Lidé pro děti

5. 8. 2014 / Pavel Táborský

V pracovní náplni mnohých politiků se vyskytuje zvláštní dovednost. Jedná se o bezostyšnou schopnost formulovat zásadní stanoviska ke skutečnostem, o jejichž podstatě se jaksi zapomněli informovat. I pan poslanec Marek Benda nedávno prokázal, že se kromě právnických záležitostí perfektně orientuje v pediatrii, vývojové psychologii a pedagogice. Na dálku diagnostikoval děti z dětských domovů jako nepoužitelné.

Dospělí často považují vlastní dětství za nejšťastnější období života. Obvykle jim tuto idylu dokázala zabezpečit úplná fungující rodina. Přes veškerou osvětu a výchovu k manželství a rodičovství však pokračuje rozpad tradičního svazku s kvalitními mezigeneračními vztahy a vzniká do budoucna řada obtížně řešitelných problémů. Starost o kojence a batolata se ani v 21. století nepovažuje za náročnou a specifickou profesi, ale za rodičovskou dovolenou. Nebývá vymezen nezbytný podíl obou partnerů v péči a výchově dětí. Jak dlouho bude platit tvrzení, že rodina je základem státu, není známo.

Pokud platí údaj, že do deseti let trvání manželství je v současné době rozváděna téměř polovina párů, pak je zřejmé, že určité citové a další problémy se nevyhnou značnému počtu dětí. I v mnoha úplných rodinách však nebývá vytvářeno žádoucí podnětné prostředí. Roste počet případů násilí s tragickými následky.

Všeobecně se shledává přirozeným, že k řízení automobilu, případně k výkonu povolání je nezbytné prokázat určité schopnosti. Pro roli rodičů stačí od pradávna biologické předpoklady a postupně dosahována vzdělanostní a kulturní úroveň. Stát sleduje z ekonomických důvodů především demografický vývoj a péče o rozvoj rodičovské odbornosti je pak přirozenou součástí společenského života, případně práce vzdělávacích a kulturních institucí. S úspěchem by se dalo pochybovat, zda se daří úměrně společenským potřebám zvyšovat sociální inteligenci méně přizpůsobivých vrstev obyvatelstva. Nezanedbatelnou roli přitom hraje i nepříznivá ekonomická situace státu a některých skupin občanů.

Stále jsou mezi námi maminky a tatínkové, kteří nedovedou dítěti zazpívat ukolébavku a vyprávět pohádku. Mají mizivé poznatky o psychologii dítěte, jejich přístup k výchově je poznamenán módními trendy. Dítě je nezřídka považováno za "malého dospělého". Je podceňována úloha osobního příkladu, mravní a zejména citová výchova je vedena společensky nežádoucím směrem. Život v nefunkčních rodinách bývá často ovlivněn drogovou závislostí rodičů zejména na alkoholu, násilím, mravnostními delikty a další trestnou činností. Důsledkem je posléze psychické, ba i tělesné postižení dětí. Každopádně však lze s úspěchem tvrdit, že jsme poznali podstatné příčiny zesurovění mysli a skutků části mladé generace.

Hledání opory

Kde selhávají rodiče, musí jejich roli nahradit stát. I přes snahy o rozvoj pěstounské péče stále naštěstí fungují zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Tak se úředně nazývají dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy. V nich spolu s těmi nejmenšími v kojeneckých ústavech žije zhruba deset tisíc budoucích občanů tohoto státu. Podle pana poslance Bendy nepoužitelných. Prozatím svou použitelnost dokazují snahami o postupnou socializaci. Rozhodně to nemají jednoduché i přes obětavou snahu většiny dospělých zaměstnanců těchto zařízení.

Dětské domovy jsou vesměs organizovány jako zařízení rodinného typu. V  různověkých skupinách spolu se svými vychovateli, tetami a strejdy, vytvářejí děti funkční mikrokolektivy. V praxi to znamená, že společně usilují o model rodinného života. Učí se hospodařit s rodinným rozpočtem a vlastním kapesným i úsporami, společně vykonávají řadu domácích prací, vzájemně si pomáhají. Zdánlivě samozřejmý princip spolupráce je pro mnohé z nich zcela novou zkušeností. V rodinné skupině vznikají užší přátelské vazby a projevuje se i princip přirozeného vůdcovství. Odstraněním negativních projevů anonymity, které ovlivňují vztahy ve větších kolektivech, se úspěšně daří předcházet většině konfliktů. Přitom je zachován převážně nepřímý vliv dospělých. Modely životních postojů tak mohou získávat děti ve věku od tří do osmnácti let a dobrovolně pak i mladí dospělí až do doby své úplné samostatnosti. O jejich použitelnost ve společenském životě nemusí mít pan poslanec Benda obavy. Snad se z nich časem mohou stát i poslanci s významnými životními zkušenostmi a s přiměřenou mírou empatie vůči svému okolí.

Lze předpokládat, že jim a řadě dalších občanů může být pan poslanec Marek Benda ukraden. O jeho vrácení do poslaneckých lavic se jistě sám postará. O jiné své použitelnosti snad ani neuvažuje.

0
Vytisknout
2534

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2014