Hrozba klimatické změny

9. 9. 2013 / Alexander Ač

Mnoho lidí se domnívá, pokud už vůbec uvažuje o změně klimatu, že nám bude stačit přizpůsobování se nadcházejícím změnám. Postavíme větší přehrady, povodňová hráze, bude více klimatizací a o něco více solárních panelů a větrných turbín či jaderných elektráren. Situace je však "trochu" složitější. Pokud totiž nedojde k rychlé změně vývoje globálních emisí skleníkových plynů, klimatická změna bude probíhat nejméně 10 až 100krát rychleji, než kdykoliv za posledních 65 milionů let. To je jeden z posledních vědeckých poznatků publikovaný v prestižním časopise Science.

I během jedné z nejrychlejších globálních klimatických změn v minulosti o níž víme, ke které došlo před 55 miliony let, trvalo tisíce let, dokud globální teploty stouply o 5 až 8 °C. Znamenalo to vymření více než poloviny všech rostlinných a živočišných druhů. Dnes takovou změnu čekáme v horizontu přibližně 100 let. Už tento samotný fakt znamená, že pro živé organismy půjde o náročný souboj o přežití. Při započtení dalších vlivů člověka, jako je poškozování a fragmentace životního prostoru, znečištění, výskyt nepůvodních druhů či nadměrné využívání ekosystémů, mnoho druhů pravděpodobně nebude mít šanci na přežití. Přitom už dnes je rychlost vymírání rostlin a živočichů více než 100 až 1000násobně rychlejší ve srovnání s přirozeným stavem. A počet lidí na Zemi by se měl zvýšit ze současných více než 7 miliard na více než 9 miliard v průběhu 40 let.

Skleníkových plynů v atmosféře přibývá rekordním tempem. Tedy přesně naopak, jak by se mělo dít, navzdory ujišťování světových lídrů, kteří již mnoho let deklarují snahu řešit tento problém. Abychom se vyhnuli "nebezpečné" změně klimatu, světové společenství se dohodlo, alespoň na papíře, na omezení globálního oteplování na 2 °C v porovnání se situací před průmyslovou revolucí. To však znamená, že emise skleníkových plynů spojené se získáváním energie v rozvinutých zemích, tedy i na Slovensku, by musely klesat nejméně o 10 % ročně a dostat se až prakticky na nulu v průběhu následujících 30 letech. To znamená nulové využívání zemního plynu a uhlí a pouze zlomek spotřeby ropy využívané v zemědělství.

A realita? Dramatický úbytek plovoucího ledu v Arktidě je vnímán jako šance na vytížení dalších zásob fosilních paliv, USA dělá vše proto, aby získalo energetickou nezávislost pomocí těžby nekonvenčních zdrojů ropy a zemního plynu, jejichž uhlíková stopa je ještě vyšší než v případě konvenčních zdrojů, investice do fosilní infrastruktury pokračují řádově v desítkách miliard ročně. Slovensko se pyšní tím, že vyrobí nejvíce automobilů na obyvatele na světě, Česká republika vyrábí 60% elektřiny vyrábí z uhlí, přičemž přibližně 20% z celkové produkce vyváží za hranice. A miliardové investice do výstavby dálnic jsou nezpochybnitelnou prioritou nejen české či slovenské vlády. Který z českých politiků se vůbec někdy vyjadřuje k problematice změny klimatu a jejích dopadech na život běžných lidí? Který český politik hovoří o tom, že v průběhu následujících desetiletí, bychom měli být schopni existovat prakticky bez fosilních paliv, v opačném případě nás čeká klimatická změna neslučitelná se současným fungováním zemědělství a vůbec celé společnosti?

Není možné se spokojit s tím, že se probíhajícím a nadcházejícím změnám prostředí "přizpůsobíme vhodnými investicemi". Je to jako tvrdit, že se naše tělo "přizpůsobí" zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Je to prakticky rezignace na řešení příčin problému. Takový přístup také ignoruje skutečnost, že nejvíce postiženými jsou lidé v chudých oblastech světa, kteří se na vzniku problému podílejí pouze minimálně, pokud vůbec. Takový přístup k řešení je tedy možné v nejlepším případě označit za alibistický a v horším za nemorální. To by se mělo změnit.

(Psáno pro slovenský list Pravda. Přeložil František Marčík.)

0
Vytisknout
3071

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2013