Počkat se někdy vyplácí. Pasivita nikdy...

11. 9. 2013 / Marek Řezanka

"Přímá demokracie je doménou Hnutí za přímou demokracii, které za Okamurovým slušně nastartovaným, ale dále neošetřovaným projektem evidentně vidí osobní zájmy. Jinak sympatické HzPD do celostátních voleb pravděpodobně nepůjde, protože mu k tomu rovněž chybí nutný potenciál. Možná by pomohlo, kdyby se pokusilo spřízněné subjekty spojit", píše mimo jiné ve svém zajímavém článku "Předčasné volby, noví generálové a přímá demokracie" Milan Daniel (BL, 9. 8. 2013).

Jaká je realita? Taková, že po více než dvaceti letech zjišťujeme, kam jsme v "budování" demokracie došli. A poznatky to nejsou nikterak radostné. Ti, kteří nejvíce vykřikují, jak až v poslední době (rozuměj: po zvolení prezidenta Zemana) dochází k ohrožení parlamentní demokracie, si zvykli, že "demokracií" je stav, kdy jsou sami neohrozitelní. Do Sněmovny pronikly móresy, že co se u jedněch toleruje, u druhých by znamenalo vzbouření na vsi. Nedodržování daných postupů, projevy denunciace a dehonestace politických rivalů bez potřeby věcných argumentů včetně vulgarity a agrese. To vše je součástí naší parlamentní kultury, kterou je tak třeba hájit.

Je možné, aby v zemi, kde většině médií není jasné, co je a není ústavní a demokratické a kde se "správnost" politického kroku odvíjí od politického přesvědčení více než od právního stavu věcí, přes noc vypučely prvky přímé demokracie?

Hnutí za Přímou Demokracii se měsíce a roky trpělivě snažilo definovat své cíle a otevírat debaty k různým závažným společenským tématům. Za zmínku stojí například diskuse ke studentskému protestu proti paní Baborové na jihu Čech či demonstrace proti podobě vládního zákona o církevních restitucích.

Jedná se o hnutí, za kterým nestojí miliardy toho či onoho mecenáše, které se ale na svůj chod skládá stylem "národ sobě". Nemá peníze, aby pronikalo do mainstreamových médií, ale na druhou stranu tím zajišťuje schopnost nepodléhat žádným lobby. Členové i příznivci mu přibývají, význam tohoto hnutí měsíc od měsíce vzrůstá, i když má ještě daleko do stavu, aby bylo v podvědomí širších vrstev společnosti.

Od letošního května se vyrovnává s těžkou ztrátou, kdy navždy odešel jeho mluvčí, pedagog a skvělý člověk, Milan Valach. Navzdory této ztrátě hnutí funguje dál.

Mottem Hnutí za Přímou Demokracii je, že nezáleží na morálnosti individua, je-li špatně nastaven systém. A že krizové projevy takového systému potom nejsou selháním jedinců, ale právě selháním celého systému.

Abychom se mohli bavit o nějaké systémové změně, je třeba začít uvažovat o systémové změně v systému vzdělávacím -- ale i v hodnotovém. A není možné, aby občané byli pasivní. Jakmile se vše zvrhne do modelu "osvícených mudrců", kteří nám nejlépe poví, co je pro nás nejlepší, jsme na nejlepší cestě k diktatuře.

S blížícími se volbami se v HzPD hlasovalo o možné podpoře T. Okamury a jeho Úsvitu přímé demokracie. Zvítězil názor, že pokud se Okamura hlásí k programu přímé demokracie, mělo by ho Hnutí podpořit.

Osobně s tímto krokem Hnutí nesouhlasím. Důvodů je celá řada.

Nějaká smysluplná radikální změna ve prospěch většiny občanů zatím na obzoru není. Jsem přesvědčen, že Hnutí za Přímou Demokracii by v tuto chvíli nemělo být tím, kdo těsně před volbami bude štěpit "levici", jakkoli lze vést diskuse na téma, nakolik je ta která strana levicová.

Výzvy k nevolbě by vedly pouze k posílení antilevicových a asociálních subjektů na politické scéně -- a minuly by se účinkem. Lidé by je potom v tomto světle hodnotili.

Nelze opomíjet skutečnost, že řada lidí je frustrovaná dvěma volebními obdobími tzv. pravicových vlád (M. Topolánka a P. Nečase) -- a tito lidé by jistě neradi viděli další podobnou koalici, tentokrát pro změnou s Okamurou. Ať ukážou sociální demokraté, co (ne)umí. Představili svůj svůj program -- a ať dostanou čtyři roky k jeho realizaci, pokud dostanou ve volbách dostatek hlasů. HzPD by mělo po celou dobu na tuto stranu vyvíjet tlak, aby byla řešena zásadní témata povahy sociální, ale stejně tak by měla chtít, aby se znovu otevřela problematika církevních restitucí a aby se na stole objevila pro občany přínosná podoba obecného referenda.

Zároveň by si mělo HzPD všímat všech negativních jevů, které budou případnou vládu ČSSD (ať již s oporou KSČM, nebo koalici s SPOZ, případně dalšími stranami, např. Stranou zelených či KDU-ČSL) provázet -- a mělo by na tyto problémy upozorňovat.

Co je horší než stav za současné politické krize, která vznikala vlastně několik let? Situace, kdy lidé přijdou o poslední naději. Mnozí ji dnes mohou vkládat právě do ČSSD. Selže-li i tento pokus? Pak by se již zcela evidentně otevírala cesta k nějaké formě diktatury, pravděpodobně zahalená do fašismu. Tomu chce HzPD zabránit -- a i proto se již nějaký čas snaží kooperovat s dalšími levicovými hnutími ve všech oblastech, kde to je programově možné.

Osobně nemohu podporovat Okamurovo hnutí z následujících důvodů:

1) Přímá demokracie je nástroj, který ovšem potřebuje živnou půdu, má-li být občanům ku prospěchu, a nemá-li se stát bičem v ruce kohokoli, kdo by mohl inklinovat k diktátorství. Už proto je důležité vymezení levicových a pravicových hodnot, aby bylo zřejmé, kdo podporuje nadnárodní korporace a jejich politiku maximalizace zisku -- a kdo se snaží vytvářet k maximalizaci zisku alternativu, která bere v potaz sociální problémy občanů i kvalitu životního prostředí, v němž žijí.

2) Přímou demokracii nelze nadiktovat. Není možné, aby tu byl kdokoli, kdo druhým bude říkat, co mají chtít. Smyslem přímé demokracie je oslovit lidi, aby byli aktivními sami za sebe. Aby dokázali formulovat, co chtějí. Jakmile se objeví někdo, kdo hlásá, že sám ví nejlépe, co je pro ostatní nejlepší, je třeba zpozornět.

3) V ekonomické sféře hájí HzPD dlouhodobě prvky participativní ekonomiky a podporuje rozvoj průmyslových družstev. Okamura je ovšem typickým představitelem tržního hospodářství. Někteří lidé ho mohou obdivovat, že se takzvaně vypracoval a něco dokázal, což není na české politické scéně příliš častý jev. Je pochopitelné, že takový člověk má politické ambice. Otázkou ale je, zda jsou tyto ambice slučitelné s dlouhodobými cíli HzPD. Domnívám se, že nikoli. Navíc je třeba, aby zde subjekt, který se uchází o přízeň voličů, nastínil, jaké konkrétní kroky chce dělat v oblastech školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, ale i zemědělství, bytové politiky, kultury či životního prostředí.

4) Přímá demokracie nemůže být určena selektivně jen pro některé občany. Jakmile se stává selektivní přímou demokracií, nejde o demokracii, natož přímou.

T. Okamura ve svém blogu na i.dnes v článku "Buďme politicky nekorektní" mj. píše: "V téhle souvislosti mám ještě jednu připomínku. O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice." Není toto náhodou výzva k exodu? Je možné, aby levicově orientovaný člověk mohl vyjádřit podporu někomu, kdo se zastává DSSS a nevidí na této straně nic extremistického? Podle mě není. Doporučuji také přečíst si další blog T. Okamury, tentokrát nazvaný "Hon na Bátoru, ostuda politiků a novinářů".

T. Okamura zde jasně dává najevo, že by uvítal, kdyby se část našich občanů někam vystěhovala, jak jinak než "dobrovolně" (pouze v atmosféře vybičované nenávisti):

"Národní strana, za kterou kdysi jako nečlen kandidoval prokletý pan Bátora, není strana, kterou jsem kdy volil, v každém případě to byl legitimní politický subjekt zaregistrovaný na Ministerstvu vnitra a splňující zákonnou podmínku, že jejich program není v rozporu s listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení činnosti.

Strana podle médií vystupuje proti EU, přistěhovalcům a Romům. Jeden z jejích členů zveřejnil Konečné řešení otázky cikánské, která mimo jiné obsahuje myšlenku vystěhovat Romy do Indie. Kontroverzní spis o konečném řešení cikánské otázky jsem četl. Nepropagoval žádné vystěhovávání romských spoluobčanů do Indie. Navrhoval v kontextu s dřívějšími vystěhovaleckými vlnami Romů do zahraničí koordinaci vystěhovalectví nejlépe do některého ze státu Indie. Podpora vystěhovalectví samozřejmě jen pro ty, kdo sami chtějí, se státní podporou na založení nové existence v zahraničí a navíc po oboustranné dohodě s cílovým státem či provincií. Třebaže tahle myšlenka je v praxi nereálná, nelze na ní shledat nic jiného, než inspiraci ve staré sionistické idei budování židovského státu a vystěhování do něj."

5) Co z programu HzPD může Okamura reálně prosadit -- a s kým? Pokud nebude chtít zůstat v opozici -- a i při jeho ambicích lze předpokládat, že nebude, je třeba se ptát, s kým by šel do koalice. Jen stěží si lze představit, že by s jeho Úsvitem kooperovala ČSSD. Zato si lze spočítat, že dosáhne-li výraznějšího úspěchu Babišovo Ano a ODS dostane s bídou deseti procent, může vzniknout právě koalice Ano, Úsvit, ODS. Nakonec, je-li jednou z tváří Okamurova Úsvitu Bárta, je to příznačné. Bárta neměl problém jít do koalice s TOP09 a s ODS. Proč by ho měl mít Okamura?

Že by právě takovýto slepenec byl zárukou prosazování prvků přímé demokracie, považuji za utopii. Zapomínat by se nemělo ani na jednu z tváří Věcí veřejných v minulých parlamentních volbách, na K. Peake, jejíž návrh referenda (nutná kvóta, veto parlamentu, atd.) rozhodně pravomoci občanů neposiloval. Naopak.

Tím hlavním, koho jakékoli hnutí za přímou demokracii potřebuje, je občan. Bez vzájemné interakce to nejde. Bez aktivity občanů je sebelepší hnutí v podstatě k ničemu. A to je vzkaz, který by se mělo snažit HzPD již před volbami mezi lidi šířit. S tím, že pasivita se nevyplácí -- ale stejně tak zbrklá aktivita, která může pasivitu občanů v konečném důsledku jenom posílit.

0
Vytisknout
3922

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2013