Nezreformujeme armádu?

30. 1. 2013 / Ivo Krieshofer

Zatímco u nás jsme žili volbou nového prezidenta, rakouští občané se 20. ledna v nezávazném referendu vyslovili proti zrušení povinné vojenské služby a zavedení profesionální armády. Pro zachování povinné vojny hlasovalo skoro 60 procent voličů. Obě strany tamní vládní koalice, které se dosud nedokázaly dohodnout, ujistily, že budou s ohledem na výsledky referenda pracovat na nové reformě armády.

Rakouská armáda má dnes asi 40 tisíc mužů, z nichž profesionálních vojáků je 16 tisíc a zbytek tvoří branci povolávaní na půl roku. Ti však mají možnost zvolit si náhradní devítiměsíční civilní službu, kterou nyní vykonává 13 tisíc mladíků.

Kromě nich existuje dobrovolný polovojenský sbor o síle 26 tisíc mužů. Vojenský rozpočet Rakouska dosahuje roční částky dvou miliard eur (51 miliard korun), což je pouhých 0,6 procenta hrubého domácího produktu. V příštím roce má dokonce klesnout pod hranici dvou miliard.

Vojáci pravidelně pomáhají při povodních, při pádech lavin i při velkých akcích jako třeba při mistrovství Evropy ve fotbale. 

"Armáda funguje dobře, chtělo by to ale zapracovat na některých věcech. Máme například strašně moc takzvaných systémových vojáků, tedy těch, co udržují celou mašinérii v chodu, jako jsou kuchaři nebo mechanici. Jejich počet by se měl snížit," řekl náčelník generálního štábu rakouské armády Edmund Entacher. 

Například armádní výzbroj by měla být přizpůsobena vojenské doktríně, která dnes spíš než s klasickým bojem na frontách počítá se zásahy proti teroristům a válkou v kyberprostoru.

Povinnou vojenskou službu dnes mají kromě Rakouska v Evropě už jen Dánsko, Estonsko, Finsko, Kypr a Řecko, ale masovou armádu má také Turecko. Rakousko není součástí žádného mezinárodního vojenského uskupení.

Povinná vojenská služba nejen pro muže, ale i pro ženy - takový je nový návrh rakouského Kameradschaftsbundu, tedy organizace, která sdružuje válečné veterány a další zájemce. Náplní jejich činnosti je například péče o památku padlých vojáků.

Günther J. Rozejita,  prezident hornorakouského Kameradschaftsbundu, pro rakouský deník Standard uvedl, že by se muži s migračním původem díky vojenské službě lépe zařadili do rakouské společnosti. Chtěl by proto něco podobného uplatnit také u žen. Opatření by podle něj přineslo rychlejší výsledky než například integrační snahy v mateřských školách, které se projeví až po 15 až 20 letech.

Rakouská ministryně vnitra Maria Fekterová tento návrh již odmítla. Spolek se však nevzdává. Využil jednoho z prvků přímé demokracie v Rakousku, tzv. lidové iniciativy, a bude nyní sbírat pod svůj návrh podpisy příznivců.

V České republice

Základní vojenská služba (zkráceně ZVS) existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba definitivně zrušena a nahrazena profesionální armádou. Nastoupit k výkonu ZVS byl povinen každý zdravotně způsobilý muž po dosažení plnoletosti. Počátek základní vojenské služby začínal vždy úředním odvodem, po odvodu získával mladý muž status brance. Pro brance, kteří nastupovali do náročných vojenských oborů, byl určen předvojenský výcvik, který dnes neexistuje.

Po revoluci byla základní vojenská služba postupně zkracována: první zkrácení o dva měsíce nařídil ve funkci nejvyššího velitele armády prezident Václav Havel v první polovině ledna 1990 (odchod byl k 31. lednu 1990), ještě v témže roce byla základní vojenská služba zkrácena novelou branného zákona na 18 a v roce 1993 na 12 měsíců. Posledních 878 branců nastoupilo základní vojenskou službu 30. března 2004. Studentům střední či vysoké školy byl umožněn odklad nástupu. Po roce 1989 branci, kteří z důvodů svědomí či náboženského přesvědčení nemohli nastoupit ZVS, mohli vykonávat tzv. civilní službu zpravidla v nemocnicích, domovech důchodců nebo u obecních úřadů, která však byla o polovinu delší než základní nebo náhradní vojenská služba. O náhradní vojenskou službu, která byla naopak kratší (šestiměsíční, později tříměsíční), mohli požádat branci ze sociálních důvodů (např. živitel rodiny) nebo k ní byli určeni ze zákona, pokud bez vlastního zavinění nenastoupili k ZVS před dosažením určeného věku (25 let, později prodlouženo na 28 a 30 let).

Od 1. ledna 2005 je Česká armáda je plně profesionální. Branná povinnost má být vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.

V České republice by až pětinu budoucí české armády mohli tvořit tzv. aktivní záložáci neboli rezervisté. Ti by měli nahrazovat nedostatek profesionálních vojáků v případě živelních, průmyslových katastrof nebo při válečném ohrožení. Mohli by vyjíždět i do zahraničních misí. Předpokládá to koncepce aktivních záloh, kterou předložil Bezpečnostní radě státu odstoupivší ministr obrany Alexandr Vondra. Počítá s vytvořením až pětitisícové armády rezervistů. Ti by měli vypomáhat 20 tisícům profesionálních vojáků.

V současnosti má armáda k dispozici 1 200 mužů, kteří se o víkendech a v osobním volnu cvičí pod vedením profesionálů. "Jsou to srdcaři, kteří mají armádu rádi a kteří chtějí přiložit ruku k dílu," řekl Právu Vondra.

Je jich ale málo. Vondrův plán chce zvýšit motivaci záložáků, aby se do služby více hlásili, a také jejich zaměstnavatelů, aby je pouštěli na cvičení. Ta by se měla konat maximálně čtyři týdny v roce. Záložáci nyní dostávají za službu paušál 500 korun za měsíc. Tento příspěvek by se měl zdvojnásobit na tisíc korun měsíčně.

Podle propočtů ministerstva by se zavedení záloh finančně vyplatilo, protože náklady na jednoho profesionálního vojáka dosahují 500 tisíc ročně, na jednoho rezervistu mají činit okolo 90 tisíc ročně. Pětitisícová rezerva by tak ročně vyšla na 450 miliónů korun.

Rezervisté by také mohli nově nosit vycházkové uniformy i mimo reprezentační akce, mohli by používat rekreační zařízení ministerstva obrany a měli by nárok i na zdravotní péči v rozsahu jako vojáci. Záložáci by mohli během své služby v aktivních zálohách dosáhnout až na hodnost kapitána. A v případě, že by sloužili u vojenské policie, i na majora.

***

Ponechání povinné základní vojenské služby v sousedním Rakousku by mělo i občany naší republiky přimět k zamyšlení, zda současnou organizaci armády ČR nějak neupravit. Za necelé dva roky se vrátí naši profesionálové z Afganistanu a určitě by stálo za to jejich zkušenosti využít k navýšení obranyschopnosti naší země. Při tom bude ale také nutné vzít v úvahu, že náš stát nemá v okolních státech potenciální nepřátele, že jsme členy NATO, což nás však k žádnému zahraničnímu tažení nezavazuje. Hlavně však musíme uvážit, že vývoj přináší nová a jiná nebezpečí, jimž budeme muset čelit.

Sem patří nejen možnost teroristického útoku, ale i jiných skutečností, které se mohou dotknout značné části obyvatel republiky. Mám na mysli např. delší ochromení dodávky pitné vody ve velkých městech, dlouhodobý výpadek elektrického proudu, nečekaný a zničující pád nějakého satelitu či většího vesmírného tělesa, devastující záplavy, jaké jsme zažili v r. 2002, klimatické změny, které mohou přivodit pohyb velkého počtu uprchlíků z Afriky či arabských zemí, tornáda, výbuchy chemických provozů apod. Takových neuvažovaných možností je jistě více a odborníci i veřejnost by o nich, a o možných řešeních, měli preventivně přemýšlet.

Povolání části určitých ročníků do vojenské služby by znamenalo naučit je základním vojenským dovednostem, strážní službě apod. Státu by se však především dostalo možnosti doučit je také těm civilizačním návykům, které mnohým chybí. A hlavně pak, poskytnout jim dovednosti, které ve škole nezískali: např. finanční gramotnost, odolnost vůči klamavé reklamě, mediální manipulaci, gamblerství, schopnost řešit konflikty jinak než silou, spolupráci při dosahování společného cíle, vyšší počítačovou gramotnost. Do služby by mohli nastoupit i čeští Vietnamci, Ukrajinci, či jiní trvale usídlení cizinci, kteří by lépe zvládli jazyk a cílevědomou prací velitelů by se dala otupila xenofobie a rasismus, podhoubí fašismu. Dá se předpokládat, že svou roli by sehráli i absolventi vysokých škol, kteří nenašli práci a mohli své znalosti uplatnit jako rezervisté v různých oborech armády a při vzdělávání ostatních povolanců. Mezi těmi se zcela určitě najdou jedinci schopní získat neformální autoritu, velet a řídit ostatní při plnění zadaných úkolů. Po skončení tohoto druhu vojenské služby o různé délce by mohli získat doporučení např. do řad městské policie, soukromých bezpečnostních služeb apod. Ti nejschopnější by mohli pokračovat ve vzdělávání jako profesionální organizátoři a velitelé při přesunech obyvatelstva v případě rozsáhlých živelních katastrof, zajišťování humanitární pomoci doma i v zahraničí apod. Armáda by mezi nimi mohla vybírat své profesionály nebo zálohy. Samozřejmě by zde byla možnost pomocných prací v neziskových organizacích, v nemocnicích či v domovech důchodců  s vedlejšími odměnami za provedenou práci. Také obce by uvítaly pomoc v mnoha oblastech veřejných služeb, na něž se jim nedostává peněz.

Počítat je třeba též s dopady hospodářské krize na nižší sociální vrstvy obyvatel a na narůstající bezvýchodnost jejich situace. Tomu všemu by mohlo povolávání do vojenské služby předcházet. V neposlední řadě zejména výchovou k hygieně, k disciplíně, k právnímu vědomí a hlavně poskytnutím možnosti se něčemu novému se naučit, ať už jde např. o řízení dopravních prostředků, ovládání stavebních strojů, zachraňování a poskytování první pomoci, jednoduchých prací na zahradě umožňujících rodině přežití, chovu drobných domácích zvířat, postupům při likvidaci trosek a využívání a třídění použitelných materiálů apod. Tady se meze fantazii nekladou, protože něco užitečného dělat je každému člověku vlastní a stát by měl takovou racionální činnost organizovat a podpořit.

Byl bych nerad, aby tento článek vyzněl jako propagace násilí vůči sociálně slabším či nepřizpůsobivým. Naopak, jde o plnoprávné občané republiky a stát by jim měl pomoci překonávat tíživou situaci.

A k těm ostatním? Vojna dělá z kluka chlapa, říká se po letech o někdejší vojenské službě. Právě to si zřejmě uvědomili Rakušané, podle toho hlasovali, a my bychom také neměli o tom pochybovat.

0
Vytisknout
3743

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2013