O pozoruhodně "levicovém" americkém akčním filmu

7. 9. 2013 / Jan Čulík

Povšiml jsem si v deníku Guardian, že recenzenti upozorňují na pozoruhodně "levicové" zaměření amerického filmu Elysium, Neilla Blomkampa, Jihoafričana, který žije v Kanadě. Ačkoliv se akčním americkým filmům normálně vyhýbám, šel jsem to zkontrolovat. A opravdu.

Film je dystopie, odehrávající se v roce 2151. Je na něm pozoruhodné, jak citlivě rozvíjí témata dnešního brutálního kapitalismu a dovádí je do jejich logických důsledků, ukazuje, do čeho se mohou vyvinout za zhruba 150 let. "Nic v tomto filmu se nevyrovná fascinaci jeho premisy a jeho prvním deseti minutám: nenarušený status quo (než začne děj) je mesmerizující," píše v týdeníku Observer Peter Bradshaw. Svět je v polovině dvaadvacátého století jedním obrovským slumem, místem přeplněným nekvalitními, chudými příbytky táhnoucími se na desítky kilometrů, kde v znečištěném ovzduší uprostřed odpadků žije - v Los Angeles - převážně hispánské obyvatelstvo. To terorizují brutální automatičtí policejní roboti, kteří mají o občanech přesný přehled - počítačové systémy vědí o každém v každém okamžiku všechno. Lidé pracují v jaderných továrnách, kde vyrábějí vše potřebné pro třídu zbohatlíků, které se z planety Země odstěhovala na uměle vytvořený prstenec na obloze, kdesi ve vzdálenosti Měsíce, na takzvané Elysium, kde žije v luxusu. V roce 2151 existují automatické přístroje, které dokáží vyléčit jakoukoliv nemoc, dokonce dokonale zrekonstruovat i výbuchem granátu zcela zničený obličej, jenže tato lékařská péče je k dispozici pouze zbohatlíkům žijícím na nebeském prstenci - drtivá většina obyvatel Zeměkoule na tuto lékařskou péči nemá nárok, neboť jsou to neobčani - a pokus plebejců dostat se na Elysium k lékařské péči je rychle trestán vojenským zásahem a smrtí.

Na filmu je pozoruhodné, jak citlivě zaznamenává tendence dnešního brutálního kapitalismu - zejména naprostý nezájem vedoucích pracovníků v továrně, kde pracuje plebs, o jejich lidskou situaci. Nejvýrazněji se tento druh brutálního kapitalismu prosazuje v dnešní době v Číně, která vytvořila model autoritářské konzumentské společnosti, jaká je velmi atraktivní pro západní země a podvědomě ji velmi rychle začínají napodobovat. Vidím to například při bezostyšném vykořisťování univerzitních zaměstnanců tzv. "zero-hours contracts", pracovními smlouvami, které nezaručují žádný plat ani žádné zaměstnání, a v tom, jak manažerům nejen podniků, ale dnes už i britských univerzit, záleží jedině na penězích a na ziscích - nikoliv na kvalitě výuky (ta je jen prostředkem k hromadění zisků) anebo na duševním stavu a lidské situaci jejich zaměstnanců. Tohle všechno film pozoruhodně citlivě zaznamenává a dovádí to do logických důsledků, jak se tyto tendence vyvinou za sto čtyřicet let.

V jedné chvíli se zasekne jaderná vypalovací pec a vedoucí nutí hlavního hrdinu filmu, jakéhosi Winstona Smithe, Maxe, aby do pece vlezl a věc opravil. Max se brání, ale je mu vyhrožováno okamžitým vyhazovem. Když do pece tedy pod nátlakem vleze, dojde k jeho ozáření a znamená to smrt do pěti dnů. Manažera podniku zajímá jen to, aby byl z továrny co nejdříve odstraněn, než mu začne odpadávat kůže, aby nezašpinil lékařskou místnost.

Režisér a tvůrci filmu velmi citlivě zaznamenávají charakteristické rysy dneška a jen je dovádějí do jejich logických důsledků. Když při perlustraci automatickými policisty-roboty cestou ráno do zaměstnání udělá nad jejich prací hlavní hrdina Max vtip, je za to okamžitě potrestán. Připomíná to, že když dnes cestujete západními letišti, v Británii a zejména v Americe, pokud byste ohledně přísných "protiteroristických" opatření utrousili ironickou nebo znevažující poznámku, tak vás zavřou - o amerických protiteroristických opatřeních se nežertuje.

Britští kritikové oceňují dystopický úvod filmu a jeho varování, k jak nerovné a k jak zničené společnosti mohou tendence dnešní doby vést. Poukazují na to, že dál je film prý zklamáním, protože degeneruje v obyčejnou střílečku a spoustu násilí.

Tak stoprocentně s nimi nesouhlasím. Poté, co je hlavní hrdina Max smrtelně ozářen, rozhodne se, že se musí dostat do Elysia a nechat se tam automatickým lékařským strojem uzdravit. Spojí se kvůli tomu se svým dávným známým, významným hackerem, kterého žádá, aby mu obstaral letenku do Elysia. Ten souhlasí pod podmínkou, že Max uskuteční podvratnou teroristickou akci - unese jednoho z milionářů z Elysia a downloaduje obsah jeho mozku - všechna bankovní hesla a veškeré informace, které by hackerské komunitě zpřístupnily miliardy. Max se rozhodne unést krutého generálního ředitele svého podniku, který však mezitím uzavřel spiklenecké srozumění s ministryní vnitra na Elysiu, která chce provést puč a jmenovat se prezidentkou vlastní diktatury. Ředitel Maxova podniku k tomu stáhne do své hlavy operační systém Elysia s tím, že ho přeprogramuje tak, aby systém uznával za prezidentku pouze tuto ministryni. Spiknutí však překazí Max a skupina hackerů, kteří ředitele unesou a zmocní se operačního systému Elysia. Po různých potyčkách a krutých bojích se podaří operační systém Elysia přeprogramovat jim, a to tak, že učiní všechny obyvatele světa právoplatnými občany této exkluzivní oblasti. Počítačový systém pak v závěru filmu automaticky začne zjišťovat neléčené choroby u obyvatelstva na Zeměkouli a automaticky je přepravovat do Elysia na léčení. Tímto až socialistickým závěrem film končí.

Snímek naznačuje logickou a varovnou věc, totiž že ve světě, stále více ovládaném počítači, mají největší moc ti lidé, kteří umějí počítačové systémy ovládat a měnit - tedy počítačoví experti a hackeři. Což se nakonec v dnešní době potvrzuje případy Edwarda Snowdena a Juliana Assange.

Přišlo mi zajímavé, že americký akční film, který musel stát mnoho milionů dolarů, má takto socialistické poslání a že to investorům nevadilo. Otázka je zda to diváci vůbec jsou schopni vnímat - při odchodu z pražského kina se živě bavili dva diváci nikoliv o tom, o čem film ve skutečnosti byl, ale o typu stříleček...

0
Vytisknout
12900

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2013