Poměrně většinový systém

16. 9. 2013

Přiznám se, že jsem z článku pana Mrázka nepochopil, zda je autorem předkládaného návrhu on sám, nebo hnutí Spojení 12. Ale tuto skutečnost nepokládám za podstatnou, protože chci reagovat k věci, a ne k předkladateli, píše Michael Kolařík.

Zahájil bych dvěma praktickými příklady: představme si volební obvod, který by dopadl takto - ODS: 35,3%, ČSSD: 32,3, KSČM: 12,8, KDU-ČSD: 7,2, SZ: 6,3. Lidé s dobrou pamětí možná poznali celkový výsledek voleb z roku 2006, ale to není důležité, jedná se o pouhý příklad. Jak by vypadalo rozdělení mandátů dle pana Mrázka? Více jak sedminu hlasů získaly jen dvě strany, tytéž získaly víc jak dvě sedminy. Stav je zatím ODS:2, ČSSD:2; KSČM: 12,8 KDU-ČSD: 7,2 ODS: 6,9 SZ: 6,3 ČSSD: 3,9. Zbývá rozdělit tři mandáty pro KSČM, KDU-ČSL a ODS. Končíme tedy ODS: 3, ČSSD: 2, KSČM: 1 KDU-ČSD: 1. Strana zelených narazila na zmenšení obvodu tvrději, než na pětiprocentní hranici.

Druhý příklad, čísla si vypůjčím z jednoho aktuálního průzkumu, nejde o to aby byla reálná, ale pouze realistická: ČSSD: 28, KSČM:15, TOP09: 13, ODS:9,5, ANO:7, UPD:5,5, SPOZ:5,5, SZ:5, KDU-ČSL:4,5, vše v procentech. Přepočet na mandáty je jasný: ČSSD: 2 KSČM:1 TOP09: 1 ODS:1 ANO:1 UPD:1 SPOZ:0 SZ:0 KDU-ČSL:0. V této situaci, která je mnohem pravděpodobnější než předchozí, pohořelo ještě více stran, a jen té největší se podařilo poslat do sněmovny více jak jednoho poslance z daného obvodu. Tento systém je totiž sice teoreticky stále poměrný, v praxi se ale chová spíše jako většinový (omezení malých celostátních stran ve prospěch velkých a regionálních, jmenovitá adresnost hlasu). Argumentace Ústavou je tedy poněkud nemístná.

Jediný aspekt, který zůstává "poměrný", je problém odvolatelnosti. To je samozřejmě sama o sobě skvělá myšlenka, proti které nemám z principu výhrady. Ovšem jen těžko ji lze naroubovat na poměrný systém. V ryze většinovém systému rozhodují o poslanci všichni obyvatelé obvodu, při poměrném jen ta část, která ho podporuje. Odvolávat by ale museli zase všichni. Představme si poslance, který je radikální ve své myšlence, a proto je zvolen za stranu, která má tyto myšlenky v programu, ale stane se tak v obvodě, který není jako celek těmto myšlenkám nakloněn. Takový politik bude své odpůrce velmi dráždit, a ti snadno dosáhnou jeho odvolání. Nahradí ho patrně podobný se stejným osudem. A toho nahradí neprovokující šedá myš. V jasném rozporu s přáním voličů oné strany.

Poctivé by bylo ovšem zmínit i pozitiva daného návrhu. Celkem dobře by se mu podle mého názoru podařilo odstranit riziko panašování, totiž výběr "rozvracečů" na kandidátkách voliči nelibých stran. To u navrhovaného systému, kdy by takový hlas přidával mandáty soupeři, snad nehrozí. Rovněž by skutečně zvýšil počet silných osobností v parlamentu, aniž by vedl k omezení jejich vlivu v rámci silné strany.

Nutno si ale uvědomit, že by nesl i mnoho slabin většinového systému. Omezil by zastoupení malých stran, nepředstavuje rozvrstvení společnosti, a především, zavést avizovanou odvolatelnost politiků v něm není o nic snazší ani systémovější, než v systému současném.

A na závěr si je nutno uvědomit, že ačkoli lepší volební systém vede k o něco lepším poměrům, nepředstavuje vlastně zásadní změnu. I kdyby byl zaveden systém ryze většinový, nezmění se podstata politiky. Kterou dělá poměrně volená sněmovna stejně jako většinově zvolený senát.

0
Vytisknout
4781

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2013