Čeští voliči se nepoučili?

10. 9. 2013 / Boris Cvek

Dívám se na volební model, zveřejněný Českou televizí, a žasnu, že se do Sněmovny údajně mohou dostat místo jedné nové strany z minulých voleb, totiž Věcí veřejných, hned tři nové strany. Poučení z osudu VV neproběhlo?

Prokletím českých vlád po mnoho let je slabá sněmovní většina, různé přeběhlictví a nestabilita stran, což vede k nutnosti si poslance různě kupovat, neboť vláda je vydána na pospas jednotlivcům. Tohle prostředí výrazně upřednostňuje cynické dealy bez ohledu na veřejný zájem, protože veřejnost je z kola ven se skončením voleb a hřiště je dáno již jen zákulisními dohodami, kde vůbec není jasné, kdo hraje vlastně za čí zájmy, kromě toho, že ty zájmy jsou soukromé (od černého obchodu s lihem přes exekutory a hazard po solární byznys atd.).

Na druhou stranu musím říci, že odpudivý osud VV od neschopnosti premiéra odvolat Josefa Dobeše, od aféry údajného uplácení poslanců za VV Vítem Bártou až do posledních frašek s odchodem předsedkyně LIDEM Karolíny Peake ze Sněmovny při hlasování o důvěře Rusnokově vládě nebo s podporou předsedy VV Víta Bárty pro odlišný politický projekt, než je ten, kterému předsedá, přece jen přinesl do české politiky určitou novou, pozitivní kvalitu.

Totiž právě VV tlačily na změny na místech policejního prezidenta a nejvyššího státního zástupce, což se jim i nakonec podařilo. Nečasova vláda přece jenom měla plná ústa boje proti korupci (obávám se, že příští vlády to už nebudou pro jistotu moc tematizovat ani verbálně), a tak pomalu ustupovala i v tak závažných věcech, jako je personální obsazení těchto funkcí.

Boj proti korupci ji ostatně dohnal a zničil ve všech těch aférách od Drobila přes Parkanovou a Drábka a Šišku až po Nagyovou. A poprvé se stalo, že vláda padla kvůli policejní akci. Není to nějaká zásluha promyšlené politiky VV a jejich protikorupčního zápalu: strana LIDEM se sama nechala zkorumpovat mocí a pokryla, ač nikým nevolena, např. církevní restituce, na druhé straně obálková metoda Víta Bárty, byť by nebyla soudně uznanou korupcí, rozhodně jako standardní a čisté stmelování strany chápána být nemůže.

Myslím však, že vše potřebné za VV už udělala "lest rozumu" (v hegelovské filozofii termín pro dějinný úkol, který člověk vykoná nevědomky, navzdory svým záměrům) a že další nové strany mohou možná svést boj o pravici, ale příští vládě nic dobrého dát nemohou. Do koalice s ČSSD z nich ostatně vážně připadá v úvahu jenom SPOZ.

Velký problém nové vlády, která bude téměř jistě vedená právě sociálními demokraty (jistě by bylo zajímavým úkazem, a nikoli nemožným, kdyby příští vládní koalice vypadala nějak takto: ODS+Úsvit+Ano+TOP09 s občasnou státotvornou výpomocí SPOZ -- ostatně "zemanovci" by se měli po vzoru Zemanova státnického činu po volbách roku 1998 spojit s tím, koho před volbami nejvíce nenávidí, tedy s TOP09), bude však právě stabilita ČSSD a její schopnost přechodu z poslední vládní zkušenosti v období hojnosti do času krize, zostřeného společenského napětí a vyšetřování rozsáhlých korupčních případů.

ČSSD nikdy nezažila v době své vlády opravdu fungující protikorupční činnost policie a státního zastupitelství.

Bude pro ni klíčové, jak se postaví k dříve uzavřeným smlouvám a nakolik bude mít odvahu řezat do spletenců zájmů: ukazuje to dobře případ bývalého pražského primátora Svobody, který ustoupil tlaku spolustraníků i TOP09, akceptoval odvolání ředitele Liche, a pak byl policií obviněn i se skoro celým zastupitelstvem za pokračování v tom, co se nasmlouvalo za Pavla Béma.

Čím výrazněji vyhraje ČSSD volby, čím bude mít větší možnost některé své poslance obětovat (třeba i kvůli vyšetřování), čím silnější mandát i pozici bude mít současný předseda a tím méně pravděpodobně ho stihne povolební osud Vladimíra Špidly s nástupem nějakého nového Grosse, tím lépe pro tuto zemi -- v opačném případě i vlivem silného prezidenta s politickými ambicemi, očarovaného zážitkem s opoziční smlouvou, může dojít k rozdrolení ČSSD a vytváření podivuhodných koalic celé řady nových subjektů i těch subjektů, které budou teprve vznikat rozpadem těch současných, až ty se dostanou do Sněmovny.

Příklon ČSSD směrem do tohoto "středu" politického spektra ji podle mého názoru může pouze rozložit.

A ačkoli mnohem stabilnější možnost představuje příklon doleva, tedy ke KSČM, otázkou zůstává, nakolik vůbec ČSSD dnes uvažuje o tom, jak opravdu vládnout a vyhnout se chronicky slabým vládám, nebo zda ji spíše nerozkládá už nyní boj o koryta, který se potom přenese do klasického českého parlamentarismu s různými dealy a taškařicemi na úkor veřejného zájmu a ve prospěch dalšího rozkladu společnosti.

Volič pak sotva bude moci rok dva po volbách doufat zase v brzké rozpuštění Sněmovny, to jenom milosrdné růžové brýle vzpomínek mu budou útěchou a umožní mu rozjímat nad dobrodiními vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Průzkum pro ČT: Volby by vyhrála ČSSD, ve sněmovně by usedlo osm stran ZDE

0
Vytisknout
9721

Diskuse

Obsah vydání | 11. 9. 2013