Dobrá zpráva -- rýsuje se obecné referendum. Ale bacha!

24. 9. 2013 / Jiří Baťa

Jak uvádí deník Právo, rodí se unikátní šance prosadit ústavní zákon o všelidovém (obecném) hlasování (referendum), s nímž ústava už dvacet let počítá a který už více než desetkrát marně ležel neprojednán v parlamentu (svým způsobem, ještě že tak). Šance proto, že v příští Sněmovně budou mít, podle současných prognóz většinu strany, které obecné referendum prosazují, tedy ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, SPOZ i ANO.

Jenže jak v titulku uvedeno -- bacha. Ne všechno co se třpytí je zlaté. Je to asi dva roky zpátky kde jsem četl předlohu návrhu zákona na referendum a byl jsem zděšen. Pokud mne paměť neklame, návrhy to byly jak ze strany ODS, tak ČSSD a nemohu než konstatovat, že to byl návrh na referendum jak se říká, na dvě věci... Především to byly otázky, týkající se počtu (desítek či set tisíců) podpisů voličů, dále, že občany vyvolané referendum měla schvalovat sněmovna a pokud by jej neschválila, žádné referendum by se nekonalo. Tedy zase by bylo na vůli politiků, zda o něčem budou rozhodovat občané, nebo zase jen politici. Byla tam řada krajně vymezených, pro politiky výhodných klausulí, které de facto předem nedávali naději, že referendum vůbec projde. Jinými slovy, všelidové hlasování by se sice mohlo uskutečnit, ale závazné by bylo až rozhodnutí politiků. Zase by se našlo pár "vyčůraných" individuí (např. M. Benda), kteří by si našli důvody, proč výsledek referenda neschválit.

Ono je vůbec otázka, zda má či nemá o výsledku referenda rozhodovat či schvalovat parlament. Osobně tvrdím, že smysl referenda je právě v efektu rozhodnutí voličů a ne libovůle politiků. Pokud by tomu tak mělo být, pak je referendum zbytečné nejen co do formálnosti, ale i co do vynaložených (jistě ne malých) finančních prostředků. To už nemluvím o tom, že by si tak politici dělali z občanů-voličů dobrý den.

Jak se v deníku praví, je řada dosud nevyřešených otázek, týkající se referenda. Chápu, že je to akt velmi složitý a hlavně odpovědný, ale ...zas ne tak složitý, jak se jeví. Tu řada otázek lze velmi snadno vyřešit převzetím zkušeností států, které s referendy mají bohaté zkušenosti. Např. Švýcarsko, které co do přímé demokracie a potažmo všeobecným hlasováním, tedy referendy, mají bohaté, letité zkušenosti. Ne jinak je tomu např. ve Švédsku, ale také v některých státech USA. Myslím, že do Švýcarska to není tak daleko, zkušeností mají na rozdávání a že by pro nějakou expertní skupinu poslanců ústavního výboru nebylo od věci Švýcarsko navštívit a potřebné zkušenosti a poznatky získat. Že jsou tam lidé až neskutečně uvědomělí a rozumní co se zneužití referenda týká svědčí fakt, že Švýcaři si zamítli návrh na šestitýdenní dovolenou, i když by se (z našeho hlediska) předpokládal opak!

Nabízí se ovšem několik zásadních otázek, které by se mohly preferovat v rámci všelidového hlasování (referenda). Otázky, které hýbou celou společností, počínaje např. přijetím eura, dostavbou Temelína, pronájem Gripenů nebo tolik diskutované zrušení Senátu. V posledním případě jen jako poznámka a sice, že ve Švédsku byla cestou referenda zrušena jedna komora parlamentu a nevyvolalo to v zemi žádný exces, chaos nebo politický otřes, jak se tímto "rádoby" faktem ohánějí, dnes už možno říci oháněli, někteří "uvědomělí" koaliční politici (např. M. Benda).

Nutno rovněž poznamenat, že co politická strana, to o referendu jiné představy, byť se (zaplať pánbůh) na tom základním, tj. všeobecném referendu, shodují. Bude tedy hodně záležet na poslancích a na ochotě jednat a hledat kompromisy se snahou dopracovat se ke konsensu ve prospěch občanů-voličů. Jednak proto, že je to pro občany další krok k posílení vědomí v rámci přímé demokracie a také proto, že poslanci, zasedající ve Sněmovně jsou tam proto, aby občanskou veřejnost zastupovali a hájili jejich zájmy. Můžeme jen doufat, že nová "garnitura" poslanců bude jiného myšlení, než byla ta za koaliční vlády a že po všech těch zkušenostech budou více k lidu blíže, než byl Karel kníže.

V nastávajícím předvolebním boji se nešetří se sliby a představami, co všechno jsou politické strany ochotny pro občany-voliče udělat. Jistě ne všechno budou moci poslanci splnit, ale když dotlačí všeobecné referendum k uzákonění, bylo by to mnohem víc, než celá řada malých, byť splněných slibů. Po tolika letech by to byl nejvyšší čas, protože i tímto lze stabilizovat jak politickou scénu, ekonomiku , tak občanskou společnost.

0
Vytisknout
2802

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2013