Můj Světový den darovaného oblečení

6. 9. 2013 / Tomáš Koloc

Dnes je světový den darovaného oblečení. Pamatuji se, jak na mě jako dítě v mé tehdy nejzamilovanější knize Neználek ve Slunečním městě působila pasáž, v níž si malíčci vyměňovali rukavičky, čímž se stávali bratry. Teprve později, když jsem se dozvěděl něco o tradičních rituálních náboženstvích, jsem pochopil, že tato pasáž měla svůj kořen ve východním rituálu vyměňování šatů mezi božími oddanými, aby věřícího požehnala i bratrova oddanost -- jeho originální způsob vztahování se k Duchu. Nevím čím to je, že tento zvyk přetrval do dnešních dnů už jen v podobě vyměňování dresů mezi sportovci.

Nevzpomínám jen na Tomáše (jehož mikinu s jeleny právě dnes nosím), na Martina (který -- podoben svému patronu svatému Martinovi -- kvůli mě svého času "rozťal plášť svého šatníku"), a na Mohameda z Kataru (se kterým jsme si kdysi na koleji vyměnili košile) -- u jednotlivých kalhot, čepic a bot si vybavím téměř všechny své přátele, s nimiž jsem je kupoval (neboť nedůvěřuji svému vkusu a při takové příležitosti si vždy s sebou beru poradce:-)

A když se podívám na tričko, na němž je pod emblémem barokního kříže nápis Charita (to mi zbylo jako památka na mé poslední zaměstnání), vzpomenu si nakonec také na dlouhou řadu těch, které jsem nějakým kusem oděvu obdaroval já sám...

0
Vytisknout
2568

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2013