Paradoxy dějin

30. 7. 2014 / Boris Cvek

Asi většina lidí, kteří sledují mou publicistiku, ví, že mám rád euroatlantickou civilizaci a že hegemonii USA považuji za asi nejlepší možné řešení v možnostech historických reálií. USA jako kterýkoli jiný hegemon v minulosti páchaly a páchají množství zločinů, ale na rozdíl od jiných hegemonů umožňují nebývalou míru svobody, kritiky (příkladem může být Noam Chomsky, který přes svou tvrdou kritiku americké politiky jako zločinecké po celý život učil na prestižní americké vysoké škole a nebyl americkou vládou zlikvidován) a veřejné kontroly.

Svoboda, kritika a veřejná kontrola by měly poskytovat zpětnou vazbu. Za mnohými hrůzami na světě je často více než zlý úmysl chybný odhad situace, předsudky, hloupost a stereotypy. Lidská činnost i nečinnost produkuje i nezamýšlené důsledky. Chamberlain chtěl nečinně přihlížet Hitlerově expanzi, aby zachránil mír, ale ve skutečnosti tím pomohl o to horší válce. Američané kvůli ropě udělali ze středověce zaostalé a mezi nejchudšími zeměmi světa se vyskytující Saúdské Arábie bohaté a mocné středisko tmářské verze islámu, naprosto pokleslé a nemoderní ve srovnání s většinovým islámem (např. islám běžný v Osmanské říši). A titíž Američané jistě netušili při vyzbrojování afghánských islámských bojovníků proti Sovětům, že proti těmto bojovníkům jednou povedou globální "válku proti teroru" a že jedna z ikon této války bude pocházet právě ze Saúdské Arábie.

Deník Christian Science Monitor (CSM) informuje, že podle šéfa americké vojenské rozvědky (Defence Intelligence Agency podle CSM zaměstnává asi 17 tisíc pracovníků ve 140 zemích světa) generála Michaela Flynna USA po 13 letech této války nejsou méně ohrožené, a to navzdory válkám v Afghánistánu a Iráku a bilionům dolarů, investovaným do různých bezpečnostních opatření. Amerika je podle Flynna ohrožena dokonce více než před 13 lety prostřednictvím teroristů, jaké představuje skupina Islámský stát, který válčí v Sýrii a Iráku a který je brutálnější a ideologicky vyhraněnější než Al-Kájda. K tomu bych dodal, že ještě asi před rokem existoval v USA výrazný tlak na prezidenta Obamu, aby v Sýrii vojensky zasáhl de facto ve prospěch Islámského státu.

Všechno se mění. Kdysi jsem věřil tomu, že když někde vládne tyran, vojenská intervence může osvobozeným obětem pomoci vytvořit si stát svobody a blahobytu. Takový model osvobození Evropy od Hitlera. Dnes musím vzpomínat na Saddáma Husajna a celý "arabský socialismus" téměř jako na vrchol humanity a sociálních vymožeností. Stejně tak s pádem Kaddáfího nebo Mubáraka se nic nezměnilo k lepšímu, naopak. Před několika lety prezident Bush ml. jmenoval Írán jako součást "osy zla", dnes se naopak zdá, že se USA budou muset s Íránem spojit, pokud chtějí porazit Islámský stát, který je patrně financovaný jejich olejářskými "spojenci" z Perského zálivu. Anexi Krymu Ruskem a válku na Ukrajině bych také ještě před rokem považoval za naprosto šílený, nemožný scénář.

Co z toho plyne? Možná bychom měli být skeptičtější k lidským schopnostem odhadnout situaci a odhadnout důsledky intervence nebo neintervence do ní. To nás jistě nezachrání před nutností žít ve světě, kterému nerozumíme, ale je to, zdá se mi, užitečnější než útěk do iluzí o tom, že mu rozumíme, neboť právě z takových iluzí pramení nejvíce chyb, předsudků, hloupostí a stereotypů.

0
Vytisknout
6018

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2014