Velké kulové

11. 9. 2013 / Lubomír Brožek

Můžeme se donekonečna ptát, zda bylo dříve vejce anebo slepice, ale to, že vynálezu kola předcházelo velké kulové, je snad jasné každému.
Jacob van Blom

Každý z nás se s ním už někdy setkal. Objevuje se většinou nečekaně. Už si myslíte, že jste za vodou, když se náhle odněkud vynoří a udělá vám díru do lodičky. Dovede potopit osamělé plavce za štěstím i celé říše. Velké kulové prostě věrně provází naši civilizaci od samého úsvitu.

Netvrdím, že bylo vždy zase až tak mocné, jako je tomu nyní. Bývaly doby (pravda, spíše výjimečné), kdy bylo menší a méně zapáchalo, takže připomínalo více kuličku vrubounovitých brouků, familiárně zvaných hovniválové. Však časy se mění. Dnes je z něho macek, hotový kulturista nadupaný svalnatými slovy, pózující, za radostného povykování bláznů, před televizními kamerami a vytřeštěnými zraky těch, co mají ještě všech pět jakžtakž pohromadě.

Rádo se rovněž přátelí s mocnými, kteří by ho do svých domovů sice nepustili ani náhodou, ale (třeba pod pláštíkem volebních programů, boje za demokracii, právo, spravedlnost, důstojný život...atd...), protáhnou to staré omšelé velké kulové mediální maskérnou a recyklované a načančané podle poslední módy nabídnou veřejnosti. Co na tom, že když ho zbaští (jako už tolikrát), bude se jí vzápětí obracet žaludek. Nakonec ho (jako už tolikrát) stráví.

Problém velkého kulového je, že oficiálně se k němu nikdo nehlásí. Bývá tedy nazýváno různě. Třeba v případě ztrestání syrského chemického masakru výchovným bombardováním se mu říká nezvratné argumenty. Jsou tak "nezvratné", že při jejich projednávání senátor John McCain hraje online poker. Senát nakonec souhlasí s použitím síly, zatímco arizonský senátor je rozmrzelý, protože prohrál partičku. Snad si spraví chuť, až se bude projednávat nějaká jiná šlamastika.

Avšak protože nezvratným argumentům tentokrát příliš čouhala sláma z bot, aby se dalo přehlédnout, že za důkazy ve skutečnosti nejspíš bylo velké kulové, bude se s tím muset ještě něco dělat. Například zajistit v inkriminovaném regionu kompletní inspekci všech chemických zbraní, aby mohly být zničeny. (Zatím se všichni tváří, že takový nápad by mohl fungovat.) Nedej Bůh, aby se poté, až k tomu dojde, opět odněkud nějaké chemické zbraně vynořily. Neboť, jak naznačil francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius (Francie připravila nový návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Sýrii), "pokud by Sýrie porušila podmínky rezoluce, bude to mít extrémně vážné důsledky v podobě možného nasazení síly". Věřme, že tím nechtěl načrtnout budoucí scénář, v němž to, co vypadá jako řešení krize, je jenom odložení závěrečné části tragédie, tedy katastrofy.

Pak by mohl dostat Nobelovu cenu míru třeba i prezident Hollande. Zdůvodnění by zajisté znělo velice vznešeně a bylo by plné slov o lidskosti a ceně života. Byla by to první bojová mise (s jen těžko odhadnutelným počtem civilních obětí) vedená hned dvěma (současným a budoucím) laureáty této prestižní ceny. Ostatně nalézt viníka nebude (jako obvykle) problém.

Důkaz zajisté pádný bude veřejnosti k dispozici. I kdyby to mělo být to staré profláknuté velké kulové, mající se tak čile k desorientovanému světu, v němž se může stát doslova čímkoliv. Nezvratným argumentem, nadějnou budoucností, anebo bankovním kontem, u něhož vše začíná a končí.

Protože, pokud nebudeme bohatí láskou, poznáním, pochopením, soucitem, tolerancí, přátelstvím, poezií..., a vůbec vším tím, co dělá člověka lidským, budeme mít vždy, ať už se bude tvářit jakkoliv, jenom to velké kulové.

Dobrou noc. A dobrý den.

0
Vytisknout
9559

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2013