Nový volební zákon zlepší správu státu
14. 9. 2013 / Josef Mrázek
Volby do Poslanecké sněmovny jsou klíčem k dobré správě státu, protože Poslanecká sněmovna stanovuje pravidla, podle kterých vláda řídí stát a projevením důvěry vládě potvrzuje, že ta pravidla jsou dodržována. Jde tedy o to, zvolit dobrou Sněmovnu, a to se dlouhodobě nedaří. Ústava ČR stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásad poměrného zastoupení a lid při nich zvolí tento orgán zákonodárné moci tak, že všichni oprávnění voliči volí tajně v rámci všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Výsledné špatné složení Sněmovny není chybou těchto ustanovení, ale důsledkem toho, že volební zákon umožňuje, aby nebyla dodržována.
Protiústavní volební zákon
Volební zákon je upraven tak, aby místo lidu, čímž ústavodárce mínil soubor všech občanů oprávněných volit, o zvolení konkrétních poslanců rozhodovaly strany, ne-li jen jejich sekretariáty. V každém případě malý okruh osob nebo jednotlivci, u kterých mohou převládnout individuální a skupinové zájmy nad zájmy celospolečenskými. Při sestavování kandidátek strany často dostatečně neuplatňují požadavek dobrých vlastností a charakteru navrženého kandidáta, přednost má jeho poslušnost a ochota řídit se pokyny strany a nedbat slibu hájit zájmy všech občanů. Když jsou takto voličům nabídnuty kandidátky s převážně špatným obsahem, nepomůže ani usilovné kroužkování. Musíme opustit volení kandidátek a zavést volbu jednotlivců vybraných z libovolné kandidátky.
Ústava je porušována ještě v dalším směru, není respektována rovnost hlasů ani zásady poměrného zastoupení. Pod záminkou údajné potřeby hladkého rozhodování, je mnoho občanů vyřazeno ze hry. Volební strany, které získají méně než 5 % voličů jsou z účasti ve Sněmovně vyloučeny, i když by v poměrovém systému měly mít až deset poslanců a ti by se s ostatními na mnohém shodli. Naopak silné strany dostávají bezdůvodně několik poslanců navíc. Hladké rozhodování stejně nenastane, protože strany, které občanům škodí, vynaloží na ohlupovací kampaně a na nákup poslanců tolik peněz, kolik je potřeba k vyrovnání úbytku hlasů. A protože nechtějí plýtvat, tak je výsledek znova a znova těsný. Také tento problém řeší návrh volebního zákona uvedený níže.
Náprava úpravou volebního zákona a ústavním zákonem o odvolatelnosti poslanců referendem
Všechny uvedené vady se dají odstranit úpravou volebního zákona, která umožní aby občané nemuseli volit nikoho, kdo je svými slovy a činy osobně nepřesvědčil, že je toho hoden. Dosáhnout schválení takové úpravy zákona bude těžké. Volební zákon se příjmá prostou většinou hlasů, ale v obou komorách Parlamentu, Sněmovna v tomto případě nemůže Senát přehlasovat. Ostatně příznivců nového řešení nebude ve Sněmovně zvolené postaru mnoho. Bude zapotřebí velkého úsilí i mimo Sněmovnu a rozhodující bude, jestli občané dostatečně podpoří, například, Občanské politické hnutí SPOJENÍ 12 (www.spojeni.org), jehož programem je prosazení nového způsobu politiky:
Cílem Občanského politického hnutí SPOJENÍ 12 je přivést do Sněmovny PČR poslance, kteří byli na kandidátku zařazeni pouze na základě důvěry voličů, kteří se s nimi seznámili na veřejných shromážděních a při jejich práci pro veřejnost. Samozřejmou podmínkou přitom je, že každý kandidát by se musel zavázat, že bude ctít Ústavu a zákony o lidských právech a zásady všeobecné mravnosti a usilovat, aby výkonem svého mandátu sloužil občanům.
Občanské politické hnutí SPOJENÍ 12, ponechává podle svých stanov na vůli jednotlivých zastupitelů, zvolených na jeho kandidátkách, jak se budou rozhodovat při výkonu funkcí. SPOJENÍ 12 proto nemůže uzavírat koaliční smlouvy. Nemůže totiž poslancům za S 12 zvoleným přikazovat, jak mají hlasovat.
Povšimněme si, prosím, že případné ideologické zaměření stoupence SPOJENÍ 12 zůstává mimo, řeší se, jak jednat, aby to bylo prospěšné pro všechny občany.
Pro ozdravění poměrů v Sněmovně je dále nutné, aby k obvyklým důvodům zániku mandátu poslance přibylo jeho odvolání. Zabrání se tak neblaze proslulému kupování poslanců a dalším nešvarům. Hlasování o odvolání poslance by se konalo v jeho volebním obvodu, například na popud vyvolaný peticí s podpisy 2000 oprávněných voličů. K odvolání poslance by stačila, například, nadpoloviční většina hlasujících. Legislativním řešením by byl ústavní zákon, který by doplnil k důvodům zániku mandátu poslance, uvedeným v Ústavě ČR, ještě odvolání poslance referendem v jeho volebním obvodu. Šlo by o zákon malého rozsahu, ale velkého významu.
Věcný záměr volebního zákona
Úprava volebního zákona, kterou máme na mysli, může být uplatněna i ve stávajícím poměrovém systému, ale v případě menších (méněmandátových) volebních obvodů se dá snáze zařídit, aby voliči kandidáty znali. Proto navrhujeme zvýšit počet volebních obvodů. Z organizačních důvodů a kvůli méně nákladné přípravě voleb nejlépe na 27 obvodů vytvořených jako trojice obvodů senátních voleb, a v nich by se rozdělovalo po sedmi mandátech, takže celkem by bylo 189 poslanců a poslankyň. Tato úprava by dobře vyhovovala také při vybírání kandidátů z různých kandidátek (panašování), které náš projekt využívá plně k tomu, aby všechny volební strany, byly nuceny nabídnout kvalitní kandidátky a aby si voliči mohli vybírat ze všech dobrých kandidátů. Nahlédnutím do mapy senátních obvodů zjistíme, že vhodné by bylo sdružení obvodů 1, 2 a 3 a dále vždy po trojicích podle přirozené číselné řady.
Technicky by volba proběhla tak, že každá volební strana by měla na kandidátce daného volebního obvodu nejvýše, například, 12 jmen. Platná by byla obálka obsahující kandidátky s označenými jmény nejvýše sedmi kandidátů. Směla by se vybírat jmena uvedená na různých kandidátkách. Celkový počet voliči označených jmen na všech kandidátkách odevzdaných v daném obvodu by se vydělil sedmi a každé volební straně by se přidělil ten počet mandátů, kolikrát by se vypočtené číslo vešlo do celkového počtu jmen označených na kandidátkách dané volební strany. Zbylé mandáty by se přidělily volebním stranám s největšími zbytky označených jmen.
V rámci své volební strany by získali jí přidělené mandáty ti kandidáti, kteří dosáhli největšího počtu označení. Pořadí na kandidátce by nerozhodovalo. Při rovnosti počtu označení u kandidátů, z nichž některý získá mandát jako poslední, by rozhodl los.
Nezvolení kandidáti by byli zařazeni do seznamu náhradníků dané volební strany v pořadí podle dosaženého počtu označení. Poslanec nebo poslankyně, jehož mandát by během volebního období zanikl, by byl nahrazen náhradníkem z čela seznamu náhradníků příslušné volební strany.
Žádné limity by se neuplatňovaly. Každý volební obvod by se vyhodnocoval samostatně a zvolil by si svých sedm poslanců bez ohledu na volební účast.
Sněmovna po zavedení nového způsobu voleb a možnosti odvolat poslance
Volební strany, které nebudou přihlížet k tomu, koho chtějí mít občané na kandidátce, ve volbách propadnou. Nový způsob voleb zajistí rovnost váhy hlasů a spravedlivou poměrnost rozdělení mandátů. Sněmovna začne pracovat pro občany v duchu Ústavy. I když výběr poslanců nebude dokonalý, protože vlastnosti některých kandidátů nebudou správně rozpoznány a vybírající se budou také mýlit, projeví se, že občané budou vybírat podle toho, co potřebují a nebude to zkresleno zájmy v pozadí. Celkově se úroveň práce Sněmovny zlepší. Místo boje o moc a ideologických sporů se budou hledat racionální řešení, která by občanům pomáhala a zajistila jejich spokojenost. A když se výběr některého poslance hodně nepovede, bude tu možnost opravy referendem. Těch oprav moc nebude, chování zákonodárného sboru bude lepší již proto, že nahrazení těch, kteří zklamali, bude možné.
Diskuse