Zbraně hromadného ničení, "nekonvenční zbraně" a jazyk války

4. 9. 2013

Píše se také o tom, že možná hlavním účelem útoku na Sýrii je vyslat signál úplně jinému hráči: Íránu. To neznamená, že se chystají psát na bomby nějaké zprávy, to by bylo k ničemu, protože by ty zprávy po výbuchu bomb byly nečitelné. Znamená to bombardovat Sýrii jako varování Íránu, že Spojené státy nedopustí, aby Írán vyvíjel své vlastní "nekonvenční zbraně". To zní opravdu chytře. Je jen škoda, že bombardovat určité lidi proto, aby to udělalo dojem na jiné lidi, to je víceméně definice terorismu.

Pro moderní americkou kulturu, která je založena na náboženství neustálého vykolejování a neustálých inovací, je podivné, že "nekonvenční zbraně" jsou odsuzovány, píše v deníku Guardian Steven Poole. Zdá se, že v oboru zabíjení lidí je originální uvažování nepřijatelné. A tak temné zneužívání výrazu "nekonvenční zbraně" se v posledních dnech stalo jedním z rétorických leitmotivů argumentu, že by západní mocnosti měly zaútočit na Sýrii. Pokud na Sýrii nezaútočíme, uvedl Barack Obama, dovolíme "syrskému prezidentu Assadovi, aby mu prošlo vraždění dětí nekonvenčními zbraněmi".

Hovořit tímto způsobem je užitečné z válkychtivé perspektivy, protože to naznačuje, že syrský prezident možná má víc "nekonvenčních zbraní" než jen chemické zbraně, které údajně použila syrská vládní vojska u Damašku. Výraz "chemické zbraně" zní zvlášť děsivě, navozuje obraz vědce-zločince. Avšak obyčejné výbušné bomby, takové, jimiž jsou vybavovány válečné hlavice anebo střely s plochou dráhou letu, které dokáží zabít daleko větší množství lidí, se také vyrábějí z chemikálií. Organizace International Crisis Group se mírně pozastavila nad tím, proč nyní použití "chemických zbraní" vyžaduje útok, vzhledem k tomu, že "Syřané utrpěli daleko vražednější hromadná zvěrstva během konfliktu a žádnou mezinárodní akci to nevyvolalo". Je nejvyšší čas, aby nějaký podnikavý výrobce zbraní vyvinul sortiment hypoalergenních a ekologicky přítulných "organických" zbraní.

Od invaze do Iráku r. 2003 už západní politikové agitující pro válku nemohou používat výrazu "zbraně hromadného ničení", protože to bylo heslo, kolem něhož byla zorganizována oficiální propaganda pro svržení Saddáma Husajna, a byla prý kolem tohoto hesla zorganizována z "byrokratických důvodů", jak posléze odhalil nonšalantně Paul Wolfowitz. (Zvláštní zpětná ozvěna americké rétoriky o Iráku se nedávno objevila v deníku New York Times, když jeden článek ironicky poznamenal, že prezident Assad "systematicky hovoří o ozbrojených povstalcích a vzbouřencích jako o 'teroristech'". Kdepak se asi Assad tomuto triku naučil? V později aktualizované verzi tohoto článku byla tato ironická poznámka odstraněna.)

Ve srovnání s nyní nepoužitelným výrazem "zbraně hromadného ničení" chybí novému Obamovu výrazu "nekonvenční zbraně" ono staré rétorické zdůrazňování smrti, avšak výraz namísto toho nabízí novou nuanci: používat nekonvenční zbraně je, zdá se, neférové a podrazácké. Prostě to gentlemani nedělají.

Avšak nejničivějším druhem zbraní hromadného ničení jsou jaderné zbraně a svatouškovské státy, které napadly Irák, jich nevhodně vlastnily v době invaze samy obrovské arzenály. Stejně tak se do pojmu "nekonvenční zbraně" už dávno zahrnují právě i jaderné zbraně. Aha, takže chovat se v oblasti zbraní "nekonvenčně" je v pořádku, když to děláme my, ale není to v pořádku, když to dělají oni. Skeptický pozorovatel americké rétoriky by dokonce mohl argumentovat, že vraždící létající roboti, kteří běžné zabíjejí lidi (včetně dětí) při amerických útocích bezpilotními letadly v Afghánistánu a v Pákistánu jsou z historického hlediska hodně "nekonvenční zbraně".

Charakterizovat vedoucího politika a jeho zbraně jako výjimečně hnusné je charakteristickým rysem proválečné propagandistické strategie. Jiným významným rysem této strategie je charakterizovat vojenské akce, které navrhujeme my, jako spravedlivé a čisté. Je však smutné pro obdivovatele této metafory o tvůrčí, antiseptické smrti jako léku, že představa "chirurgického úderu" je od války v Iráku značně zdiskreditována, aby ji bylo možno oživit pro případ Sýrie. Namísto navrhovaného útoku to prý bude "omezený úder", jehož cílem bude "degradovat" vládní "doručovací systémy" (ne, nebudou útočit na pošty).

Taky to prý, jak nám vysvětlují, bude "trestný úder". Dá se předpokládat, že Assad a jeho velitelé, kteří údajně nařídili útok v Damašku, budou bezpečně skryti ve svých palácích a bunkrech. Takže trest za jejich údajné činy dopadne na náhodné členy syrské armády, kteří si zjevně zaslouží smrt za to, že zůstávají ve svých zaměstnáních. To je onen brutálně kolektivní etos trestu našeho geopolitického napravovatele křivd.

Píše se také o tom, že možná hlavním účelem útoku na Sýrii je vyslat signál úplně jinému hráči: Íránu. To neznamená, že se chystají psát na bomby nějaké zprávy, to by bylo k ničemu, protože by ty zprávy po výbuchu bomb byly nečitelné. Znamená to bombardovat Sýrii jako varování Íránu, že Spojené státy nedopustí, aby Írán vyvíjel své vlastní "nekonvenční zbraně". To zní opravdu chytře. Je jen škoda, že bombardovat určité lidi proto, aby to udělalo dojem na jiné lidi, to je víceméně definice terorismu.

Poté, co se s Obamou sešel John McCain, informoval s uspokojením, že chápe, že plánovaný úder na Sýrii bude "velmi vážný" a nikoliv "kosmetický". I pochybovači jistě souhlasí, že je dobře, že plánovaný útok bude alespoň "vážný". Zabíjet lidi jen tak frivolně, by konec konců, bylo hodně hnusné.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5824

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2013