Libye coby otřesný příklad "humanitární intervence"

4. 8. 2014 / Daniel Veselý

Dramatická situace v dnešní Libyi představuje pádný důvod k tomu, aby nedocházelo k západním intervencím kamkoliv a za jakýchkoliv podmínek. Spojené státy byly dokonce donuceny evakuovat svoji ambasádu v Tripolisu (podobně jako v roce 1975 v Kambodži), a to dva roky poté, co zde byl usmrcen americký velvyslanec. Nyní se tato země nachází v naprostém chaosu -- de facto od zavraždění plukovníka Kaddáfího rebely s pomocí Západu, jež bylo přijato s nechutným entuziasmem ZDE.

Válka v Libyi byla západními zeměmi (Spojené státy, Velká Británie a Francie) prezentována jako spravedlivé tažení proti brutálnímu diktátorovi, který měl v úmyslu spáchat genocidu na zcela bezbranném obyvatelstvu libyjského města Benghází. Šlo o uplatnění doktríny Responsibility to Protect v praxi. Nicméně vyšetřování Human Rights Watch ukázalo, že Kaddáfí cíleně civilisty nemasakroval a jeho vojska se soustřeďovala na boj se Západem podporovanými rebely ZDE.

Humanitární intervence do Libye pod záštitou NATO měla vytvořením bezletové zóny chránit obyčejné Libyjce před krvežíznivými Kaddáfího hordami. Podle dat OSN přišlo v Libyi před zahájením vzdušné kampaně NATO o život 1000 až 2000 lidí ZDE. Lídři NATO odmítali přistoupit na příměří a odmítali i diplomatické urovnání konfliktu, například spolupráci s Africkou unií, státy BRICS atd. ZDE, v jejichž zájmu bylo předejít eskalaci konfliktu.

NATO se při své "noblesní vzdušné kampani" dopustilo válečných zločinů, jak v knize The Illegal War on Libya ZDE líčí bývalá americká kongresmanka a kandidátka na úřad amerického prezidenta Cynthia McKinneyová -- například usmrcením 72 civilistů při bombardování několika "cílů" ZDE. Také ve zprávě Amnesty International jsou zdokumentovány útoky Aliance na civilisty ZDE.

Avšak po ukončení války v Libyi rebely řízená přechodná vláda konstatovala, že během konfliktu bylo usmrceno 30 000 lidí. V tomto ohledu to tedy byla naprosto katastrofická mise, nehledě na destabilizaci samotné Libye, ale i okolních států (Mali, Alžírsko..).Tato nestabilnost je patrná dodnes, kdy na území Libye operuje nesčetné množství islamistických uskupení chaoticky bojujících mezi sebou.

A onen západními zeměmi deklarovaný zápal pro lidská práva? Západu hrozilo, že Kaddáfí upřednostní spolupráci v ropném průmyslu se zeměmi BRICS, zejména s Čínou a Indií. To také prohlásil naprosto otevřeně, jak se můžeme dočíst na webových stránkách katarské televize Al Džazíra ZDE. Tomu muselo být zbráněno. Jak jinak než silou. Ropa opět hrála prim. Ochrana lidských práv bývá vždy jen nutnou obezličkou velmocí pro pacifikaci poddajných mas.

A samotný Kaddáfí samozřejmě nebyl žádné ořezávátko. Nějaký čas se vyhříval v přízni západních lídrů, dokonce byl díky jejich intervenci zbaven obvinění ze spáchání zvěrstev v Sierra Leone a masové vraždy 1.2 milionu lidí v procesu vedeném proti Charlesovi Taylorovi, jak píše Noam Chomsky ZDE.

A dnešní Libye? Jedním slovem naprostá pohroma. Tři roky po svržení a usmrcení excentrického plukovníka zemi sužuje bezuzdné násilí, raketové útoky na civilní cíle a rostoucí bezpráví. Prozatímní libyjská vláda je naprosto impotentní; nedokáže udržet na uzdě znesvářené milice, které bojovaly proti Kaddáfímu, i když svoji chatrnou moc opírá právě o tato uskupení ZDE. Kvůli slabé centrální vládě omítají milice, jež bojovaly proti Kaddáfímu, složit zbraně: jsou placeny vládou a zároveň navazují styky s různými politickými frakcemi a lokálními kmeny.

Vedle Spojených států uzavřelo v zemi ambasádu sousední Tunisko, osazenstvo německé a rakouské ambasády bylo evakuováno, dále pak zemi opustili členové mise OSN a personál Mezinárodního výboru Červeného kříže. Evropské země varují své občany, aby do Libye necestovali. Tato země je jeden velký sud se střelným prachem, a to díky "šlechetné" pomoci Spojených států, Velké Británie a Francie. A její vyhlídky? Velice nejisté.

0
Vytisknout
7940

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2014