí nedostatečné informovanosti. Nečekal jsem počáteční poplatek 1000Kč. Nečekal jsem, že všechno půjde tak rychle. Že budou dva termíny odečítání- jeden termín odečítání poplatků z podnikatelského účtu, druhý termín pro splátky z úvěrového účtu. Chyba také byla, že jsem věřil, že tento závod o peníze vyhraji. Nedokázal jsem to...

Jako poslední možnost záchrany situace a odvrácení mojí potenciální likvidace, jsem se proto rozhodl obrátit na čtenáře a snažně je poprosit o jakoukoli pomoc. Prosím každého čtenáře, kdo o něčem ví, nebo přímo může nabídnout jakoukoli práci s denní výplatou peněz, ať mi tuto práci nabídne. Vynasnažil bych se pracovat kvalitně, rychle, a podle svých nejlepších schopností. Zvládnu leccos (ale ne úplně všechno). Krom toho, jsem SŠ strojař. Umím pracovat také na soustruhu v malosériové výrobě a pracoval jsem i na CNC v kusové výrobě (s vlastním programováním/seřizováním). Je to už dlouho, ale snad to ještě umím. Běžně pracuji na PC a dříve jsem také zpracovával data. Kvalifikace je teď nepodstatná, podstatná je jakákoli zvládnutelná práce, ale co kdyby náhodou. Plat stačí od 50 Kč/h, pokud by byla práce aspoň na 8 hodin denně. Mohu slušně dojíždět kupříkladu do Brna, jsem z okresu Blansko. Prosím, máte- li cokoli, případně informaci, ozvěte se.

Jako druhou možnost, které bych se však velmi rád vyhnul, vidím okamžitou půjčku. Ani nebankovní firmy mi nepůjčí, nemám jak doložit příjem a obraty na účtu u Fio banky mám nízké. Neseženu- li odpovídající práci, zkusím se na Britské listy ozvat s druhou prosbou...

Děkuji za pozornost a shovívavost nad mými chybami, kterých jsem se dopustil a denně nadále dopouštím.

Čtenář Britských listů. Email Jiří Gracias

0
Vytisknout
5836

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2013