Hra o školství

4. 9. 2013 / Marek Řezanka

Kam jsme došli

Máme-li shrnout jeho působení v čele resortu, je zapotřebí si všímat následujících věcí:

V říjnu 2010 vystoupil Dobeš s tím, že je české školství doslova nemocné. Sdělil nám fakt, že úroveň vzdělávání stále klesá, což dokládal výsledky mezinárodních průzkumů. "Ze sedmého místa jsme mezi zeměmi OECD klesli na čtyřiadvacáté," varoval ministr. "Blížíme se ke Gruzii a Rumunsku," bil doslova na poplach.

Kam ale podobu státních maturit, na nichž se do roku 2010 již asi čtrnáct let pracovalo s tím, že náklady přesáhly 340 milionů korun, s vyhlídkou na 725 milionů do roku 2012, dovedl?

Státní maturity vyvolávají v podobě, jak jsou nastavené, vlnu oprávněné nevole. Hlavně proto, že nesplnily svůj hlavní cíl. Nestaly se rozhodujícím faktorem při přijímání na vysoké školy. Navíc jsou chybové, některé testy (např. z matematiky) prosluly svou výjimečnou náročností (s přihlédnutím k času, který má student na jejich vypracování). Nehledí se ani na rozdílnost jednotlivých forem středoškolského vzdělávání. Studenti jsou vystaveni stresu, aniž je garantována jejich vyšší vzdělanost.

Tak jako Josef II. vešel do dějin svým posudkem na dílo A. Mozarta (že je v něm "příliš mnoho not"), vejde do nich Dobeš s tvrzením, že máme příliš mnoho vysokoškoláků.

"Když to přeženu, tak mentálně retardovaný měl ve starém systému možnost dosáhnout na titul bakalář," sdělil občanům dne 18. 11. 2011 Dobeš v rozhovoru pro iDNES.cz.

Uvažoval o testech pro žáky v pátých a devátých třídách základních škol, které měly možné budoucí adepty o vysokoškolské vzdělání zavčasu eliminovat. Jednalo se o nástroj velmi selektivní a sporný, kdy si je zapotřebí uvědomit, že o budoucnosti člověka rozhodnou jeden dva testy ve věku, kdy ještě není zdaleka zralý. Navíc není každý specialistou na písemné testy na čas -- a stres je pro řadu žáků svazující. Také tento ministrův záměr narazil na značný odpor veřejnosti.

Olej do ohně přilil Dobeš v březnu 2012, kdy svévolně -- bez ohledu na názory jiných -- o čtyři roky prodloužil akreditaci plzeňské právnické fakultě. Tento jeho krok byl mj. přirovnán k udělení "feudální milosti".

Milníkem v Dobešově působení na resortu školství byl duben 2012, který se nejprve nesl v duchu Týdne neklidu a který vrcholil masivní protivládní demonstrací.

Řada studentů i pedagogů se bouřila proti zavedení školného: "Odmítáme jakékoliv zpoplatnění vysokoškolského studia, odmítáme jakoukoliv ekonomizaci tohoto společenského statku", znělo stručně a jasně. "Zápisné či školné povede k ohrožení dostupnosti vzdělání pro ekonomicky slabší vrstvy obyvatel," upozornil Michal Uhl z iniciativy Za svobodné vysoké školy. Zápisné považuje za přejmenované školné. Navíc uvedl, že v zemích, kde bylo zpoplatnění studia zavedeno, tyto poplatky skokově narůstaly. Nelze ani bojkotovat trend v USA, kdy po přepálených hypotékách za bydlení jsou další hrozbou právě hypotéky na vysokoškolské studium.

Týden neklidu byl důležitý mj. i v tom, že ho nelze vykládat jen jako studentský odpor. "Část vyučujících Fakulty sociálních studií se rozhodla podpořit studenty a studentky v rámci Týdne neklidu," uvedly například Kateřina Lišková a Lucie Jarkovská z FSS.

Jedním z kostlivců ve skříni vlády P. Nečase je hospodaření se zdroji z Evropské unie.

Zásadní kritika zazněla v případě resortu školství z Evropské komise. Ředitel jednoho z odborů zaslal ministerstvu dopis, v němž pochybuje o tom, zda Sport (650 milionů korun) a další projekt OKNO (za 580 milionů) povedou ke smysluplným výsledkům. Experti na dotační politiku tvrdili, že jde o závažné varování, jímž Brusel naznačuje, že projekty neproplatí.

Dobeš ale o ničem nechtěl slyšet. "Já si nepíši s Evropskou komisí, já se s nimi potkávám, já tady mám pravidelně lidi z Evropské komise."

Nakonec v květnu 2012 rezignoval, údajně proto, že neprosadil vyšší platy učitelů.

Zapomínat by se nemělo ani na bývalého vysokého úředníka na resortu školství, L. Bátoru, inklinujícího názorově ke krajní pravici a posílajícího intelektuály do hajzlu. Spolu s exporadcem premiéra Nečase v oblasti lidských práv, R. Jochem, pro kterého bylo vše levicové extremistické, představovali vizitky minulé vlády. Vcelku jednoznačné a čitelné.

Proč je kvalitní systém vzdělávání pro společnost tolik potřebný? Protože čím je horší vzdělanost lidí, tím snazší je jejich manipulace mocenskými elitami. Nemůže být zdravá společnost, která má značné mezery ve vzdělání či která sází toliko na vzdělanost jednostrannou. Společnost, která nezná svou historii, je oslabena.

Ani Dobešův nástupce, P. Fiala, nepřišel s nějakou funkční koncepcí na ozdravení českého vzdělávacího systému.

Tři B jako varování

Připomeneme-li si II. ročník Festivalu za demisi vlády, vybaví se nám možná hraná scénka, která dokumentovala příklon vzdělávacího systému ke komerci. Společnost potřebuje kromě relativně dobře placených specialistů i odborníky v oborech méně lukrativních. Toto ovšem málokdo zdůrazňuje -- a nedočkali jsme se toho ani v projevu pana prezidenta Miloše Zemana v první školní den roku 2013. Stačí se přitom podívat na různé až sexistické reklamy, které mají za cíl nábor studentů na vysoké školy. Bylo by smutné, kdyby hlavním motorem vysokoškolského vzdělání byly místo hledání, poznávání a schopnosti kritického myšlení tři "B" -- a to ještě určené pouze mužské části populace. Těmi třemi "B" jsou myšleny "barák, bourák a blondýna".

A tak místo Komenského modelu "škola hrou", jsme stále svědky poměrně zásadní hry o školství.