Abychom nejedli brouky

18. 9. 2013 / Milan Daniel

Zájem českého důchodce či důchodkyně s průměrným důchodem 10 778, - Kč (na konci loňského roku) se většinou redukuje na snazší uspokojení existenčních potřeb. Jak ošidné je slovo průměrný dokládá fakt, že starobní důchod do osmi tisíc korun bere v ČR cca 150 tisíc seniorů. Průměrná penze muže byla loni 11 949 korun, u žen to bylo pouze 9 786 korun. Nejohroženější skupinou důchodců jsou tedy osamělé ženy -- seniorky.

Svoje životní náklady důchodci snižují úměrně snižování kvality vlastních životů: šetří na jídle (ceny potravin se v jejich spotřebním koši zvedly o 7,1%), na zdravotní péči a lécích doplácejí více o 11,9% a za bydlení si musí připlatit 8,2%. Údaje pocházejí z analýzy, kterou v únoru projednávala Nečasova vláda a platily ke konci loňského roku. Trend neustále pokračuje; jsem rovněž důchodce, a třebaže jsem na tom lépe než průměr, zaznamenávám nepříznivý vývoj cen ve vztahu k vlastní kupní síle každý den.

Za této situace samozřejmě platí, že mnozí důchodci by logicky volili tzv. životní jistoty, s nimiž kdysi operovala strana, která si důchodce i tyto jistoty dala přímo do svého názvu. Protože její priority cílovou skupinu neoslovily, neuspěla a její vůdce, který se vsadil, že se do parlamentu dostane, nakonec musel sníst živého brouka.

Životní jistoty proto nelze vidět jen pod prizmatem okamžitých vydání a příjmů. Schopnost společnosti zajistit generacím v postproduktivním věku důstojný život je dána řadou činitelů. Nejvýznamnějšími jsou výkonnost celé ekonomiky, rozumné hospodaření, sociálně spravedlivé zdanění (fyzicky vykonávané práce i práce strojů), ale i dostupnost zdravotní péče a léčiv, jakož i sociálního bydlení.

Jakkoliv je český stát jen lodičkou na moři světové ekonomiky, má přece jen určité možnosti do nepříznivého růstu nákladů, jímž jsou právě senioři nejvíce postiženi, zasáhnout. Nemusí čekat až se energetický gigant uvolí mít nižší zisky a ty stávající nebude hrnout do ztrátových zahraničních investic. Parlament nemusí jít na ruku solárním či náboženským lobby, kterým dává na úkor nejpotřebnějších. Propadající se stavebnictví by ožilo, kdyby se našel způsob, jak začít investovat do staveb sociálně dostupných a energeticky úsporných bytů a domků. Krachující firmy (např. Důl Paskov, jak upozorňuje ProAlt) by mohly přejít na družstevní formu hospodaření. Obce by mohly přispět podporou lokální ekonomiky, drobných pěstitelů (přidala by se jistě i řada seniorů) a lokálních výměnných systémů obchodu a služeb. A tak dále, a tak podobně. Není to beznadějné, možnosti jsou.

Důchodci se postupně stávají sociálně velmi ohroženou skupinou, tendují k chudobě a zčásti i bezdomovectví. Je pochopitelný jejich zájem levně nakoupit, protože to je často jediný způsob, jak něco málo ušetřit. Generační dehonestace, kdy je mladí označují opovržlivě jako "socky" bohužel svědčí o hlouposti, nevzdělanosti, špatné práci rodiny i školy, výchově k sebestřednosti a sobectví.

Starým lidem uplývá čas rychleji a proto logicky nejsou ochotni čekat na to, až nějaká lepší (?) vláda bude mít k dispozici více prostředků a jejich důchody zvýší. Tzv. pravice nám namlouvala, že zbohatne-li podnikatel, zbohatneme všichni. Poměry v české společnosti jsou ale nastavené jinak: zbohatne-li podnikatel, většinou neprojeví sociální odpovědnost, nemyslí-li na to, aby lidé, kteří jsou na výkonu jeho firmy závislí mohli žít důstojně. Nůžky se rozevřou. Je bohatý, za zdí.

Důchodci by volili něco jiného -- aby se místo zdí stavěla důvěra. Aby z volebních programů nečouhala jako sláma z bot touha po moci a uspokojení zájmů těch, kteří kampaně stran financují, ale poctivá snaha o naplnění veřejného zájmu.

Čtenář Otakar Pachmann konstatoval ve svém emotivním příspěvku na téma důchodců jako "šedé síly" fakt, že možnosti seniorů spojit se pomocí moderních informačních technologií jsou značně omezené. Je to bohužel pravda -- internet jich skutečně používá jen zhruba šestina. Třebaže se situace postupně mění, generaci příznivců knížete s čírem v tomto ohledu nedoženou. Je proto třeba hledat také jiné cesty -- vývěsky na veřejných místech, v domech a blocích. Proč by tam konečně ta lépe disponovaná "šestina" solidárně nemohla občas vyvěsit články z nezávislých médií, třeba právě z BL? Další možností jsou veřejné besedy, shromáždění. Těch ostatně bude nyní víc než dost, takže proč jich nevyužít? Proč nepřitlačit politiky, kteří nám budou slibovat světlejší zítřky k tomu, aby nám řekli, co konkrétního udělají pro to, aby se situace důchodců zlepšila?

Nenechme se přitom opíjet připravenými rohlíky, na pilu tlačme.

Podpoříte podnikání? Dobře, ale co z toho budu mít já, který si slabě mažu tenký krajíc mizerného chleba ještě mizernějším máslem a raději vlezu pod peřinu, než abych si zatopil? Jak změníte daňový systém, zamezíte úniku daní a daňovým podvodům?

Podpoříte boj proti korupci? No ano, zavřeli jste Nováka, soudíte Ratha, ale co těch nedotknutelných pět rodin, které ovládají Česko? Ty si na svůj majetek přišly o přesčasech?

Budete lepší, než ti, kteří se rozpustili? Nastavíte tedy volební systém tak, abychom mohli rozhodovat referendem a abyste byli odvolatelní, když nás zklamete?

Ptejme se konkrétně. Na věci, které se svými zkušenostmi vidíme jako prohry systému, na záležitosti, které nás rozčilují v našem okolí a vidíme je naprosto zřetelně. Na všechno, co nás pálí. Lhostejnost jen dává nedožerům možnost nepřiměřeně užírat z toho, co patří všem. Jacques Rupnik pokládá demokracii v Česku za "vyprázdněnou". Domnívám se, že je to horší. Pokládat systém postavený na vládě peněz za demokracii může jenom ignorant nebo trouba. Můžeme jej však korigovat alespoň tak, aby se v něm dalo slušněji žít.

Je samozřejmě dost dobře možné, že ničeho nedosáhneme. Ale nebudeme se muset stydět za to, že jsme nezkusili aspoň to.

0
Vytisknout
5394

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2013