The Guardian: Co si myslíme o zabíjení dětí v Gaze: Mimořádná obscénnost

3. 8. 2014

Ve válkách se zabíjejí lidi, včetně učitelů ve třídách, zdravotních sester v nemocnicích a zemědělců na polích. Avšak když v ocelovém krupobití, které proti sobě navzájem posílají vojáci, umírají děti, je to mimořádná obscénnost. Děti nemají žádnou agendu, nemají ani nejmenší stopu odpovědnosti, kterou dospělí mohou nést různou měrou.

Děti neznají propagandu, nejásají na rozhněvaných shromážděních, neposílají muže do války s požehnáním, nesedí na schůzích, kde důvody pro či proti vedení války vážně přetřásají muži středního věku. Ne, děti jen umírají. Nebo přijdou o své nožičky, o své ruce, o své oči. Scény v základní škole v Džabalii přivedly zkušené činitele OSN, kteří viděli a zažili mnoho, k slzám.

Rychlé rozšíření fotografií do světa učinilo tuto tragedii vlastnictvím a břemenem všech lidí. Pak, samozřejmě, začíná známá hra. Vážní mluvčí vysvětlují, že vinu nese druhá strana, protože skrývá své bojovníky, své rakety a dělostřelecké granáty v obydlených oblastech. Že oni dávají velký pozor, ale chyby se prostě dějí. Nevysvětlují, proč druhá strana nechce umístit své bojovníky, řekněme, na fotbalový stadion, kde by je bylo možno zkosit bez rizika pro civilisty. Hamas, na druhé straně, připisuje veškerá civilní úmrtí zlovolnému úmyslu izraelské armády.

Jde o to, co britský generál Rupert Smith charakterizuje jako "realita, v níž lidé v ulicích a v domech a na polích - všichni lidé všude - se stávají bojištěm". Izraelci se nevydali do Gazy vyvražďovat tam děti. Ale, jak naznačil Jon Snow tento týden ve svém emocionálním videu, Izraaelci se vydali do Gazy s vědomím, že budou zabíjet děti, protože je nemožné na tom přecpaném, chaotickém území pronásledovat nepřítele bez obrovských vedlejších ztrát.

A to vyvolává tu nejzákladnější otázku, totiž proč Izraelci vůbec provedli tuto invazi. Bezprostředním ospravedlněním bylo, že rakety Hamasu a jeho útočné skupiny, které používají tunelů, jsou hrozbou pro izraelské civilisty. S tím však lze polemizovat, protože tato hrozba byla a je zatím relativně omezená. Může se v budoucnosti zhoršit, ale je má země právo použít síly kvůli něčemu, co se možná stane, a nikoliv kvůli něčemu, co se už stalo? Ta hrozba se totiž nemusí nikdy realizovat, vzhledem k technologické nadřazenosti Izraele anebo v důsledku dalšího politického vývoje-

Nejzákladnější otázka proč Izrael provedl tuto invazi, není spojena s tím, co Hamas nebo Izrael dělají či udělali, ale je spojena s tím, co Izrael neudělal. Slavný izraelský spisovatel David Grossman, když oslovil izraelské politiky, se ptal: "Jak jsme mohli proplýtvat všechny ty roky od posledního konfliktu aniž byste zahájili dialog, aniž byste udělali aspoň to nejmenší gesto vůči Hamasu, aniž byste se jakkoliv pokusili změnit naši výbušnou realitu?

Proč se po všechny ty posledné léta Izrael vyhýbá rozumnému vyjednávání s umírněnými a přístupnějšími částmi palestinského národa... Proč už ignorujete 12let iniciativu Arabské ligy, která mohla využít umírněných arabských států, aby vnutily Hamasu kompromis?"

Jestliže chcete mír, připravujte se na válku, praví starořímské přísloví. Ale tady je opak: jestliže se chcete vyhnout válce, připravujte se pro mír. Netanjahuova vláda platí cenu za to, že se zrádně vyhýbala skutečnému vyjednávání s Palestinci prostřednictvím dlouhé série podvodů a odvádění pozornosti, což vyvrcholilo v nedávném neplodném jednání, které nemohl snést už ani nekonečně trpělivý a optimistický John Kerry.

Vnější svět musí pomoci vymyslet příměří, které ukončí vraždění a vytvoří struktury pro přístup, pro určitou míru demilitarizace a pro návrat Palestinské autority. To ale nebude trvat dlouho, jestliže se Izrael prostě zase pasivně vrátí do limba, kterému většina politiků dává přednost, do situace, kde se mír dá donekonečna odkládat, a Izraelci, i když je občas překvapí záchvat zlé vůle, mohou dál chodit do supermarketů, jako kdyby byli v Dánsku. David Grossman si myslí, že pod povrchní podporou pro operaci v Gaze dochází k změně v izraelském veřejném mínění. Pokud je tomu tak, bylo by to posíleno, kdyby jak Spojené státy a Evropská unie daly jasně najevo, že už nesmí nikdy dojít k další vojenské operaci v Gaze. Už ani jeden dělostřelecký granát vystřelený na školní hřiště v Gaze.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4967

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2014