ÚČET PŘED VOLBAMI

Kauza lehké topné tabáky

31. 7. 2014 / Štěpán Kotrba

Před volbami hnutí ANO deklarovalo, že k odstranění deficitu veřejných financí není nutné zvyšovat daně, ale stačí je pořádně vybírat. Při projednávání novely zákona o spotřebních daních 30. 7. 2014 šéf ANO a ministr financí tuto filosofii veřejně popřel. Společně s premiérem Bohuslavem Sobotkou si totiž na poslancích vynutili zákaz schválení poslaneckých pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu. Včetně pozměňovacího návrhu, který měl zacelit legislativní díru, díky níž ročně uniká na spotřební dani z tabáku odhadem 700 až 800 milionů korun.

Na tabák ke kouření je uvalena spotřební daň. V EU mají téměř všechny státy 2 daňové sazby. Podle směrnice 2011/64 se rozděluje tabák na 3 kategorie: dýmkový tabák, tabák k ruční výrobě cigaret a denaturovaný tabák. Podle této směrnice má být z dýmkového tabáku vybírána spotřební daň 36 EUR/kg (tedy přibližně 1.000 Kč/kg). Pro jemně řezaný tabák pro ruční výrobu cigaret směrnice předepisuje postupné zvyšování daňové sazby až na 60 EUR/kg do roku 2020. K datu 1. 1. 2015 má být v členských státech uplatňována sazba 54 EUR/kg (cca 1512 Kč). Od daně může být osvobozen pouze denaturovaný tabák.

Od lehkých topných olejů...

ČR v Evropě platí za ráj daňových podvodníků. Legendární je v tomto ohledu kauza lehkých topných olejů. Nafta a lehký topný olej jsou z chemického hlediska totéž. Tuto kapalinu, pokud byla označena a deklarována jako nafta, stát v 90. letech 20. století zdaňoval. Pokud byla prodejcem nebo dovozcem označena jako lehký topný olej, byla od daně osvobozena. Machinace s touto tekutinou byly roztaženy po celé Evropě. ČR při těchto daňových podvodech, kdy do země byl dovážen nezdaněný lehký topný olej a následně byl bez daně prodáván na čerpacích stanicích jako nafta, přišla o desítky miliard korun. Přesné číslo nikdo nezná, protože řada aktérů této kauzy na úrovni „bílých koní“ zmizela, byla nalezena s prostřelenou hlavou, nebo v zinkových sudech na dně Orlické přehrady. Lehký topný olej byl též jedním ze zdrojů zbohatnutí později zastřeleného mafiánského bosse Františka Mrázka. Policisté odhadují, že mafiáni na této kauze vydělali střízlivým odhadem asi 100 miliard.

Zákonodárcům „trvalo“ 10 let než uzavřeli legislativní díru, která tyto podvody s deklarací nafty umožňovala. Mezi legendární „perly“, dosvědčující intelekt českých úředníků, patří výrok tehdejšího ředitele odboru spotřebních daní Ministerstva financí (MF) Martina Denksteina, který pro televizi Nova lehké topné oleje označil za „legální formu daňového úniku“. Zákonodárci se opakovaně problémem odmítali zabývat.

Už tehdy byla tvrdě používána obstrukce k tomu, aby bylo 6x zabráněno schválení novely zákona, která měla těmto machinacím zabránit. „Tipec jim zatnula“ až Sněmovna v době opoziční smlouvy, když na návrh tehdejšího ministra financí Zemanovy vlády Pavla Mertlíka (ČSSD) schválila zákonnou úpravu, která tyto kšefty postavila mimo zákon.

Peníze vydělané na lehkých topných olejích skupině kolem mafiánského bosse Tomáše Pitra posloužily později posloužily jako zdroj k ovládnutí chemičky Setuza. Klíčového podniku, v němž dochází k přimíchávání metylesteru řepkového oleje (MEŘO) do nafty, čímž vzniká bionafta. (Zákonná úprava z roku 1995 umožnila provádět míchání směsí s MEŘO tak, aby obsah MEŘO byl minimálně 30%. Výroba se dotovala. V letech 1992 až 1996 se podpora poskytovala formou návratných finančních výpomocí na výstavbu a nákup technologií a od roku 1997 pro uplatnění přídavku min. 30 % MEŘO do motorové nafty. Dotovala se cena řepkového semene, osvobození MEŘO od spotřební daně a do konce roku 2003 sazba DPH 5 %. Po vstupu do EU v létě 2004 dotace dočasně pozastavily (nesplňovaly totiž unijní podmínky). Podvádělo se přitom vesele. Dotovaný metylester končil místo u tuzemských pump v Německu, a někteří výrobci dokonce pobírali dotace na množství, které nikdy nemohli vyrobit. Konec znamenalo přeřazení z nižší kategorie DPH (5 %) do vyšší (19 %) a uvalení spotřební daně, což vedlo k jejímu zdražení na úroveň ropné nafty. K přeřazení došlo na konci roku 2003. Na trhu v České republice je nyní možné se setkat se směsnou motorovou naftou, která obsahuje 31% MEŘO a 69% klasické fosilní motorové nafty. S účinností od 1. 1. 2007 byla zvýšena sazba spotřební daně směsné nafty na stejnou úroveň jako čistá fosilní motorová nafta. Z tohoto důvodu se stala směsná nafta prakticky neprodejnou. Zákonem č. 37/2008 Sb. byla opět spotřební daň na směsnou naftu snížena.

Hercules Poirot – detektiv z pera Agathy Christie – říkával, že staré hříchy mají dlouhé stíny. Dnešní policisté zase říkají, že mafie má dlouhá a hodně rozvětvená chapadla. Sluší se proto zde zdůraznit, že největším producentem MEŘO jsou podniky skupiny Agrofert, vlastněné dnešním ministrem financí Andrejem Babišem (ANO). Její podnik Preol v Lovosicích má kapacitu na 100 tisíc tun MEŘO. Výrobna v Milíně, kterou Agrofert převzal při ovládnutí konkurenčního Agropolu, vyrábí kolem 30 tisíc tun. Další velkou kapacitu má STZ (bývalá Setuza), jihlavský Agropodnik a liberecký Oleo Chemical.

...k lehkým topným tabákům

Mafie však nikdy dlouho nespí. Po odchodu Zemanovy vlády přišla vláda Vladimíra Špidly. V ní se ministrem financí stal dnešní premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Předsedou rozpočtového výboru Sněmovny byl v té době pozdější ministr financí Miroslav Kalousek (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP 09). A podivným řízením osudu – respektive rozpočtového výboru – se v zákoně o spotřebních daních otevřela další legislativní díra, kterou státu na daňových únicích utíkaly miliardy.

Již podle v té době platné směrnice 95/59/ES se v EU tabák dělil na kategorie dýmkový tabák, tabák k ruční výrobě cigaret a denaturovaný tabák. Od daně byl osvobozen pouze denaturovaný tabák. Pro dýmkový tabák byla stanovena sazba 24 EUR/kg a pro tabák k ruční výrobě cigaret byla předepsána sazba 36 EUR/kg. Při jedné z „harmonizačních novel“ zákona o spotřebních daních byla ze zákona vyškrtnuta sazba pro „ostatní“ tabák, kam se mimo jiné řadí dýmkový tabák.

Zničehonic pak krátce na to bechyňský soused Miroslava Kalouska Erik Machart uvedl na trh tabák značky Golem, který byl označen jako „technický tabák na vykuřování skleníků“. Nebyl denaturovaný, takže jej bylo možné kouřit. Protože však na něj v zákoně nebyla žádná daňová sazba, byl prodáván bez daně. Další legální forma daňového úniku.

Tento stav trval více než 3 roky. Policisté a celníci marně upozorňovali ministerstvo financí a Parlament, že touto cestou unikají na nezdaněném tabáku miliardy. Celkem to podle odhadů Celní správy bylo asi 4,5 miliardy. Legislativní díru se podařilo ucpat až když se sociální demokraté po odchodu Vladimíra Špidly a nástupu Jiřího Paroubka odhodlali hlasovat s komunisty. Do té doby ministerstvo financí vedené Sobotkou vždy dokázalo různými často až kuriózními zdůvodněními přimět poslance k tomu, aby neschvalovali žádný pozměňovací návrh, který by tuto díru uzavřel. Jejich poslušnost byla na klubech už tehdy vynucována hrozbami rozpadu vlády apod.

Pro úplnost se sluší dodat, že náměstkyní ministra financí pro daně byla tehdy Yvone Legierská. Dnes poradkyně na ministerstvu, řízeném Andrejem Babišem.

A zase ta nafta

Po Paroubkově vládě nastoupila vláda Topolánkova. A protože čert nikdy nespí, tak přišly další zásadní změny zákona o spotřebních daních. Na návrh Martina Bursíka (Zelení) Parlament schválil osvobození biopaliv od spotřební daně. V té době byl Bursík pouze řadový poslanec, protože krátce úřadovala menšinová jednobarevná Topolánkova vláda bez důvěry. V ní byl ministrem financí Vlastimil Tlustý (ODS), který se proti biopalivům tvrdě stavěl. Marně. Bursíkovi na pomoc svými hlasy přispěchali sociální demokraté, tehdy již vedení Sobotkou. Sobotka byl po Paroubkově rezignaci na funkci předsedy ČSSD pověřen řízením strany jako 1. místopředseda. Sobotka tehdy nařídil Zelené podpořit. Klubu ČSSD tehdy tento kurz moc nevoněl, protože poslanci Sobotkovi nechtěli věřit, že tímto gestem se mu podaří přilákat zelené k sobě. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD) a bývalý ministr zdravotnictví David Rath (ČSSD) poslance varovali, že se tím otvírá další díra, na níž si někdo pořádně „namastí kapsy“. Vedení strany však jejich námitky umlčelo. Klub se podřídil. A Tlustý dostal z vlády padáka.

Když se později Bursík stal ministrem životního prostředí druhé Topolánkovy vlády, parlament schválil daňové výhody i pro směsná paliva, tvořená „míchanicí“ nafty a MEŘO.

V té době na scénu spotřebních daní poprvé vstupuje Andrej Babiš. Tehdy ještě nepolitik s dobrými konexemi na politiky. Majitel skupiny Agrofert, která postupně ovládla trh s biopalivy. Jeho vyslankyně Radka Kleslová – tehdy členka ČSSD, asistentka předsedy pražské organizace ČSSD poslance Šplíchala a později bývalá poradkyně Stanislava Grosse – dnes šéfka pražského sdružení ANO, vládním i opozičním poslancům „diktovala do pera“, jak má být zákon o spotřebních daních v části na pohonné hmoty napsán, aby byl Agrofert i Andrej spokojen. A poslanci hlasovali až se z nich kouřilo. Agrofert vydělával. Andrej Babiš se z milionáře stal miliardářem a jedním z nejbohatších Čechů.

Tento business kvete dodnes dál. Pitr se sice na chvíli ocitl v base, později však byl odvolacím soudem osvobozen a následně amnestován bývalým prezidentem Václavem Klausem. Se Setuzou dnes nemá nic společného. Setuza je však klíčovým obchodním partnerem Agerofertu v oblasti biopaliv. Ale to je zřejmě jen náhoda. ČR je ostatně malá země, kde každý každého zná...

Lehké topné tabáky II

Ke konci krátkého úřadování Paroubkovy vlády byli hlavní aktéři kauzy lehkých topných tabáků pozatýkáni policií. Největší hráč na tomto poli Robert Kafka byl dokonce několik měsíců ve vazbě. Po letech nečinnosti orgánů činných v trestním řízení se „za katrem“ v rámci této kauzy ocitli všichni tehdejší soudní znalci v oboru tabákových výrobků. Stát si žádné znalce nevychovával. Ke znaleckým zkouškám se tehdy činní policisté z Kriminalistického ústavu nehlásili, protože dobře věděli, že to nemá cenu. Nebyla politická vůle tyto kauzy stíhat. Tedy spíše byla jasná nevůle. Znalecké zkoušky si udělali aktéři těchto špinavých obchodů. Jmenoval je tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec (US) – přezdívaný Katar. Když byli v rámci zátahu na obchodníky s lehkými topnými tabáky pozatýkáni i tito znalci, tak na chvíli nastala kuriózní situace. Nebylo možné pachatele soudit. Znalecké posudky neměl pro soud kdo připravit. Takže kauza rok stála. Přesně rok totiž trvalo bývalému šéfovi České obchodní inspekce Jiřímu Pěknému, než byl složitou mašinérií připuštěn k soudně znaleckým zkouškám. Složil je na výbornou. A po krátkých průtazích byl soudním znalcem i jmenován tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (dříve ODS dnes TOP 09).

Na krátkou dobu se tak otevřela možnost k tomu, aby skupiny kolem Kafky, Macharta a spol. byly soudem poslány do vězení. Tato doba však trvala jen pár týdnů. Necelý měsíc. Vzápětí totiž vstoupil v platnost nový trestní zákoník, který na rozdíl od jeho předchůdce (trestního zákona) již nepovažuje za trestnou přípravu trestného činu krácení daně poplatku a jiné podobné povinné platby. A protože se policistům nepodařilo zdokumentovat přímo prodej lehkých topných tabáků konečnému spotřebiteli, ale pouze proces výroby a navážení do prodejen, soudce obžalované osvobodil v plném rozsahu. Musel totiž přihlížet k zákonné úpravě výhodnější pro pachatele.

Po pravomocném skončení trestního řízení proti těmto skupinám se na trhu s tabákovými výrobky objevil nový fenomén. Nezdaněné tabákové listy. V době, kdy byli Kafka, Machart a další v ČR stíháni, se tento fenomén objevil v Polsku. Následně na Slovensku. „Legální forma daňového úniku“ spočívá v tom, že konečnému spotřebiteli je prodáván celý tabákový list. Podle našeho zákona o spotřebních daních je celý tabákový list surovina, která není předmětem zdanění. Přímo v prodejně si však zákazník může list nařezat na jemně řezaný tabák pro ruční výrobu cigaret. Pomocí řezačky na nudle, kterou mu obchodník pronajme.

Samotný tabák je však deklarován jako „k okrasným účelům“ nebo „k odpuzování molů“.

Při současném znění zákona o spotřebních daních s tím celní správa ani policie nemůže nic dělat. Jde o „legální formu daňového úniku“ jak by řekl Martin Denkstein, který však již na MF není. Zato v něm nadále úřadují jeho bývalí podřízení jako Jarmila Mikšíčková (dnes oddělení legislativy spotřebních daní) a Miloš Rézl (odbor nepřímých daní).

Nové ANO a staré NE

Vlády se střídají. Ministři přicházejí a odcházejí, ale úředníci.... Úředníci jsou věční. Tedy pokud nejsou vyhozeni nebo neodejdou do důchodu, jako bývalý ředitel Denkstein. Dnes je na ministerstvu financí šéfem Andrej Babiš. Do úřadu se vrátili i staří dobří holubi jako Legierská. Sestavu doplnila nová náměstkyně pro daně Simona Hornochová, bývalá členka představenstva Komory daňových poradců. Na MF přišla ze společnosti Ernst&Young, kde se specializovala na oblast daně z příjmů firem.

Pro staré úřednické matadory z oblasti spotřebních daní tedy ideální maňásek, se kterým si mohou cvičit, jak se jim zamane.

Právo je dnes skoro stejně složité, jako medicína. Tak jako se medicína dělí na odbornosti (interna, ORL, ortopedie), se i právo dělí na různé větve (trestní občanské, správní). Každá z těchto větví je sama natolik složitá, že se právníci specializují. Podobně jako lékaři. Po povinném kolečku v nemocnici si lékař vybere specializaci, z níž skládá atestační zkoušku. Této specializaci se pak většinou věnuje celý život. Po několika letech praxe si tak specialista ortopéd sice ještě něco pamatuje z interny (z toho, co jej učili na fakultě), ale když k němu přijde pacient s bolestmi břicha, tak jej ihned odešle k internistovi. Protože nemá čas sledovat nejnovější poznatky z interny a ani by se mu společně se všemi novinkami z jeho oboru do hlavy nevešly. Tak se do interny neplete.

V právu je to podobné. Dobrý trestní právník se věnuje pouze trestnímu právu. Případy rozvodů odesílá ke svému kolegovi, který se na tyto spory specializuje. Proto, aby nic nezkazil. I jednotlivé větve práva jsou dnes příliš složité. Jednou z oblastí správního práva je daňové právo. I samo daňové právo je natolik komplikované, že od právníků se odštěpila zvláštní skupina daňových poradců. Podobně jako advokáti nebo lékaři mají svoji samosprávnou stavovskou komoru. Daňové právo lze rozsahem přirovnat k interně. I internisté se dnes dělí na kardiology, plicní, gastroenterology atd. V rámci daňového práva jsou specialisté na daň z příjmů právnických osob, daně z nemovistosti, specialisté na DPH. A nebo na spotřební daně.

V mezinárodních poradenských firmách jako Ernst&Young je stejně jako ve velkých právních kancelářích vysoká specializace alfou a omegou činnosti. Velké kanceláře si mohou dovolit držet specialisty, kteří se celý život zabývají jedním zákonem. Takový specialista pak o jednom zákoně či typu případů ví téměř vše. A podle toho je drahý. Zato je však záruka, že když si klient objedná specialistu např. na právo v oblasti nemovitostí, tak by se neměl dostat do žádného maléru. Na druhou stranu tento specialista neví většinou skoro nic o povinnostech podnikatele v oblasti sociálního zabezpečení. Nemusí – o pár dveří dál sedí kolega, který o tom ví skoro vše. Takto se tvoří právo pro bohaté, kteří si služby specialistů mohou jako jediní dovolit.

Nová náměstkyně pro daně Hornochová je specialistka na daně z příjmů velkých firem. Umí z hlavy vyjmenovat právní úpravu v Německu, Rakousku či v Británii. Umí skvěle vysvětlit, proč tenistka Kvitová papírově bydlí v Monaku a jak to udělat, aby nemusela v ČR platit daně z příjmů.

Ve spotřebních daních však plave. Naposledy to předvedla na výjezdním zasedání rozpočtového výboru v Mladé Boleslavi 26. 6. 2014. Na dotazy poslanců k zákonu spotřebních daních neuměla kloudně odpovědět. Na jediný z nich. Prostě jen četla to, co jí úředníci napsali k pozměňovacím návrhům poslanců. Navíc se v tabulce ve stresu ztratila, takže asi od poloviny četla komentáře o řádek níže. Chvílemi to bylo neuvěřitelně trapné a poslanci se jí v lavicích smáli. Např. když k pozměňovacímu návrhu poslance Karla Fiedlera (Úsvit), který chtěl zdanit právě ty výše popsané tabákové listy, četla stanovisko v němž úředníci poslancům sdělují k jinému pozměňovacímu návrhu, že nelze zvýšit daň na řezaný tabák, protože by lidé odcházeli nakupovat na černý trh a stát by přišel o peníze. S kamenou tváří a sebejistotou hlupáka tak za ministerstvo řekla NE pozměňováku, který měl černému trhu „zatnout tipec“.

Na námitky opozičních poslanců, že někdo na ministerstvu zřejmě dostal „namazáno“, nereagovala vůbec. I když jí předseda klubu ODS přesně odcitoval, že stanovisko MF je zcela totožné (včetně špatně umístěných čárek) jako dopis s argumenty, který všem poslancům zaslala jedna z firem, zabývající se dovozem tabáku.

Prostě blbec ve funkci je ideální nástroj v rukou starých zkušených úřednických matadorů, kteří na ministerstvu zákon spravovali už v dobách, kdy se děly všechny předchozí maléry s LTO, s lihovými kauzami atd.

Babiš: problém řešíme – ustavíme komisi

Problematika daňových podvodů s prodejem nezdaněných tabákových listů je za 2 roky, kdy tento fenomén v Čechách působí, dobře popsána. Celní správa zdokumentovala síť 50 prodejen po celé republice, které se na tuto legální formu daňového úniku specializují. Také MF a později i poslance písemně upozornila na to, že podle planého zákona s tím nemohou nic dělat. Podle správce daně lze prodeji nezdaněného tabáku zabránit jedině změnou zákona o spotřebních daních, která by tabákové listy zařadila mezi předměty podléhající dani. Podobně jako to před tím již udělalo Polsko a Slovensko. Zde dokázali s tímto fenoménem zatočit rázem.

Poslanec Fiedler pozměňovací návrh, který by převzal polskou a slovenskou úpravu do českého práva, předložil jak rozpočtovému výboru, tak i Sněmovně. Na plénu Sněmovny jeho stranický kolega Radim Fiala (Úsvit) citoval dopis ředitelky odboru spotřebních daní Generálního ředitelství cel Jitky Danielové, kde za správce daně v zájmu zabránění daňových úniků žádá poslance o urychlené schválení právní úpravy stejné, jako mají Poláci a Slováci.

Ministr financí Babiš mu na přímou výzvu odpověděl, že o problému ví, že už na MF ustavili komisi a budou se tím zabývat. Z papírů, připravených mu úředníky MF, pak odrecitoval stanovisko, že by to šlo řešit již podle stávající úpravy, ale že celníci nekonají. Dodal, že slibuje, že to bude řešit. V té komisi. Pozměňovací návrh opozičního poslance Fiedlera však podpořit odmítl.

Na to mu kontroval předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura citátem dopisu plk. Aleše Hrubého – šéfa pátracího a vyšetřovacího oddělení Generálního ředitelství cel, které na úseku trestního řízení u kauz daňových úniků na spotřební dani plní funkci policejního orgánu, kde poslancům na přímý dotaz sděluje, že ustanovení § 101 odst. 6, o němž tvrdil Andrej Babiš, že by mělo ke stíhání stačit, k doměření daně rozhodně nestačí a že to konstatoval i soud.

Na to Babiš zopakoval stanovisko, předtím již citované zpravodajem Ladislavem Šinclem, že „vzhledem k závažnosti problematiky MF ustanovuje pracovní komisi, která bude hledat řešení...“. Pozměňovací návrh však opětovně odmítl podpořit. Na dotaz, proč hledat řešení, které je ze zahraničí známé a prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslance Fiedlera je na stole – jen jej stačí schválit– už ministr neodpověděl.

Při hlasování však k pozměňovacímu návrhu jako odpovědný člen vlády dal stanovisko jasné „NE“. Tímto NE společně s koaličními poslanci zabránil ucpání legislativní díry, kterou státu ročně utíká na daních odhadem 700 až 800 milionů. Na nejméně další rok, než bude projednávána další novela spotřebních daní tak nechal daňovým podvodníkům v oblasti tabáku volné pole působnosti.

Vrchol trapnosti ještě před hlasováním předvedl poslanec Jan Volný (ANO), který na dotazy z opozice „proč to nezatrhnout už dnes?“ odpověděl, že se to musí řešit v té odborné komisi. Citoval přitom stanoviska MF, že to nejde udělat, „protože tabák se skutečně může používat i na okrasu do kytek nebo na vykuřování skleníků“. Staří poslanečtí matadoři, kteří byli svědky vykuřování s němovních skleníků už jednou, v té chvíli vyprskli smíchy, protože se jím jakoby ozvěnou vrátily z dávné minulosti staré vzpomínky na dobu, kdy MF obhajovalo, proč nejde zakázat „technické tabáky na vykuřování skleníků“. A to u toho ani nebyl Miroslav Kalousek, který je tento týden stále ještě na dovolené u moře. Může si to dovolit. Zájmy jeho souseda Macharta již opět spolehlivě brání osvědčení úředníci MF, i když pod taktovkou Babiše, který se jinak všude zaklíná, jak Kalouska z ministerstva vymítá.

Proč, soudruzi?

Na tuto otázku lze předložit několik možných odpovědí. Zdůrazňuji, že jde o seznam možností, nikoliv realitu:

  1. Babiš v tom jede taky. S mafiány, kteří se daňovými úniky zabývají, se zná z minulosti a jdou si na ruku. Jeho Agrofert v minulosti obchodoval s firmami, které byly zapojené do daňových úniků v oblasti pohonných hmot nebo byly ovládané osobami, které se na tuto trestnou činnost specializovaly. A pohádkově při tom zbohatl.
    Pro tuto teorii mluví fakt, že ČR je malá země. Všichni mafiáni se navzájem znají. Party se různě prolínají. Chvíli dělají naftu, pak zase alkohol a potom pro změnu tabák. Podle toho, kde se zrovna v zákoně objeví nějaká mezera, která dává výnosnou příležitost.
    Přímé důkazy o tom, že Babiš s tabákovými daňovými podvodníky přímo spolupracuje a není jen arogantní hlupák, s nímž si jeho podřízení dělají, co chtějí, však nejsou na stole.
  2. Mafiáni mají dobře rozestavené „své lidi“. Podmazané celníky v terénu a úředníky MF. První nějakou dobu „přimhuřují oko“, když se kšefty rozjíždí. Druzí pak brání změně zákona, když už o tom všichni vědí a někdo s tím chce něco dělat.
    Tito úředníci jsou skutečnými vládci státu. Ministři se střídají, ale oni tam sedí dál. Je v podstatě jedno, jestli je ministrem Sobotka, Kalousek nebo Babiš. Pokud to není skutečný specialista na danou problematiku. A to ministr většinou nebývá, tak si z něj udělají kašpárka. Podobně jako z náměstkyně Hornochové a předtím Legierské. Jsou totiž v přesile. Vzájemně si kryjí záda.
    Ministr financí má obrovský rozsah agendy, kterou musí řešit. Od správy státního majetku – firmy jako ČEZ, ČEPRO, Český Aeroholding apod., přes státní rozpočet až po daňové zákony. A ty jsou tak složité, že nikdo v této zemi nezná do detailu všechny. Ale každý úředník zná dobře ten svůj.
    K tomu, aby tento systém skutečně fungoval, však mafie nepotřebuje, aby se na ministerstvu příliš často vyskytovali lidé jako byl ministr Pavel Mertlík, který řadě problémů zrovna rozuměl a uměl je řešit. Potřebují spíše jiné typy. Ale to nelze vždy zaručit.
    K tomu, aby tento systém skutečně fungoval, potřebuje mafie služební zákon, který by kádrové rezervy státních úředníků stabilizoval.
  3. Babiš s žádnými daňovými úniky ve skutečnosti bojovat nechce. Nechce je vyvolávat, ale ani s nimi bojovat. Jsou mu prostě fuk. Zajímá ho pouze, jak si z pozice ministra financí zajistit, aby byly dobře chráněny zájmy Agrofertu. Anebo ještě lépe: aby na tom Agrofert něco vydělal. Zbytek je mu ukradený.
    Pro tuto teorii mluví fakt, že Babiš nechce osobně řešit nic, co se přímo netýká Agrofertu. To přehazuje na své zástupce a sám se tím nezabývá. Takže to řeší nějaká Hornochová, nebo nějaký Volný, kteří o tom detailně nic neví. Takže úředníci mají zelenou dělat si v podstatě co chtějí. Tuto teorii podporuje i Babišův přístup ke dvěma současně projednávaným novelám zákona o spotřební dani. Jedna řeší zelenou naftu (sněmovní tisk 215) a druhá daně na tabák (sněmovní tisk 208). Zelenou naftu si Babiš pečlivě hlídal. Ošetřil si, aby byly včas a řádně zkráceny lhůty k projednání ve výborech. Tak, aby zákon vstoupil v platnost ještě letos. Tedy aby zemědělci ještě letos mohli žádat vratku části spotřební daně z nafty. A mezi těmi zemědělsi jsou samozřejmě v řadě první i firmy z koncernu Agrofert. Taková malá domů pro malé zemědělce a velká domů pro velkou firmu pana ministra.
    Současně se zelenou naftou do Sněmovny dorazila i novela spotřebních daní se sazbami na tabák. Tu pan ministr „jaksi vypouštěl“. Stejně jako novelu DPH. Nestály mu za to, aby se při jejich projednávání v 1. čtení zvedl ze židle a také požádal o zkrácení lhůt. A to ani když jej Kalousek nebo Stanjura na mikrofon upozornili, že to neudělal. Asi měl v tu chvíli jinou práci. Zřejmě pomocí sms řídil svoji firmu. Předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek pak musel horko těžko svolávat mimořádnou schůzi sněmovny, aby zákony, které mají platit od října, mohla Sněmovna projednat ještě v létě.
    V tomto případě nelze „vinu“ ani „nevinu“ Babiše dokázat. Jen on sám ví, co se mu honí hlavou a proč postupuje nelogicky.

Nejspíše je to tak, že Babiš není ani padouch, ale ani hrdina. Stal se z něj prostě politik. Stejný jako Kalousek, nebo Sobotka. Politik, který si jde za svým, ostatní ho nezajímá a kašle na to. Tím však otvírá prostor úředníkům k tomu, aby to běželo stejně, jako dříve – před tím, než šel do politiky. Ano, jednou snad opravdu bude líp.

Třaskavá směs

Pro teorie 2 a 3 hovoří ještě jeden aspekt srovnání vývoje obou novel spotřebních daní.

Tabákovou novelu, která má harmonizovat sazby daně z tabákových výrobků, rozjednala ještě Rusnokova vláda. Za zády úřednického ministra financí Jana Fischera úředníci s novelou prováděli pěkné taškařice. Návrh byl opakovaně posílán do meziresortního připomínkového řízení a opět z něj stahován. Připomínky ostatních ministerstev a také celníků nakonec nikdy nebyly vypořádány. Když nastoupil Andrej Babiš, tak mu byl zákon zařazen na jednání vlády dokonce bez projednání v Legislativní radě vlády. A to za použití velmi rafinované finty, odkazující na to, že MF bylo vládou uloženo zákon urychleně předložit kvůli EU. Babiš to úředníkům zbaštil a ani předseda LRV, ministr Dientstbier jr. (ČSSD) si porušení legislativních pravidel vlády nevšiml. Nebo to nechtěl řešit.

Dienstbier sice ukecal ostatní ministry k tomu, aby téměř všechny Rusnokovy zákony stáhli ze Sněmovny, tento zákon však nechal běžet dál. Možná proto, že jako zarytý eurohujer skočil na fintu „musí to být – chce to EU“. Na to je ale dostatečně gramotný právník. Pravdou je, že ČR musí své daňové sazby harmonizovat podle požadavků směrnice 2011/64. Detaily už asi neřešil. Nápověda k alternativnímu vysvětlení: Ministr/senátor, který má vlastní právní kancelář, ovšem jako právník své klienty nezveřejňuje.

Podle několika na sobě nezávislých zdrojů z řad ministrů probíhalo jednání na vládě tak, že byl přítomen minimální počet ministrů, kteří ještě mohli hlasovat o návrzích zákonů. Babiš to podle nich předložil tak, že mu to schválili. Protože to chce EU a spěchá to. Na námitky, že nebyly vypořádány zásadní připomínky ministerstev zemědělství, průmyslu a obchodu, reagoval tak, že teď není čas to řešit, ale že se to dá vyřešit ve sněmovně pomocí pozměňováků, kde na to bude čas. Takže zákon šel do Sněmovny. Dostal číslo sněmovního tisku 208.

V té době se o zelené naftě jen mluvilo. Respektive mluvil o ní Babiš. Ale žádný návrh zákona v paragrafovém znění nebyl na stole. Takže zatímco si kvůli EU spěchající daň z tabáku tiše ležela, tak Babiš nechal rychle připravit další novelu spotřebních daní se zelenou naftou. Dostala číslo sněmovního tisku 215. Na 1. čtení ve Sněmovně šly obě současně. Velmi neobvyklá situace. Normálně se to řeší tak, že se neposílají do sněmovny dvě novely ve stejném čase, ale oba problémy se řeší jednou novelou. Už proto aby nevznikaly ve Sbírce zákonů zmatky.

Oba návrhy Babiš a jeho vláda doprovodily žádostí o projednání a schválení podle § 90 odst. 2 jednacího řádu – tedy v jediném čtení a během jediného dne. Tedy s extrémním omezením možnosti předkládat pozměňovací návrhy. To si nedovolil ani Kalousek v dobách své největší slávy. Protože věděl, že by mu to opozice vetovala. Což se také Babišovi stalo.

Pak následovalo výše pospané extempore s rozdílným přístupem ke zkracování lhůt a taškařice s mimořádnými schůzemi. A mimořádně veselé výjezdní zasedání rozpočtového výboru, také popsané výše.

Urbanova novela

Na mimořádné schůzi sněmovny, která začala 15. července a asi hned tak neskončí, prošly oba zákony 2 čtením. V případě novely o zelené naftě byl předložen jediný pozměňovací návrh. Podal jej Milan Urban (ČSSD), který navrhl snížení spotřební daně na naftu i benzín. Pro všechny – nejen pro zemědělce. Rovnost, volnost, bratrství.... Daň z nafty navrhl snížit o 2,50 Kč/litr a daň z benzínu o 1,50 Kč/litr. Ačkoliv to dnes Sobotka popírá, tak návrh měl posvěcen jak od předsedy strany a vlády Sobotky, tak i od předsedy poslaneckého klubu ČSSD Romana Sklenáka. Na půdě klubu ČSSD oba veřejně návrh podpořili s tím, že MF nemá na starost ČSSD, takže „před volbami se to hodí“.

Urbanův návrh sice získal mediální pozornost, ale díky ekonomické tuposti novinářů nikdo nevysvětlil konsekvence. Babišomédia neměla důvod spouštět pátrání, když k poplivání Urbana a poslanců ČSSD stačily komentáře.

K tabákové novele poslanci podali 23 pozměňovacích návrhů. Většina z nich se týkala sazeb daně. Poslanci z řad opozice, ale i vládních klubů vládnímu návrhu vytýkali, že je nastaven jednostranně ve prospěch dovozců cigaret a tabáku a že diskriminuje domácího výrobce z Kutné Hory. Poslanec Jiří Koskuba (ČSSD) navíc chtěl, abychom se vrátili k praxi obvyklé ve zbytku EU a navrhl zavést znovu sazbu na dýmkový tabák na úrovni 1.000,- Kč/kg. Jako je v Rakousku, kam si naši dýmkaři jezdí nakupovat.

Mezi kritiky vládní verze byl opět i Milan Urban, který navrhl sazby daně tak, aby ani nezvýhodňovaly a ni nediskriminovaly ani dovozce, ani domácího výrobce cigaret. Prostě Babišoškodič a Sobotkoškodič.

Mezi předloženými pozměňovacími návrhy byl i pozměňovací návrh poslance Fiedlera (Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury), který měl zatrhnout obchody s nezdaněným tabákem. A pak začal pořádný zmatek, jehož vítězem jsou právě a jen mafiáni.

Ve sněmovně panuje atmosféra, v níž nemohou pořádně pracovat ani ti poslanci, kteří chtějí. Ministr Dientsbier s premiérem Sobotkou se totiž přes varovná opozice rozhodli „za každou cenu“ protlačit Parlamentem zákon o státní službě (silou, Katuško, silou). Opozice vůči němu spustila vytrvalou, kreativní a účinnou obstrukci. Načež se s ní předáci vládních stran přestali bavit úplně. Což je chyba. Kdyby s opozicí jednali, tak by se včas dozvěděli, že opozice Urbanův návrh na snížení spotřební daně z nafty a benzínu podpoří. Kdyby si k tomu Sklenák a Faltýnek včas spočítali, kolik má vládní koalice v sále poslanců, tak by pozměňovací návrh poslance Urbana, týkající se daně z pohonných hmot, dopadl tak, jak Sobotka původně zamýšlel. Jako hezké, ale plané gesto. Nebyl by schválen hned napoprvé. Urban jej prosadit chtěl a málem se mu to povedlo. Návrh byl odhlasován a pak vypuklo opakované hlasování. Mezitím byl svolán klub, kde byli podporovači toho pozměňováku „zmasírování“, aby své hlasy stáhli. Byli svými kolegy i ochotnými, ale blbými médii označováni za „pučity“, „zmatence“ a „nezodpovědná individua“.

Situaci vyhrotil Sobotka, který schválení Urbanova návrhu pokládal za osobní útok na svoji osobu. Aby ne, když jeho nejbližšími podporovateli na Moravě jsou právě pumpaři. Což Urban ani ostatní rozhodně nezamýšleli. Poslanci byli donuceni se pokořit a odvolat své hlasy. S tím, že zákon asi skončí u Ústavního soudu.

Babišovo mňauvajs

S ohledem na to, že v novele o zelené naftě měl Babiš „své“ jisté (rozuměj: vratku, na níž vydělá Agrofert) a že podporu tomuto zákonu deklarovali komunisté, tak ministr financí při projednávání zákona ve 3. čtení polevil v pozornosti. Napřed si vůbec nevšiml, že opozice a část ČSSD schválila Urbanův pozměňovací návrh. Spokojený byl ještě v okamžiku, kdy Sněmovna schválila návrh zákona jako celek. Teprve poté, když už předsedající místopředseda Vojtěch Filip (KSČM) zahájil jednání o další novele spotřebních daní – té tabákové – Babiš začal situaci řešit. Respektive začal ji řešit až na upozornění zpravodaje a předsedy rozpočtového výboru Václava Votavy (ČSSD). Z lajdáckého přístupu jej usvědčuje zvukový záznam z jednání Sněmovny, který je doteď přístupná na stránkách dolní komory Parlamentu.

Na pozadí Filipova zahájení dalšího bodu – tabákové novely – je dobře slyšet, jak Votava říká Babišovi: „To je asi průšvih ne? že je schválen ten Urban.“

Babiš mu odpovídá otázkou ve své typické českoslovenštině: „A čo je předmětem Urbana?“.

Sice před chvílí dával negativní stanovisko, ale asi pořádně nevěděl k čemu. Urban svůj vysvětlující komentář před ministrem říkal krátce před tím zbytečně, protože Babiš jej asi neposlouchal.

Poté mu Votava vysvětlil: „To je snížení spotřební daně na naftu a benzín pro všechny.“ A dodal. „Já jsem pro to nehlasoval, já jsem se zdržel, ale ono to prošlo“.

Teprve poté, když to Votava Babišovi vysvětlil ještě jednou a dodal, že proto hlasovala celá opozice a část ČSSD, Babiš začal reagovat a řekl „to sa asi zbláznili, ně? „.

A pak nechal přerušit schůzi tím, že si ČSSD vzala pauzu na klub, kde vedení seřvalo své poslance.

Následovala dvoudenní bitva mezi koalicí, která chtěla zvrátit výsledek hlasování a opozicí, která jí v tom chtěla zabránit. Nepomohlo ani varování Vojtěcha Filipa, Zbyňka Stanjury a dalších před Ústavním soudem, který opakovaná hlasování (revokace) prohlásil v minulosti za protiústavní. Zmasírovaní poslanci ČSSD odvolali (s výjimkou Urbana). A zákon byl schválen tak, jak původně chtěl Babiš a jak je předložil. Večer se pak šéfové koaličních stran a poslaneckých klubů pohádali na koaliční radě o tom, kdo za to může.

V tu chvíli do hry vstoupily emoce – a možná nechtíc – pomohly mafiánům. Sobotka po koaliční radě nechal znovu svolat klub, kde Urbanův pozměňovací návrh k naftě prohlásil za puč proti sobě. A zakázal hlasovat pro jakékoliv pozměňovací návrhy. Včetně návrhů koaličních poslanců.

Původně bylo koaličně dohodnuto, že v rámci tabákové novely bude schválen pozměňovací návrh právě Milana Urbana, který měl daňové sazby narovnat tak, aby nebyl poškozen domácí výrobce z Kutné Hory. Zpravodaji Ladislavu Šinclovi (ČSSD) se do té doby dařilo úspěšně přesvědčovat vlastní kolegy, aby schválili i pozměňovací návrh poslance Fiedlera (Úsvit), který měl „zatrhnout“ obchody s nezdaněným tabákem. Místo toho Sobotka zatrhl hlasovat pro cokoliv kromě vládního návrhu a pozměňovánu z dílny MF.

Na klubu k tomu byla ostrá debata. Padaly výroky jako „vy nemáte co předkládat – vy jste tu od toho abyste schvalovali co Vám předložíme...“. Co na tom, že právo předkládat pozměňovací návrhy dává poslancům Ústava. Připomínka ústavní formulace, že moc zákonodárná náleží parlamentu a ne vládě, byla smetena ze stolu.

V zájmu toho, že strana a koalice musí ukázat jednotu a nerozbornost, byly smeteny pozměňovací návrhy, které ve skutečnosti byly v zájmu státu. Ano, jednou snad bude líp.

Poslanci ČSSD i KDU-ČSL, kteří chtěli schválit pozměňovací návrhy, se nechali svým vedením vmanévrovat do situace, kdy obrazně řečeno museli nejen pokleknout a sklonit se před úředníky MF, ale přímo jim olízat boty.

Vláda kouřícího zákona

Vítězství ve skutečnosti slavili obchodníci s nezdaněným tabákem. Nejméně do další novely, která může být klidně až za rok, mohou narušeně provádět své „podnikání“, které je vlastně legální formou daňového úniku. Zákon jim to totiž nezakazuje.

0
Vytisknout
9645

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2014