Novináři s kolty proklatě nízko aneb V pravé poledne

13. 9. 2013 / Marek Řezanka

Někdy mám pocit, že žiji v nějaké zemi za zrcadlem, kde je všechno naopak. Když vnímám, že je třeba podpořit občanskou společnost a poukázat na příklady zneužívání moci, které prohlubují frustraci lidí a narušují sociální smír, většina mainstreamových médií se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Pokud se najde někdo, kdo má opačný názor a otevírá na do té doby tabuizovaná témata diskuse, jakkoli pro některé lidi nepříjemné, stává se v jejich očích hrozbou. Ale hrozbou v čem a pro koho?

Výzva za pět minut dvanáct je nešťastná již tím, že jejími autory jsou přední novináři, kteří by měli respektovat odlišné demokratické názory a neměli by vytvářet umělou hysterii. (Celý text výzvy je ZDE).

Co nám tato výzva sděluje? Pojďme se na některé její části blíže podívat:

"Dvacet let polistopadového vývoje nám přineslo už mnohá zklamání. Česká veřejnost již delší dobu ztrácí důvěru v demokratický režim a právní řád. A nelze se jí divit. V posledních měsících jsme však svědky systematického nabourávání a rozkladu základních hodnot a pravidel svobodné společnosti.

Tomu je třeba čelit."

Zde naprosto postrádám definici "základních hodnot a pravidel svobodné společnosti". Za základní hodnotu svobodné společnosti považuji sociální smír. Bez něho demokracie není myslitelná. Nabourávání a rozklad sociálního smíru lze v České republice pozorovat několik let. Tento proces však vygradoval za vlády kabinetu P. Nečase. Když se 21. 4. 2012 shromáždilo na Václavském náměstí více než sto tisíc demonstrujících občanů, šlo o jasný signál vládě, že něco děla špatně. Tu ovšem žádné signály a zpětné vazby nezajímaly. Nezajímaly ji názory odborů, ombudsmana, mluvčího za handicapované, natož nějakých demonstrantů. Všechny posílala arogantně někam a upozorňovala na svou výraznou většinu hlasů, která se však časem tenčila -- až se z většiny stala menšina.

Nebo lze prezidenta republiky obviňovat z toho, že zde vládl kabinet díky subjektu, který vytvořil svůj program až po volbách -- a voliči mu svůj mandát nedali? Či z toho, že přibýval počet poslanců ve stále rozhádanější trojkoalici, který odmítal slepě následovat svého premiéra, ať ten si dělá, co chce? Může snad prezident republiky za vládní skandály zavánějící korupcí a klientelismem (např. kauza P. Drobila, sKarty, knížky pacienta, nový, zato dlouho nefunkční a chybový registr vozidel, ProMoPro, CASA, ad.)? Kolik takovýchto kauz by naši "nezávislí" novináři tolerovali vládě s nálepkou levicová? Stačí jediné -- podívat se, jak mnozí z nich psali den po zatčení Ratha - a den po policejní razii v případě zneužití rozvědky J. Nagyovou a dalších podezření na korupční jednání kabinetu P. Nečase.

Nelze se ubránit pocitu, že řada našich novinářů píše zaujatě a tendenčně. Velmi podrobně se selháním médií v případě informování o korupční aféře Nečasovy vlády věnoval Jakub Patočka v Deníku Referendum: http://denikreferendum.cz/clanek/15814-pripad-necasovy-korupce-a-ceska-media-dil-1-definice-problemu

Dalším bodem výzvy je, že pan prezident Miloš Zeman rozděluje společnost.

"Jakkoli Miloš Zeman slíbil, že bude sjednocovat společnost, praxe je opačná. Již od svého inauguračního projevu prezident národ rozděluje. Je pro něj příznačné, že první profesní skupinou, kterou označil za "deviantní", byli novináři. Tím dal jasně najevo, že si neváží svobody slova, kritické diskuse a veřejné kontroly nad výkonem moci."

Jisté je, že naše společnost rozdělena je. Ale co ji skutečně rozděluje? Na to by měl novinář hledat poněkud obsáhlejší odpověď, než si vystačit s jednou osobou, bez níž by jinak v České republice patrně zavládl ráj na zemi.

Těch důvodů je celá řada -- a opět narazíme na narušení sociálního smíru. To způsobuje silný antagonismus a pnutí. Počítat je nutné i s arogancí vládnoucích politiků, s nedůvěrou v rozhodnutí soudů (stačí se podívat na rozdílná stanoviska Ústavního a Nejvyššího soudu, na průběh procesu s D. Rathem, kde byla nutná výjimečně dlouhá vazba, zatímco v případě R. Janouška nebyla potřebná vazba žádná, či si rozebrat kauzu "tykadlového řidiče", Romana Smetany, atp.), stejně tak je ale zapotřebí se zamyslet, nakolik veřejnost rozdělují samotná média. Stačí se podívat na řadu neprofesionálních reportáží např. v případě tzv. útoku na chlapce v Břeclavi (ty vedly k vlně protiromských nálad, aby se zjistilo, že chlapce nikdo nenapadl). Profesionální práci média neodvedla ani v případě obvinění D. Ratha, kdy ho odsoudila dříve, než putoval do vazby. Jako nestranná potom média nevystupovala během prezidentské volby, kdy to spíše vypadalo na sázení na koně v Chuchli než na předvolební analýzy.

Prezident republiky nedal nikdy najevo, že si neváží svobody slova. Zato upozornil na stav české žurnalistiky, který mu připadá žalostný (a nejenom jemu). Je na každém novináři a na každém reportérovi, aby se zamyslili, zda odvádějí skutečně kvalitní práci, do jaké míry jsou závislí na zájmech svých zaměstnavatelů a zda není čas na nějakou sebekritiku.

Ve výzvě mi zcela chybí prezidentův apel, že je nutné bojovat proti extremismu, proti hnědým bojůvkám, proti rasismu ve všech jeho podobách a proti klientelismu a mafiím všeho druhu. Byl to prezident republiky, který upozornil na závažné téma fotovoltaické mafie. Pro mnoho z nás je prezident republiky garantem nezávislého policejního vyšetřování a kontrolním mechanismem, kdy se parlamentní demokracie zvrhává ve "vládu nesvrhnutelných", která odmítá jakoukoli zpětnou vazbu a jakoukoli zodpovědnost za své činy.

Výzva, která má klást důraz na demokracii a nezávislost policie a justice, si neodpouští osten proti policejnímu vyšetřování, které jí je proti srsti.

"Miloš Zeman následně dokonale využil situace, která vznikla po spektakulární akci české policie. Snížená popularita kabinetu Petra Nečase a poklesky v premiérově okolí by samy o sobě nemohly zapříčinit faktickou změnu politického kursu země bez voleb a uprostřed volebního období. Následné vyšetřování přitom nepřineslo očekávané a zásadní odhalení korupčního chování a točí se kolem sporné otázky, zda zříci se mandátu za přijetí funkce ve státní organizaci je trestným činem."

Čeho se měl kabinet P. Nečase dopustit, aby česká média uznala, že by vláda měla podat demisi? Jak vůbec mohou čeští novináři zpochybňovat policejní vyšetřování? V čem je vlastně "spektakulární"? Z textu je zřetelná bagatelizace vládní aféry, bagatelizace zneužívání rozvědky i postupu, kdy poslanec radikálně změní svůj avizovaný postoj -- a následně získá nějakou výhodu. Jak sláma z bot z každé věty prohlášení čouhá podprahové sdělení, že vláda P. Nečase žádný závažný problém neměla a že vše je vlastně jakési uměle vyvolané spiknutí (nejspíše vedené z Hradu).

Takovýto zavádějící text nelze za výzvu k ochraně občanských práv a svobod brát vážně ani minutu. Naopak, je třeba se zamýšlet, co koho k podobným sdělením motivuje. Zvláště, připočte-li se, jak většina médií mlčela, když exministr Kalousek bezprecedentně opakovaně zpochybňoval postup policie (např. v kauze CASA). A jak se nekriticky přidávala k nevoli P. Nečase, který se stylizoval do role "posledního spravedlivého", kterému bylo ublíženo.

Jediné, co prezident republiky učinil -- a na co má na základě Ústavy plné právo -- že vládu s mnoha korupčními skandály v zádech nenechal automaticky vládnout dále po nejnovější aféře -- a to i s přihlédnutím k výrokům expremiéra Nečase a exministra Blažka, kteří nejenže policejní vyšetřování zpochybňovali, ale otevřeně hlásali, že ho zastaví, budou-li mít moc. Potom by řada novinářů a reportérů byla nejspíš spokojena.

Je nám vštěpováno, že prezident Zeman zneužívá moc a že po moci dychtí. Že vládne autoritativně a nerespektuje demokratické principy. To je ovšem v rozporu s realitou. O předčasných volbách rozhodli sami poslanci a vedl k nim stav naší politické kultury. Nebyly výsledkem žádné prezidentské zvůle.

"Prezident usiluje o moc, která mu nepřísluší. Tvrdě se při tom vměšuje do České strany sociálně demokratické a podporuje vnitrostranickou opozici proti řádně zvolenému předsedovi. V sociálně demokratické straně probíhá postupný pokus o převrat ve prospěch prozemanovské kliky. Jestliže se takový převrat Zemanovi podaří, je pravděpodobné, že příští vládu po parlamentních volbách bude ovládat prezident ve shodě s komunistickou stranou."

Prezident republiky nemá možnost, jak by sociální demokracii rozložil. Je s podivem, že se o její blaho zajímají ti, kteří si o ni jinak obrazně řečeno ani kolo neopřou. V sociální demokracii jsou různé proudy, tak jako v každé parlamentní straně. Některé jsou k prezidentovi republiky vstřícnější, jiné jsou k němu kritické. Strana ale funguje na demokratických principech - a nic nenasvědčuje tomu, že by byla nějak zvenčí rozložena. Může oslabit pouze sama sebe, k tomu ale rozhodně nepotřebuje prezidenta M. Zemana. Možná proto zatím nejsme svědky mediální kampaně proti ČSSD, protože veškerá mediální pozornost je upřena na prezidenta Zemana. Možná proto, že si dovolil hájit principy demokracie a vzepřel se různým mocenským skupinám, které si zvykli až na přílišný klid.

Jistě je zde celá škála věcí, u nichž je možno vést s prezidentem republiky polemiku. Nasazovat mu ovšem masku diktátora a hrozby demokracie, je v rozporu s realitou. Nezbývá, než se ptát, proč nám je předkládána realita umělá -- a co tím kdo sleduje.

Výzvu k "zastavování" prezidenta republiky vnímám jako pravý opak toho, k čemu má údajně sloužit. Rozdělí společnost -- a demokracii neposílí a k žádné svobodě také nevede. Možná nám ale pomůže ujasnit, jak si vlastně demokratické hodnoty a občanské svobody představujeme -- a na jakých hodnotách nám skutečně záleží.

0
Vytisknout
11208

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2013