18. 9. 2013 / Petr Vavruška
Soubor navazujících příspěvků provádí Rešerši "úspěchů" české privatizace a kapitalismu a Stavu české justice. V třetí části Brainstorming pro demokracii hledá odpovědi na otázky jak, kdy a s kým aktivovat veřejnost k resuscitaci zmírající demokracie.
Vše co si v rešerši přečtete lze v nesčetných pramenech nalézt i na internetu. Ale patrně ne tak koncentrované a v souvislostech, z kterých mrazí. I tak se jedná pouze o zlomek toho co se našim vládám za 23 let podařilo...
Změny po sametové revoluci nebyly vnímány jako od socialismu ke kapitalismu, ale od socialismu k jinému uspořádání, které bude zajišťovat blahobyt, svobodu slova volnost při cestování. Základními ideály byly férovost, slušnost a socialismus. V prosinci 89 publikuje OF návrh ústavy, která předpokládala, že "ve výlučném vlastnictví státu" zůstane "nerostné bohatství, vody, zdroje přírodních sil, prostředky železniční a vzdušné přepravy, telekomunikace.
A Václav Havel: Slibuji na svou čest, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období a pokud se životní úroveň nezlepší, odstoupím. Nerozhoduje, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to jaké jsou. Představuji si, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
Připravujeme koncept ekonomické reformy, bez sociálních stresů, inflace nezaměstnanosti. Svádět vše na předchozí vládce by neodpovídalo pravdě. Chceme republiku pečujíci o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami. Bude-li inflace a zdražování? Tato vláda jasně řekla, že přechod od neekonomiky k ekonomice bude pokojný, bez nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí. Náš stát také nesmí šetřit na investicích do školství a kultury. A také již nikdy nepůjdeme do žádného paktu!!"
Už ve federální vládě, ale přes odpor lidí, kolem později odstaveného Valtra Komárka, prosadil tehdejší ministr financí Klaus tzv. "šokovou terapii" podle scénáře neoliberalistických ekonomů z tzv. Chicagské školy, aplikované v Chile, Panamě, Argentině, Indonésii, Rusku, Iráku a naposledy i v Libyi.
Je nelehké popsat rozsah tohoto gigantického podvodu. Posuďte si sami nenese-li všechny znaky organizovaného zločinu, který nemá svým rozsahem v Evropě /snad s výjimkou Jelcinova Ruska/ obdoby.
První krokem exponentů této vlády - bývalých komunistů z Prognosťáku a z EÚ ČSAV /vesměs agentů StB/ bylo odstranění archivních materiálů o minulosti polistopadových politiků, kteří tak mohli rychle převléci kabáty. Druhým zrušení socialistického zákona o rozkrádání národního majetku. Cesta k rozkradení země, především bývalými špičkovými komunisty, se otevřela dokořán. Aby to šlo ještě lépe, byl vytvořen světově unikátní zákon stanovující, že všechny transakce národního majetku nepodléhají právnímu přezkumu.
A hlavní nástroj k zametání stop úplatků rozdělovačům státních zakázek, manažerům ve statutárních orgánech podniků s účastí státu a jakýchkoliv loupeží obecně jsou listinné akcie na doručitele.. U nich nelze ani dokázat, že veřejnou zakázku získal ten ministr, hejtman či úředník, který rozhodoval, kdo ji dostane. Stejnou možnost mají, podle studie OECD, ze 194 států světa už jen na Nauru a Marshallových ostrovech..
Nakonec i Klausovy milosti známým a zejména amnestie jejíž rozsah nemá v žádné civilizované zemi obdoby. Amnestováno bylo 50 tis. odsouzených a díky abolici bylo zastaveno 331 otevřených trestních kauz, z nichž ty nejzávaznější hospodářské, v nejvyšší trestní sazbě, generovaly miliardové škody a týkaly se státu a desetitisíců poškozených.
Vždy platila zásada, že dobrým hospodářem je ten, kdo nastupujícím generacím předával víc, než sám na začátku měl. Ti, kteří nám slibovali prosperitu dnes tvrdí: prosperita skončila. Rozlučte se s představou, že se vaše děti budou mít lépe než vy. Podívejme se tedy, jak si naše převážně neoliberalistické vlády počínaly...
Startovní pozice Československa, později i v Česka byla v 90. letech, spolu se Slovinskem, nejlepší z postkomunistických zemí. Tak to viděla řada zahraničních politiků a např. i americký ekonom K. Galbraith.. Ten varoval před anulováním všeho, co bylo vybudováno v hospodářství ČSSR.
Nový režim měl neopakovatelnou šanci - zdědil relativně bohatou zemi s výkonnou ekonomikou. V r.1989, tedy po době "neekonomiky" měl stát ve vínku /po přepočtu/ přebytek 280 mld. Kč. Kdo nepodlehne primitivní prefabrikované ideologii současných "politiků" může zjistit, že socialistický stát po sobě zanechal ohromný a rentabilní majetek vytvořený občany. Dnes by jeho hodnota odpovídala ocenění kolem 5 bilionů Kč, vypočítává ve své knize "Paměti a úvahy" Lubomír Štrougal .
Na otázku co by měly bývalé postkomunistické státy dělat odpovídal ještě v r.2002 guru neoliberalismu Milton Friedman takto: "Popíši to třemi slovy: "privatizovat, privatizovat, privatizovat". Později ale změnil názor "Ukazuje se, že vláda práva je mnohem podstatnější než privatizace. Ta nemá smysl, bez vlády práva". Tento Klausem primitivně a nekriticky přejímaný omyl neoliberalismu těžce poznamenal vývoj ekonomiky ČR.
Náš nejvyšší tržní bolševik totiž se svými kumpány nechal hluboko pod cenou "rozprodat" za nevratné úvěry či rozkrást téměř vše, co v naší zemi mělo nějakou cenu. Kromě strategického přírodní bohatství a sítí např. i největší a efektivní námořní flotilu vnitrozemského státu na světě. Komu? Viktoru Koženému, svému tehdejšímu oblíbenci a "poradci".
Výčet prodejů by byl velmi, velmi dlouhý. A utržené prostředky za průmyslové podniky světového jména zmizely v nenávratnu. To, čemu se dříve říkávalo "národní majetek", je v soukromých rukách rozdělovačů a jejich kamarádů a z těch často v rukách pochybných zahraničních vlastníků.
Mnohamiliardové majetky byly bez řádných soutěží rozprodávány pochybným firmám s honosnými názvy, vzniklých ze dne na den s naprosto neprůhlednou vlastnickou strukturou, sídlících na nedohledatelných adresách v daňových rájích.
Při tzv. očišťování bank od nedobytných privatizačních úvěrů bylo zapotřebí skrýt cca bilion Kč pasiv. K tomu posloužila unikátní Konsolidační banka /později ČKA/ - spravující jen pasiva! Ta prodávala tam uložené dluhy za částky, často tvořící jen 10% původního dluhu, který si původní dlužník přes třetí osobu koupil a stal se tak opět váženým podnikatelem. Po zaniklé ČKA zbyl ještě deficit ve výši 236 miliard Kč.
"Očištěné" banky byly, opět za směšné ceny, rozprodány jako dceřiné společnosti velkých zahraničních finančních institucí /95%/, i s letitými úsporami českých střadatelů. Příkladem může být IPB, která převzala v r. 1998 špatné úvěry za 16 mld. a banku pak Tošovského vláda prodala za 3 mld. Nomuře. Ta pak dovedla IPB ke krachu, který přišel stát na 200 miliard Kč.
"Očištěné" instituce se dnes chlubí svojí vysokou ziskovostí generovanou unikátními poplatky svých tuzemských klientů, kteří nemají ani možnost spoření k pokrytí inflace. Zisk odchází do zahraničí. Naši politici nás navíc krmí báchorkami o skvělém zdraví těchto bank, jichž se prý problémy jejich matek netýkají.
Pojem tunelování /jediný Klausův přínos světové ekonomice/ znamená, že vlastník či najatí manažeři vysávají z firmy aktiva, až po nich zůstane jen slupka a spousta závazků vůči věřitelům a zaměstnancům. Učebnicovým příkladem divokého českého kapitalismu jsou prodeje ziskových uhelných dolů MUS a OKD za zlomek skutečné ceny, kdy kupující navíc platili majetkem a penězi ležícími na účtech kupovaných společností.
Např. Bakala /mediální magnát a štědrý sponzor vládnoucích politických stran/ s partnery v r. 2008 zatížili "privatizované" OKD /dnes NWR/ dluhy a zároveň si se společníky vyplatili 39 mld. Kč dividend. "Díky této formě legalizovaného tunelování společnosti, dnes dluh NWR 2x převyšuje její tržní hodnotu" rekapituluje Erik Best na svém blogu The FleetSheet. Nicméně zlatou žílou Bakaly je dnes 45 tis. hornických bytů generující zisk 1,3 mld. Kč/rok. Ty získal Bakala za vlády ČSSD, spolu se 46% podílem v OKD za zlomek tržní ceny.
Dnes sídlí v daňových rájích nejméně 13 tis. českých firem. Podle expertíz ČR patří mezi země s největším odlivem kapitálu i v absolutních číslech! Odhad je min. 40 mld. Kč za rok. I zahraniční kapitál, který vlastní zhruba 80% klíčových firem je u nás kontrolován ze 40% z daňových rájů. Ztrátou multiplikačního efektu peněz, které se dále nepodílejí na vytvářeních hodnot, přicházíme min. o 60 tis. pracovních míst.
Podle Kalouska se prý proti tomu nedá nic dělat. Uvědomme si, že i naše vláda a politické strany dostávají peníze od lidí, kteří svůj kapitál ovládají z daňových rájů. Pak je nejednodušší vybrat chybějící peníze od nejchudších.
Ani v boji s korupcí se v Česku nic nezmění, dokud nebude politická vůle zrušit anonymní akcie, jejichž vlastnictví novelizovaný občanský zákoník znovu připouští. A tato vůle dosud nebyla. Uvažuje se o kosmetické změně od r.2014. Anonymní firmy které mohou být vlastněny kmotry, či samotnými politiky a kterých je u nás, podle databáze Čekia 13 411, přebírají obrovské veřejné prostředky a do té doby se toho dá ještě hodně uklidit.
Naštěstí v poslední chvíli, díky rozpuštění sněmovny byl zlikvidován poslední Kalouskův tunel rušící zdanění dividend (Německo je daní 25 %, Francie 30 %). Tedy další daňový odliv 20-30 miliard.
V lukrativních správních radách státních a polostátních společností působí řada nezvolených politiků, jejich příbuzných, chráněnců a lidí, bez patřičné kvalifikace a jakékoliv zodpovědnosti, které bylo nutno nějak odměnit, či lidí schopných zisky "odklánět" do stranických či jiných pokladen.
Obvyklá odměna v dozorčí radě státního, či polostátního podniku je od 400 tis. do 2 milionů. Např. Livie Klausová zasedala nejméně ve 3 dozorčích radách. Martin Kocourek, autor pojmu "odklánění peněz", v letech 1992-7 poradce Klause, figuroval během ekonomické "transformace a privatizace" dokonce v 11 statutárních orgánech státních a polostátních podniků.
A v dozorčí radě ČSA, kam politici za poslední roky napumpovali 5 miliard, dostali své trafiky např. Bém, Řápková, Bürgermeister, Ševčík, Kočárník /ten zbaběle utekl od zodpovědnosti/... Výsledkem jejich "odborného" působení je prodej téměř poloviny ČSA, jedné z nejstarších leteckých společností ve světě vlastnící 22 letadel a provozující linky do 45 měst ve 24 zemích, za směšných 68 mil. Kč. Vzpomeňme, že ještě před pár lety se očekával výnos z prodeje až pět miliard Kč. A veřejnost je masírovaná výhodností prodeje.
Osobní vzpomínka: pamatuji na velmi lukrativní nabídky od špičkových leteckých společností Štrougalově vládě jen za odkoupení prestižního loga OK. Tehdejší "neekonomové" neprodali.
Po krachu Klausovy vlády, ČNB utajeně vyměnila i 56t českého zlatého pokladu, na který se skládaly generace a za války ukradeného Hitlerem (jehož část po peripetiích podařilo získala předlistopadové vládě) považte - za německé dluhopisy! Německo má dnes 3396t, ČR zbylo 12t zlatých rezerv. Výprodej pokračuje a ČR je v jeho zásobách až na 65. místě ve světě! Přitom zlato je ve světě vnímáno jako strategický prvek stability, prestiže, ochrany bohatství a národní suverenity.Celou historii popisuje Stanislav Motl v knize "Kam zmizel zlatý poklad republiky" . Ruský dluh vůči ČR na přelomu stol. dosahoval v přepočtu 60 mld. Kč. Zemanova vláda tvrdila, že Rusko ho nemá z čeho splácet. Prý proto ho v utajení prodala pochybné společnosti Falcon Capital za 15 mld. Kč. Transakci údajně zajišťoval M. Šlouf. Narozdíl od nás, podle agenturní zprávy iDnes, Slováci své pohledávky dostali sice zpožděně, ale celé...
Naše cukrovary /byli jsme cukrovou velmocí/, koupili Francouzi, ti je zlikvidovali a dnes od nich cukr kupujeme. Vodovody jsme prodali firmě Veolia /tím jsme přišli i o dotace EU. a dnes si vlastní vodu kupujeme od této firmy až 20x dráž... ČR vyrábí 60% elektřiny z uhlí privatizovaných dolů, přičemž přibližně 20% z celkové produkce se vyváží za hranice. Předražený český el. proud kupujeme ve značné části od německé společnosti RWE. Té jsme prodali i Tranzitní plynovod, podzemní zásobníky i plynárenské společnosti a zcela tak ztratili strategickou kontrolu energetiky.
Cizí řetězce, se neostýchají prodávat potraviny v horší kvalitě a dráž, než doma, telefonování v zahraničních rukách máme nejdražší v Evropě a u cizích bank nejvyšší poplatky.
Česko bylo také 23 let rájem podvodníků s palivy. K tomu byla tehdejším MF upravena i legislativa. Podle svědků bylo až 96% motorové nafty nezdaněno jen proto, že se jí říkalo LTO. Stát tak na výběru daní tratil stovky miliard ročně. Kauza, kterou popisuje Jana Lorencová v knize Krvavé oleje -- LTO, s 30 nevyšetřenými vraždami ohrozila i bezpečnost všech kdo ji vyšetřovali, nebo o ní mluvili.
Podle šéfa Čepra podvody pokračují a černého benzinu je dnes až 15%.. Poradce vlády v této oblasti byl totiž donedávna odborník -- min. financí z 90. let Kočárník. Podobně byly léta tolerovány i podvody s alkoholem na něž doplatilo životem "zatím" 47 lidí, jakož i hazardu, na němž ukončilo své životy ještě mnohem více nešťastníků.
Připomeňme si: v r. 1989 nebylo zapotřebí připojištění. Důchody odpovídaly cca ½ reálné mzdy, fondy soc. zabezpečení vykazovaly přebytek 87 mld Kč. Tyto úspory na stáří byly pravicovými vládami ukradeny k vyrovnání schodkových rozpočtů. Dnešní propad důchodového účtu činí už 49 mld Kč. Navíc všechny penzijní fondy jsou dnes hluboko pod inflací a lidé jsou nabádáni, aby si spořili do dalšího tunelu - nejistého "druhého pilíře".
Absurdní je, že společnost, která nedokáže půl milionu lidí zaručit práci, požaduje, aby všichni nějakou placenou formou pracovali. A zbídačených seniorů přibývá. Stačí zhoršení zdravotního stavu a s tím spojené výdaje a je malér. Průměrná výše dluhu českého seniora byla zjištěna ve výši 47 200 Kč.
ČSSZ už strhla z penzí na exekuce miliardu. Zadluženému důchodci ponechává stát na živobytí 5 326 Kč! A na vyřízení čeká dalších 800 000 exekucí. Až 20% důchodců nedisponuje úsporami, které by pokryly životní výdaje v období delším než 1 měsíc. Nicméně pravicová poslankyně, TOP 09 Pecková s příjmy kolem 70 000 za měsíc, je si jistá že se určitě dokáží přizpůsobit, jako to bylo po válce a za minulého režimu.
K tomu všemu při inflaci 3,3% vzrostly spotřebitelské ceny potravin loni v Česku o 7% což bylo nejvíce z 27 států EU /např. v Řecku jen o 0,5%/. Proti r. 2000 se zadluženost domácností zvýšila osmkrát. A podle expertů FAO a OECD je třeba připravit se na nevyhnutelné celosvětové zvýšení cen potravin - v příštím desetiletí o 10 až 40%.
Podle představ pravicových vlád je rodina ryze soukromou záležitostí, do které nemá stát zasahovat. "Dávky pro děti jsou velmi nízké, poslední vlády je ještě omezily a je čím dál víc dětí, jejichž rodiče nemají na to, aby jim ve škole zaplatili obědy a dávali svačiny. V zemích srovnatelných s tou naší dostávají takové děti ve školách jídlo zdarma, děti bez rozdílu svážejí do školy školní autobusy... Kromě toho všechny děti mají nárok na místo ve školkách, bez ohledu na to, zda rodiče mají práci či nikoli, protože předškolní výchova je pro sociálně vyloučené děti naprosto stěžejní. Pravicové vlády zrušily i porodné, omezily mateřské dovolené, snížily rodičovské příspěvky, fakticky likvidovaly přídavky na děti. V 90. letech zlikvidovaly i jesle. To spolu s nejistou sociální situací vedlo k razantnímu snížení porodnosti. A jak krutá je pravda o bezdomovcích? .
V žebříčku konkurenceschopnosti WEF poklesla ČR za dva roky z 31. na 46. místo a propadá se stále rychleji. Podle statistik z r.2011 skončila ČR v kvalitě vládních institucí až na 72. místě. A pokud jde o důvěru veřejnosti v politiky, obsadila 121. místo ze 147 hodnocených, a u "klientelismu" v rozhodování vládních úředníků 107. místo! V kategorii "transparentnost tvorby vládní politiky" je naše země na 102. místě na světě a v plýtvání veřejnými prostředky na 95. místě na světě.
Disponibilní platy podle OECD u nás výrazně klesají. Zatímco např. v Německu rekordně rostou, u nás klesy v r. 2011 o 191 USD, zatímco v Polsku o 189 USD vzrostly, píše na svém blogu Jiří Pehe. Téměř vše za hranicemi je již levnější. Jediné, co je v ČR nižší, jsou penze a platy. Lze se obávat, že po vyhodnocení r. 2012 bude pokles mnohem dramatičtější.
Máme ale i světová prvenství. Podle agentury Bloomberg se ČR ocitla s velkým náskokem na vrcholu neřestných zemí světa. Hodnocení vychází z konzumace alkoholu, cigaret, mixu drog a na rozšíření hazardu. "ČR, která je počtem obyvatel 48x menší než celá EU, má 6x více heren a kasin než zbytek EU dohromady! Podle TI představuje hazard významnou oblast, v níž lze legalizovat výnosy z trestné činnosti. V současné době tak kromě pachatelů této činnosti a provozovatelů hazardu těží ze stávající situace i politické strany.
Ani problémy EU neomlouvají vedení státu za 23 let devastace - od tradičního průmyslu po zemědělství, a za kulturní a mravní úpadek národa. I za jeho mezinárodní renomé.
Je až neuvěřitelné jak rychle a jakým způsobem se po listopadu malá skupina lidí, která se nezasloužila vůbec o nic, zmocnila miliardových majetků.. A jak se veliká část společnosti, která celý život tvrdě pracovala propadá, diví se Jiří Hanák. V právním státě by důkazem k trestnímu řízení mohlo být např. obvinění Zemana, který označil Klausovu kuponovou privatizaci za "loupež století" a Klaus kontroval tím, že Zemanovou vládou uskutečněný prodej IPB byl "loupeží za bílého dne". Podobně se častovali i Klaus s Topolánkem. Jen nenahlášení takto závažných obvinění, navíc špičkovými politiky, je v každé demokratické zemi trestné. Místo trestních oznámení byla ale raději uzavřena "opoziční smlouva" kryjící tyto a řadu dalších kauz, s důsledky sahajícími do současnosti.
Na konci r.1989 ČSSR předávala restaurovanému kapitalismu rozsáhlý hodnotný a dluhy nezatížený majetek. Byl to majetek rentabilní, vynášel okolo 10% vloženého kapitálu. Dnes by jeho hodnota vztažená k ČR odpovídala ocenění kolem 4 bilionů Kč. Ve skutečnosti nám však z tohoto majetku skoro nic nezůstalo. 80% těchto hodnot bylo "zprivatizováno", zašantročeno, nebo zničeno. To lze prokázat např. na faktu, že v 90. letech se hodnota majetku USA měřená burzovním indexem Dow Jones zvýšila o 500% u nás naopak poklesla na 40%. Je známé, že akcie srovnatelného majetku byly u nás pro "západní investory" levnější než v těch nejchudších zemích světa /jak dokládá ve svých knihách "Paměti a úvahy" a "Ještě pár odpovědí" L.Štrougal/... Ani to nestačilo -- našim vládám se podařilo vytvořit téměř 2 bilionový dluh. (Výše zmizelého národní jmění, včetně přímého i nepřímého zadlužení, tak činí ke konci r. 2012 přes 5 bilionů Kč. Navíc se podařilo 1,163 biliónem korun zadlužit i české domácnosti..
To už je suma, která se blíží zadlužení Řecka, kterým jsme neustále strašeni. Řekové narozdíl od nás udržují mnohonásobně větší armádu, mají rezervu v přírodním bohatství /zlato, ropa, plyn/ a ostrovy, jejichž prodej jim doporučuje Dušan Tříska. Našemu státu, kromě pracovitosti a invence lidí, nezbylo již téměř nic.
Hospodářské škody vzniklé v celé ČSR ve 2. světové válce byly vyčísleny v dnešní hodnotě na 1 bilion 351 miliard Kč. Jednoduchým porovnáním lze dospět k ohromujícímu faktu, že zmizelé národní jmění započaté Klausovou "divokou privatizací státního majetku" a jehož mizení pokračující v nejrůznějších formách dodnes, téměř čtyřnásobně převyšuje hospodářské ztráty ČSR vzniklé ve 2. světové válce(!!).
Míru zavinění 12 minulých vlád této národní katastrofy si dosaďte sami.
Zjednodušeně se to dá vyjádřit tezí, že před r. 1989 ekonomika dokázala dodávat ne sice vždy moderní, ale ucelené investiční celky, zajišťovala potravinovou nezávislost; u každého většího podniku byl vedle učiliště i výzkumný ústav. Dnes je "české národní hospodářství" přívěskem unijní ekonomiky jako subdodavatel, prodejce méně kvalifikované pracovní síly a dovozce potravin; postrádá to, co by se dalo nazvat "autonomní know how". "Liberální" český stát tak po r. 1989 ztratil kontrolu nad tím, co lze nazvat "ekonomickou bezpečností" a ztrácí kontrolu nad hospodářskými podmínkami života obyvatelstva či národa.
Česko nemá žádnou vnitřní ekonomickou ani vnější promyšlenou strategickou zahraniční politiku. V oblasti potravinové bezpečnosti jsme v situaci, kdy musíme řadu potravin dovážet, ačkoliv jsme byli před r. 1989 jejich vývozci. Dnes jsme odbytištěm pro země stejného podnebního pásma. Z pohledu na strategické zásoby spravované SSHR zjistíme, že zásoby obilí má ČR na 30 dní, cukru na 5 dní a ostatních potravin na pouhé 3 dny!
Strategické zásoby surovin, jako je ropa, železné a neželezné kovy máme v průměru na 3 měsíce. Souhrnně řečeno: po 24 letech budování kapitalismu není ČR soběstačná prakticky v ničem. A vše se musí alespoň z části dovážet.
Jenže nebude za co, když si stát výraznější finanční rezervy nevytvořil. Národ, v případě dlouhodobé krize, bude v mnohem větším ohrožení, než si dnes většina Čechů dokáže připustit. Česká ekonomika stagnuje a státní kasa "zeje prázdnotou".
Výše celkového zadlužení státu ještě ani zdaleka nedokumentuje celkový úpadek státního majetku. V r.1947 bylo v ČSR po přepočtu zhruba 400 miliard Kčs základních prostředků. Majetek ČSSR ve státním a komunálním vlastnictví.vzrostl v letech 1947-89 o 720% na hodnotu 5 178 miliard Kč jak dokumentuje Lubomír Štrougal v knize Paměti a úvahy. Porovnejme: HDP za 24 let nastolování kapitalismu se zvýšil o pouhých 38%.
Exprezident Klaus ohlupuje veřejnost tvrzením, že naši občané zažívají nejstabilnější a nejplodnější roky existence státu. Žijeme-li si přes všechny tyty ohromné ztráty a plýtvání tak, jak žijeme, pak je to jen proto, že ve zbídačelé zemi téměř vše probíhá na úkor podstaty vytvořené z velké části dřívějšími "komunistickými" generacemi a po jejím vyčerpání nyní na dluh.
Vývoj ekonomiky je jeden z nejhorších v Evropě a životní úrovní se rychle vzdalujeme evropskému průměru. Vláda tzv. "boje proti korupci" nezabránila vyvádění veřejných peněz do soukromých kapes. Podle expertů se v ČR stále rozkrádá 65-135 mld. z veřejných rozpočtů.
Vláda tzv. "rozpočtové odpovědnosti" za sebou zanechává nejrychlejší zvýšení státního dluhu v historii země. Jeho vzrůst, za katastrofického působení Kalouska ve finančních funkcích státu, z 370 na 1 952 miliard je pokračováním tragédie země.
Dluh roste tempem 13 mil. Kč/den a ČR je schopná splácet jen úroky z dluhu ve výši 59,5 miliard Kč/rok. Zatím ještě... Na každého obyvatele, včetně nemluvňat, tak v září 2013 připadá dluh 185 tis. Kč. Připočtěme zadluženost obyvatelstva 116 tis./os a 18 tis./os za církevní restituce, je to už v průměru 320 tis/os.
Započtěme-li i dosud přesně nespecifikované výdaje 56-130 mld. na odstranění ekologických zátěží, ke kterým jsme se proti sankcím zavázali EU, pohledávky ze státních garancí, kde stát čelí žalobám anonymních spekulantů /patrně z řad bývalých politiků - privatizátorů/ o desítky miliard Kč/ které byly v 90. letech prodány za zlomek skutečné hodnoty, dále i skryté dluhy v oblasti čerpání z fondů EU ve výši 150 - 250 miliard, podle ekonoma ČSSD Jana Mládka vzniklé.neproplacením dotací EU kvůli podvodům s jejich čerpáním, zadluženost každého z nás se dále o další desítky tisíc Kč zvyšuje.
Mnohem podrobnější informace ZDE
Zcela jiné hodnocení úspěchů českého kapitalismu: Hodnocení, široce publikované v českých pravicových médiích, pochází od "ekonomů doktorandů" Institutu ekonomických studií FSV UK ZDE
Diskuse