V první řadě je nutné se informovat!

9. 9. 2013 / Ondřej Hausenblas

K příspěvku pana Štěpána Chába ("Škola, ač je to paradox, vychovává blbce", BL 5.9.2013) by asi nebylo co dodávat, protože jeho nářek nad chybami české školy je tak univerzální, že nenechává ani škvíru k proniknutí nějakého nápadu, co s tím tedy dělat.

Ale něco se dělat dá a má: v první řadě se informovat! Tvrdím, že když vás kňourání nebo klení nad českým školství začne přemáhat, máte zkusit se víc dozvědět, víc se sami naučit o tom, nad čím hořekujete. Je dost pravděpodobné, že vám pak něco dojde.

Je docela možné, že obecný dojem ze školy u lidí s malým přístupem k informacím musí tak zoufalý být -- je těžké vymotat se z bludného kruhu, v kterém se shazuje vina na vnější podmínky nebo předává odpovědnost za nešvary někomu jinému než sobě samému -- sobě rodičovi, sobě občanovi, sobě učiteli nebo nám občanům. Znáte hodně lidí, kteří se vážně zajímají o to, co vlastně děti dělají, když se učí, a co děláme my, když je vychováváme čili vzděláváme? Kolik znáte kolem sebe lidí, kteří si informovaně povídají o tom, ve které škole na to jdou líp a ve které hůř?

(Nemyslím kolik lidí, kteří nadávají na všecko! Informovaně povídají...) Když je takových lidí málo, a když o tom ani veřejně nemluví, pak jen zřídka vzniknou situace, kdy náhodně padnete ve školství na něco pozitivního. Náhodným nebo izolovaným (jen úzce osobním či rodinným) pádem do problematiky si přivodíte jen beznaděj. Ovšemže -- cožpak nám někdo hlásá, kde dělají ve škole něco dobře? Který televizní kanál se tomu věnuje? Která pravidelná rubrika novin?

Ale co kdybyste se místo naříkání snažili trpělivě něco zlepšit sami? Vzdělat dítě, na to si nemůžete pozvat instalatéra nebo zubaře nebo šoféra nebo učitele. Vzdělat sebe nebo někoho není totéž jako prošťouchnout ucpaný odtok, ani jako zaplnit plombou kaz v zubu, ani jako odvézt někoho kamsi daleko, ani jako dostrkat dítě k maturitnímu vysvědčení. Vzdělání dítěte je docela jiný proces, a počítejte, že intenzivní péči si od vás bude žádat tak 20 let, od věku mínus půl tak do těch 19 let.

Bludné kroužení ve víru špatných zpráv (o škole, o politice, o lidech, o poměrech) vás samozřejmě musí stáhnout až do odtoku. Ale je ten vír tak silný, že se proti němu nedá vyplavat? To nevíme, protože to nikdo kolem nás nezkoušel -- jen volali, že se topí, a nenašel se zachránce. Styl plavby proti víru špatných dojmů může být různý. Pro neplavce bych doporučil pár webů a osobní kontakt s lidmi kolem nich:

Rodiče vítáni ("Rodiče vítáni není jen certifikace škol, ale také inspiromat zkušeností škol i rodičů na webových stránkách značky a v knížce, která projekt doprovází, on-line poradna, diskusní fórum nebo semináře a besedy pro rodiče a učitele." Škol je v republice už spousta, podívejte se na webu Eduin.cz na mapu...) www.rodicevitani.cz

Program Začít spolu (v mezinárodním označení Step by Step) "zdůrazňuje individuální přístup k dítěti a partnerství školy, rodiny i širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání". Je v něm u nás tuším 50 škol a dvakrát tolik školek. Je taky v 30 dalších zemích světa. www.sbscr.cz

Určitě najdete další možnosti, jak vystrčit hlavu nad vodu. Ale nemyslete, že hned doplavete na pláž a budete se jen válet. To vůbec ne, a ani do konce života. Situace vzdělávání je v ČR přece jen opravdu vážná, zanedbávaná půl století, sama se neopraví, a shůry to taky nevzejde ani neprojde. Je potřeba, aby se každý učil každý den a vždy něčemu novému. Teď mluvím o dospělých, ale pro vzdělávání dětí to má platit taky.

0
Vytisknout
7958

Diskuse

Obsah vydání | 11. 9. 2013