Jsou předpoklady k dešifraci pachatele tragédie letu MH17?

5. 8. 2014 / Miloš Dokulil

Úkol (1), úsudkový příklad:

Mohlo tragédii MH17 ze 17/7 inscenovat z nějakých důvodů ukrajinské letectvo? Anebo sestřelení toho letadla mělo být rafinovaně inscenovanou sugescí z opačné strany, která měla okatě ukázat na míru kyjevské agrese? Neměl to případně být jenom další triumf nad vládním letectvem? Anebo se zde zjevně a průkazně jednalo o záměrnou akci v režii nacionalistických povstalců? Každá z těchto otázek, už předem, a hned podle toho, jak byla formulována, snad prozrazuje, s jakou směrovkou a z jakých výchozích pozic asi vzešla.

Podle amerických informačních zdrojů poblíž Grabova, nad nímž zrovna letěl před svým sestřelením MH17, je jihovýchodně osada Snižné, kde bylo před tou katastrofou lokalizováno odpalovací zařízení pro rakety typu Buk. (Je to asi 80 km východně od Doněcka.) Půl hodiny po odpálení rakety měl separatistický předák Igor Bezler sdělit či zahlásit, že "sundali jsme jedno letadlo", přičemž toto sdělení bylo údajně zachyceno ukrajinskou výzvědnou službou a předáno orgánům USA v Kyjevě, které měly potvrdit autentičnost tohoto záznamu a předat jej do Washingtonu. Takovou informaci ovšem stěží lze ověřit z nezávislých zdrojů.

To odpalovací zařízení systému Buk nebylo podle informací z angloamerického tisku doprovázeno doprovodnými vozidly s radarem a kontrolními mechanismy (aby údajně rozlišilo vojenské cíle od civilních!). Přitom podle webových zdrojů o žádná doprovodná vozidla by se ani jednat nemělo. Jak ta posádka 17/7 konkrétně uvažovala, nikdo neutrální neví. (Teď ovšem je pozdě na nějaký kontrolní výslech té posádky, i kdyby k tomu vůbec byl někdo z povstaleckých předáků ochoten poskytnout příležitost, o čemž je ovšem nutné po té hrozné katastrofě pochybovat.)

Hned teď bych moc prosil, abychom okamžitě vzali v úvahu jako fakt, že patent na pravdu automaticky nemáme nikdo. A také je hodno naší pozornosti, že každý (včetně velmocí) běžně hájí "své vlastní zájmy" až na tom cudně zamlčovaném prvním místě. A že jak USA, tak třeba Rusko (anebo Čína) nejednou udávaly informace, které později buďto s politováním dementovaly, anebo cudně o skutečném pozadí události do ztracena pomlčely. Přitom těch možných verzí incidentu je pro běžné uvažování možná až nepřehledně; a z obou zainteresovaných stran (pokud nemá být ještě tou třetí přímo Rusko, anebo naopak vzbouřenci, jako údajně nezávislá akční síla).

Které z těchto zatím zde výše naznačených údajů lze možná považovat za směrodatné? Naznačují dostatečně, kdo pravděpodobně čin spáchal? A pročpak asi?

2. úkol, k dalšímu procvičení vlastního úsudku:

Krátce po té pohromě se kupodivu pro domácí ruská média ozval prezident Putin, že vinu nese přirozeně ten stát, na jehož území ke katastrofě došlo. Doslova to řekl takto: "Nepochybně ten stát, nad jehož územím se to přihodilo, nese zodpovědnost za tuto děsivou tragédii." Je samozřejmé, že jinak to mohlo být okamžitě přijato doma, a zcela odlišně to mohlo být interpretováno kdekoliv jinde, včetně Ukrajiny ovšem.

Kupodivu jak v době těsně před tou tragédií, tak i v době těsně po ní došlo k úspěšným sestřelům vládních letadel povstalci!

Přitom poměrně brzy po té tragédii se v médiích vyvrbila informace, že to dopravní letadlo (let MH17) bylo sledováno ukrajinskými stihači, kteří snad mohli být pachateli toho sestřelu. Také se ocitla v kurzu varianta s proudovým stihačem a jím zacílenou střelou. V tomto případě bylo ovšem brzy zjištěno, že ten stihač nemohl letět až v té výšce, v níž zrovna letěl MH17; takže blogoví informátoři tu informaci rychle upravili tak, že zkrátka takoví stihači krátkodobě mohou výškové limity překračovat. Takových -- z ruské strany prezentovaných -- verzí je víc; některé znějí až fantasticky.

Aby těch variant nebylo málo, týdeník The Economist z 25/7 v úvodníku na str. 9 (a znovu v dalším článku na str. 17) mj. připomíná, že po tragédii malajsijského letadla se v ruských médiích objevila také informace, že snad mělo být cílem údajně ukrajinských raketometčíků letadlo, v němž měl letět sám Putin!

Takže kdopak vlastně stiskával tu spoušť? Čemu lze víc věřit? Víra zde ovšem není tím pravým a žádoucím měřítkem pravdy! Ani hned případná vysledovaná větší věrohodnost motivace k činu na jedné či druhé straně neznamená nutně, že jsme se museli se svým úsudkem trefit.

3) Ilustrace, jimiž se ukazuje prstem i zadrhává hrdlo:

Dostal se mi do rukou výtisk posledního čísla týdeníku Time, ze 4. srpna 2014; hned obálka, celá červená, křičela. Na té obálce, blízko pravého dolního rohu, byla asi pěticentimetrová fotografie kráčejícího prezidenta Putina. A šikmo za ním stín letadla Boeing. Můžeme-li vůbec zůstat zcela nestranní, pak tato obálka již ukázala prstem na toho, kdo podle mínění redakce, i když nestiskal spoušť, tahal za drátky těch, kteří způsobili tu tragédii.

To bylo pouze předznamenání. V tom čísle, na stránkách 16-25 byl text k tomu tragickému konci onoho teď tak často připomínaného letu, s fotografiemi, z nichž některé naléhavě připomenu. (Přiznávám, že ony bezprostředně způsobily, že jsem se rozhodl o té tragédii také něco napsat. I když zrovna mám -- řekněme -- "dovolenou".)

Když jsem v BL psal O agresi, což bylo ještě před tou šokující zprávou o sestřelení onoho dopravního letadla, jenom jsem tehdy připomínal, jak lze vždycky každý incident okostýmovat podle okamžité potřeby. Zvláště se tak může dít, když se daří důkazové místo aspoň dočasně znepřístupnit (ne-li ovlivnit jeho původní a pro vyšetření možná rozhodující stav).

Předem se chci omluvit za to, že ty fotografie uvedu jen stroze. Hned ten první snímek, na celou dvoustranu, ukazuje na poli se vzrostlou pšenicí poněkud zvláštně ležící tělo. Neboť po tom pádu z výšky 10 kilometrů ta ženská postava zůstala stále připoutána ke kabinové sedačce. Na dalším obrázku byly zobrazeny rozmanité dětské knížky a další propriety pro malé děti. Těch dětí v tom nešťastném letadle bylo 80! A ve vesničce Rassypnoj se přihodilo, že jedno z těch těl při svém pádu prorazilo střechu a strop ze dřeva postaveného stavení Igora Tiponova a zůstalo ležet nakonec na podlaze vedle jedné postele. --- Je zbytečné dodávat, kolik v tom letadle navíc cestovalo třeba také mladých dvojic, anebo že tam také byli významní delegáti na mezinárodní kongres o AIDS. (Nekrolog Joepa Langeho, 59-letého specialisty na AIDS, uveřejnil výše citovaný The Economist, na str. 74.)

V tomto kontextu naopak většina těch zrovna zmíněných fotografií doprovázejících rozsáhlý text možná ani v tomto souboru dokumentů neměla být zveřejňována. Už jen když se zamyslíme nad tím, kolik nevýslovně tragických námětů s nimi lze spojit! A jde-li o mrtvé oběti, zda je máme vystavit veřejnému "okukování". Nenahradila zde pietu emočně zacílená manipulace?

4. Poznámka jen k terminologii?

V tom táhnoucím se sporu, v němž ruský prezident Putin nejdříve častoval demonstrující lidi na Maidanu jako "fašisty", nelze přehlédnout, že tento přívlastek byl pak přenesen také na ukrajinskou vládu (tu předchozí, i tu současnou, byť je teď v -- prezidentem nepřijaté -- demisi). Rozmanité další negativní přívlastky byly přišity na účet Západu obecně, a po Washington speciálně. V tom nyní rušném mezičase došlo k jedné dramatické změně územní příslušnosti v Evropě. Krym se buďto vrátil do náruče otčiny, anebo byl Ruskem anektován.

Vtírá se do mysli, že prezident Putin ne první týden usiluje o to, aby taky znovuvytvořil aspoň pakty s těmi státy, které byly kdysi součástí SSSR, nějaký obdobný blok. Paralelně se snaží, aby se hranice působnosti NATO dále nepřibližovaly k hranicím Ruska. Kdo zatím na této šachovnici zůstal vždycky na tahu jako kupodivu první? A kdo pouze s nemalými rozpaky na tuto iniciativu Ruska (Putina) zatím jen matně odpovídal?

Pochopitelně všechno se musí nějak okomentovat. Mává se "pravdou", ne-li "nezcizitelnými národními zájmy". Přitom sám výraz "pravda" jako kdyby často byl pouhým prostředkem čímkoliv nahlodat aspoň stávající mínění, bylo-li již nějaké; anebo je vytvořit (již také proslulá moskevská "Pravda"?). Měli bychom maně mít před očima také tu již přes půl století starou futuristickou vizi George Orwella "1984", prezentující pro autoritativní režim praxi "doublespeak" (tedy onoho dvojsmyslného, účelově mlžného vyjadřování)?

Samozřejmě jakékoliv slovně navozené krátké spojení nebo ilustrace umožní, aby byl jasně viděn nepřítel. Snadno to navodí vlnu heroického nacionalismu; ten se takto snadno vznítí. Pokud má být inscenována nějaká provokace, pracuje se vždycky s dráždivými fikcemi; vždyť jde o pokud možno rychlé, ne-li okamžité vzbuzení pozornosti a zájmu, spolu s naočkovanou aktivizací odporu proti deklarovanému nepříteli. Že pravda nebývá takovému počínání záštitou? (Také jsem již narazil při charakteristice tohoto pochybného ideálu na termín "mendokracie". V první části této složeniny je ovšem latinské "mendax" s významem "lživý". Pak by ale byl náležitější výraz "mendakokracie". Ale neodbíhejme.)

Připomeňme si jednu, někdy smutnou zkušenost. Jakmile si člověk učiní -- jakýkoliv -- výchozí názor, se kterým se již s ohledem na své předchozí přesvědčení či sympatie ztotožní, rád se posléze ujistí, že se přece předtím nemýlil. S uspokojením se potom snadno dokliká do dalších informací téhož ladění. Pak ovšem je prakticky vyloučeno, abychom se s takto "předprogramovanými" lidmi aspoň mohli sejít "nějak na půl cesty". Zvláště když si zamanou a přitvrdí. Velmi oblíbené bývají rozmanitě splétané konspirační teorie ("kdo stál za tím"). Může se zcela vytratit věcné jádro sledovaného problému. Zda státníci respektují mezinárodně běžné normy jednání, se rovněž může potom stát jakoby irelevantní. I když něco těmto normám adekvátního nebylo respektováno a mediální frazeologie to navíc šikovně zastřela. Aniž nabídla schůdné řešení.

Nelze vyloučit, že mnohému, co posléze zauzlilo také ty dnešní mezinárodně citlivé problémy, se dalo aspoň částečně předejít. Kdyby přímo na Ukrajině již dříve se více uplatňovala demokracie, bylo méně centralizace ve státě, a také kdyby se nekompromisně odhalovala korupce a byly odpovídající účinné prostředky k jejímu potlačování. (Možná bych také připomněl...)

5/ "Mezičas" není pouhým časem klidu:

Výchozí sankce Západu vůči "ukrajinskému" problému, vyostřenému teď tou leteckou katastrofou, jsou zatím spíše malé. Horší je, že přicházejí s nemalým zpožděním. Takže jako kdyby takto prezentovaly spíše jisté rozpaky nad tím, jak si adekvátně počínat. Nemá to daleko k charakteristice tohoto postupu jako "appeasement". Abychom něco nepokazili, jak spěchem, tak případnou razancí. Přitom ovšem a zcela automaticky by mělo být jasné dvojí, ne-li trojí: Nebylo ještě mezinárodně složenou komisí stanoveno, kdo přesně byl pachatelem toho osudného sestřelu. Většinový názor považuje za viníka -- byť zprostředkovaně -- Rusko. Na Západě panuje představa, že je třeba dát "odpovídajícími sankcemi" celému světu (ale zvláště deklarovanému viníkovi ze zákulisí) na vědomí, co a proč se nemá v mezinárodně reflektované politice činit.

Pochopitelně po sestřelení toho malajsijského letadla je tu nejen otázka, v jakém světě to vlastně žijeme. Má svůj delikátní osten v tom, že již s ohledem na předchozí zkušenost kolem připojení Krymu k Rusku další tlak na ukrajinskou vládu v Kyjevě (ať již v jakékoliv podobě) je adresně spojován s Moskvou, ať již má případná zástěrka jméno "Doněcká lidová republika", anebo ne. A pokud "Západ" nebude viditelně a bezprostředně konat, nestabilita ve světě se bude dále zvyšovat. (Ke zcela průkaznému usvědčení přímých pachatelů onoho osudného sestřelu MH17 stávající vyšetřování vůbec nemusí tu komisi dovést!)

EU jednala zhruba již před týdnem, 22/7. Itálie jako stát zaujímající nynější rotující předsednictví nad EU je dost výrazně proti sankcím, aby se to nezvrátilo přímo proti Evropě. Francie nechce mít těžkou hlavu (či spíše problémy se svou obchodní bilancí a zaměstnaností) se svou teď nemálo senzitivní zakázkou do Ruska; jde jí o zatím nezpochybňovanou zakázku dvou válečných lodí typu "Mistral"). V mezidobí stále se jedná o "nezbytném rozsahu" sankcí (také jsou rozfázovány, což také hned nevypadá jako doklad rozhodného postoje); ale předem je stále veřejnost Západu ujišťována, že jsou ta opatření pro Rusko již teď zničující. Cudně se moc nerozebírá, do jaké míry je západní Evropa stále odvislá od ruského plynu; vždyť tu jsou rezervy. A Česko už začalo rovněž nahlas uvažovat, o kolik by se těmi zvažovanými sankcemi proti Rusku snížila zaměstnanost (zatím prý o 1 000 pracovních míst). Jako kdyby naléhal na více principiálnosti vůči Rusku jenom britský premiér Cameron.

Už 23/7 došlo k návratu ostatků 193 obětí do Nizozemí. Stalo se tak velmi důstojným přijetím i odpovídajícím smutkem nad tou tragédií. Zároveň s nutností dále postupovat s "chladnou" hlavou. (I když ten výstřel osudné rakety mohl být pokusem o dramatičtější destabilizaci v tamní oblasti.)

Musí také Putin nějak přehodnocovat? Má-li doma rating 83 % (či dokonce snad 86 %)? Obávám se, že v Moskvě se stále ještě počítá s tím, že Krym byl pouze začátkem onoho opět viditelně velmocenského vykročení Ruska nejen do Evropy a do jejích mezinárodně zakonzervovaných hranic, ale hned opět přímo také na kolbiště světové politiky. V Rusku se to asi teď bere jako "spravedlivý zápas", dokonce možná i za přežití pravoslavných hodnot. (Už to předjímala Putinova vize ze 17/4, k povzbuzení hrdosti a proti americké politice a moci. Nepřehlédněte to datum!)

Stěží lze ignorovat, že právě Rusko (Putin) dále pokračuje v politice a v provokačních aktivitách, jaké předcházely krymské krizi, doprovázely ji, aby posléze vyústily v "ruský" triumf, připojení (anexi) Krymu k Rusku. A: jak jinak se mohlo teď nedávno na východní Ukrajině (v "Doněcké lidové republice") dostat nová odpalovací zařízení a technicky odpovídající řízené střely do rukou "vzbouřenců"? (Navíc že by bez přiměřené instruktáže? A že by šlo vesměs jen o domácí ukrajinské separatisty, a ne snad přímo v nemalém počtu přímo o občany Ruska?)

6: Jen k dodatečnému připomenutí:

Už od letošního předjaří se mluví o těch "vzbouřencích" na východě Ukrajiny. Jsou to spíše separatisté, nacionalisté, povstalci, rebelové, anebo především teroristé? Anebo jde jen ukrajinské občany, ovšem ruské národnosti? A že mohli začít svůj odpor proti ústřední vládě s holýma rukama? A potom si mohli třeba sednout do tanku a řídit hned bez problémů jeho pohyb? Anebo mohli umět -- že by bez předběžného výcviku? -- sestřelovat ukrajinská vojenská letadla a vrtulníky?

Vojenským šéfem separatistů je Igor Girkin (častěji teď uváděný příjmením Strelkov), původně snad příslušník ruské tajné služby (takto podle The Economist, z 28/7, 1. sloupec na str. 18; měl se k tomu sám přiznat). Blízká hranice s Ruskem na území ovládaném separatisty umožňovala infiltraci z Ruska, a to i tehdy, když třeba předtím došlo k velmi významně ohlašovanému stažení ruských jednotek od společné hranice s Ukrajinou (aniž to znamenalo konec dodávek zbraní pro operující povstalce). K tomu zde uvedu pár údajů:

1/7 bylo ukončeno jedno předtím vyhlášené dočasné přerušení bojových akcí, které údajně separatisté měli podle názorů prezidenta Ukrajiny Porošenka narušit nejméně stokrát. (Separatistů ve zbrani je možná až na 15 000 a měli 1/7 i pár tanků.)

5/7 vládní síly opět ovládly Slavjansk, který byl původním střediskem povstání proti Kyjevu (tehdy ještě prokazatelně povstalci neměli účinnou zbraň proti vzdušným cílům letícím ve výšce nad 2 000 metrů!).

13/7: Jeden konvoj, zhruba 150 vozidel, jehož součástí byly i tanky a řízené střely Buk (což Rusko popírá; údajně je povstalci získali ukořistěním přímo od vládní ukrajinské armády). Je tu -- jako tomu nejednou bývá v citlivých záležitostech -- jaksi "tvrzení proti tvrzení". Mělo k tomu transportu dojít zrovna ještě v době fotbalového mistrovství světa, když byl zrovna Putin v Brazílii.

Té informaci o tom konvoji nemusíme věřit, ovšem můžeme zároveň třeba uvěřit tomu, že buď dvě stíhačky měly na mušce dopravní letadlo MH17, anebo potom místo toho -- jaksi výjimečně -- údajně mělo tento cíl proudové letadlo, které muselo ono dopravní letadlo přece sestřelit? Zvažme aspoň trochu míru pravděpodobnosti pro ty či ony údaje, když další informační zdroje něco vůbec nekomentují (jako zjevné výmysly) a něco dále přetiskují jako závažné!

Pokud jde o možnosti povstalců před 13/7, ti nemohli tehdy ještě zasáhnout letící cíle ve výšce nad 2 000 m! Jenže již 14/7 ukrajinské nákladní letadlo ve výšce 6,5 tisíce metrů již zasaženo bylo! A hned 15/7 byl sestřelen jeden stroj Su-25. Takže co potom 17/7? Nemohli potom zasáhnout letadlo ve výšce 10 000 metrů? Že by to bylo nově získanými řízenými střelami SA-11? (Taková střela podle odborníků z výzvědné služby USA mohla sestřelit MH17.)

7) Ještě k tomu řešení té nastalé krize:

Mluví se někdy o "krizi". Přímo jde přece o tragédii, těch 298 zbytečných obětí možné zvůle (nejvíce jich postrádá přímo Nizozemsko, 193 svých občanů), a pak tu jde o takto navozenou, stěží zhojitelnou bolest pro pozůstalé.

21/7, tj. po 4 dnech od katastrofy, konečně se v chladírenských vozech hnul ten mimořádný vlak směrem k Charkovu (aniž bylo hned jisté, kolik asi těl se podařilo vůbec na místě zajistit). Téhož dne, docela pozdě v noci, Putin prohlásil, ať se ta tragédie malajsijského letadla vyšetří (aby to slyšeli ve špičkovém čase ještě také v USA?).

Mohou vzniknout rozmanité úvahy na téma, aby viník za to "zaplatil". Specialisté na řízené střely ujišťují, že lze předem určit povahu cíle. O týden později (dne 23/7) kousek od místa, kde došlo o těch pár dní dříve k onomu zásahu civilního dopravního letadla, bylo tu hlášeno sestřelení dvou vládních letadel typu Su-25; uskutečněno to bylo přitom nikoli pomocí střel Buk! Takže opatrnosti nikdy nezbývá, pokud máme pokušení něco zobecňovat.

Boje na východní Ukrajině nadále trvají. Nebylo teď možné pokračovat v pracích na místě, kde jsou pozůstatky po té letecké tragédii. Snad tam je ještě roztroušeno na 80 těl obětí. K obnovení přístupu pracovníků z OBSE došlo opět 31/7. K tomuto datu se ukrajinské armádě snad podařilo oddělit na povstaleckém území oblast Doněcka od ostatního povstalci ovládaného území, které přitom ale zároveň hraničí s Ruskem (ale milionový Doněck již ne!).

Vyšetřování je až "to další v pořadí". Může trvat celé měsíce, pokud nečekaně nepromluví pozůstatky po té otřesné tragédii. Jenže si to řekněme znovu, že ani pak nemusí být po ruce přímý důkaz, kdo měl prsty na spoušti; i když se můžeme rozmanitě už teď domýšlet, kdo skutečně -- a proč asi -- tahal "za drátky".

Ty skříňky začali analyzovat britští experti. Pravděpodobně neodhalí původce zániku letadla z jeho zkoumaných trosek. Snad ale prozradí či potvrdí předpokládaný způsob zániku toho stroje. Rebelové totiž měli několik dní na zahlazení stop (pokud jim ovšem neuniklo nic podstatného k identifikaci osudné střely). Proč by jinak okamžitě netrvali na co nejrychlejší mezinárodní inspekci místa, kdyby neměli co skrývat?

Pak tu je také diplomacie. Zatím stále převládá jakási oboustranná snaha udržet vzájemnou komunikaci (ale i obchodní vztahy, nejokatěji teď s těmi svými dvěma válečnými loděmi pro Rusko asi Francouzi!). Omílá se otázka, zda ekonomicky nebude (či do jaké míry bude) Západ nedobrovolným spoluplátcem těch případně odsouhlasených sankcí vůči Rusku. Není jen řečnickou otázkou, zda lze bez neformálních nebo spíše symbolických sankcí udržet věrohodnost nejen politiky, ale také odhadovanou přiměřenost reakcí na zatím již celé měsíce probíhající politiku Ruska vůči Ukrajině, politiku, která vzbuzuje nejen nedůvěru, ale neodpovídá očekávaným vzájemným vztahům mezi dvěma historicky spolu po staletí spojeným národům a od nedávna dvěma státy, které by měly i ty dějiny nadále spojovat, a ne rozdělovat, dokonce vojensky iniciovanými akcemi. (Zatím, pokud jde o možného viníka smrti málem tří set nevinných lidí -- bez ohledu na velmi podezřelé indicie -- zkusme vyčkat na další snad směrodatná zjištění. V každém případě se neukvapujme se svými závěry pouze na základě nějakých blogů, jejichž věrohodnost nemáme přijatelně ověřenou z dalších důvěryhodných zdrojů.)

0
Vytisknout
9637

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2014