Chce to změnu, aneb každý den referendum

13. 9. 2013 / Milan Daniel

Ač se všechny partaje účastnivší se volebního boje zaklínají veřejným zájmem, je neoficiálně známou skutečností, že nejde o zájem veřejný, ale jejich. Potažmo fyzických osob, které si od výsledku slibují, že budou po čtyři roky pobírat nadstandardní platy (jichž by většinou nedosáhly, kdyby měly osvědčit nějaké kvality), jež jim budou odměnou za to, že v žoldu svých sponzorů budou pro tyto dobroděje více či méně nenápadně plédovat.

To, čemu se říká korupční prostředí, nevzniklo v této zemi samo od sebe. Jsem dost stár na to, abych měl ještě v živé paměti to, jak si lidé ochotně utahovali příslovečné opasky, zatímco jiní z veřejného kradli, ani poledne nedrželi. Jejich zájem nebyl nikdy veřejný, ale soukromý. Idealisté po čase prohlédli a mnozí se s předobrazem úspěšných kapitalistů snažili urvat alespoň drobky z toho, co zbylo. Tam, kde už nic nezbylo, zůstala zatrpklost.

Politik váží v české zemi méně než uklízečka. Přesto se v nastalé volební řeži objevují idealisté, kteří chtějí změnu. Zúčastnil jsem se dnes jedné debaty kandidátů, kde vůdce jistého hnutí řekl něco docela zásadního -- "nejde přece o to, abychom v parlamentu či zastupitelstvech hájili barvy svých stran, abychom vyhroceně hlasovali v politických blocích, ale abychom mysleli na veřejný zájem. Na to, že za každým naším rozhodnutím může následovat referendum. Je tedy naší povinností se dohodnout na takovém řešení, které bude obecně přijatelné".

Prvky přímé demokracie má ve svých programech řada stran. Důležitější však je, aby zástupci stran měli vůli držet se v platném pořádku konsenzuálního řešení sledujícího veřejný zájem.

Je snad veřejným zájmem dávat majetek církvím na úkor lidí, kteří se v důsledku nedostatku prostředků či zdravotního stavu nedokáží postarat o své blízké, či o sebe samotné? Je veřejným zájmem odměňovat jedny naše zaměstnance (myslím tím volené zástupce a úředníky státní správy) nepoměrně více, než jiné naše zaměstnance (například v sociálních službách, v policii či hasiče)? Je veřejným zájmem, když držitelé moci hrabou pod sebe a ti, kdo jim tuto moc delegovali, mohou leda špendlíčkem hrabat?

Favoritem voleb je levice. Levice, která je rozdělená, levice, již se tzv. pravicová média programově snaží rozeštvat. O moc (a poslanecká křesla) soutěží party v ČSSD, šik komunistů a strejci Zemanovci. Pročpak asi nevytvoří jeden mocný levicový blok? Voliče nezajímají kosmetické programové odchylky; zajímá je, zda budou mít sílu společně vyčistit tento chlév. Nepůjdou-li k volbám, pak z přesvědčení, že partajím jde jen o to, kdo bude toho chléva ředitelem.

Splachovací Kalousek už si proto plánuje superministerstvo a pro sirotky z ODS je nejdůležitější, aby občané "volili pravici". Partaje a jejich politici začínají lít na jiné partaje a jiné politiky kýbly špíny. Na ničem jiném, než na jejich "vítězství" nezáleží? Bude to vítězství v jejich prospěch, nebo ve prospěch občana?

Hádejte, můžete třikrát.

Chce to změnu. Nebude líp, když zase slepě naletíme na líbivá slova, aniž bychom od kandidátů, jejichž jmény se budeme za pár týdnů probírat na volebních lístcích slyšeli, že se chtějí o konkrétních řešeních cesty ze společenského marasmu dohodnout, a to nejlépe tak, že věcně, bez ohledu na ideologické rozpory a hlavně veřejně.

Hledejme ty, kteří vždycky myslí i na to, jak by jejich rozhodnutí obstálo druhý den v referendu.

0
Vytisknout
6780

Diskuse

Obsah vydání | 16. 9. 2013