Z 11 milionů obyvatel na něco málo přes 8,5 milionu: Skutečná daň za migrační krizi na Kubě

26. 7. 2024

Ulice na Kubě vypadají prázdně. Desítky obyvatel ve všech čtvrtích si naposledy zavřely dveře svých domovů. Dlouhé fronty na letišti v Havaně na nástup do letadla do Nikaraguy rostou každým dnem. Před nějakou dobou se mluvilo o úprku, o kolektivní horečce uniknout, abychom se vyhnuli tomu, že se staneme posledním svědkem kolapsu země. Téměř před třemi lety se hovořilo o tom, že Kuba zažívá největší migrační vlnu ve své historii, a přestože úřady nezveřejnily oficiální údaje o současné populaci, nová studie odhaluje skutečnou daň za dramatický exodus z ostrova.

"Nikdy jsem neviděla tolik lidí emigrovat jako právě teď," říká třiačtyřicetiletá obyvatelka Havany Valia Rodríguezová. "Samozřejmě, že každý Kubánec by tam rád jel. Já bych to například udělala. Kdybych měla prostředky, šla bych, protože v této zemi, s touto vládou se nedá žít. A ještě něco vám řeknu, kdybych nedávno nerodila, odešla bych, protože situace je neudržitelná."

Ačkoli je jasné, že emigrace na Kubě od roku 2021 nabrala na obrátkách, oficiální zprávy a vládní údaje popisují současnou populaci jako něco málo přes 11 milionů, která v zemi stále žije. Toto číslo je však stínem z minulosti. Kubánský ekonom a demograf Juan Carlos Albizu-Campos oznámil, že mezi lety 2022 a 2023 se počet obyvatel ostrova snížil o 18 %, což znamená, že ve skutečnosti zde dnes žije 8,62 milionu Kubánců.

V rozhovoru pro EL PAÍS Albizu-Campos, výzkumník z Křesťanského centra reflexe a dialogu, který pracoval 30 let v Centru pro demografická studia a později v Centru pro studium kubánské ekonomiky, řekl, že vzhledem k nedostatku aktuálních oficiálních čísel použil seznam voličů. Demograf vysvětlil, že ačkoli se sčítání lidu obvykle provádí každých 10 let, další se na ostrově uskuteční až v roce 2025 kvůli současné krizi, což je podobné zpoždění, ke kterému došlo během zvláštního období Kuby po pádu Sovětského svazu, které způsobilo, že se sčítání lidu konalo po 20 letech, v roce 2012. K spočítání členů populace, kteří jsou ve věku od nuly do 15 let, použil výzkumník údaje z kubánské Anuario Estadístico (Statistická ročenka).

Albizu-Campos klade začátek dnešního exodu na začátek října 2021, kdy vrcholila současná migrační vlna, kdy se znásobil počet Kubánců hlášených na americko-mexické hranici. Jeho studie se také zmiňuje o 738 680 Kubáncích, kteří podle údajů amerického Úřadu pro cla a ochranu hranic (CBP) dorazili do Spojených států mezi říjnem 2021 a dubnem 2024 poté, co obdrželi přistěhovalecká víza. "To neznamená, že dříve lidé neodcházeli," říká Albizu-Campos. "Ale počínaje říjnem 2021 začínají být čísla velmi vysoká ve vztahu k tomu, co se dělo."

Od roku 2021 do současnosti kubánský migrační exodus daleko překonal předchozí masové odchody, jako byl El Mariel v roce 1980 (125 000), krize Balseros v roce 1994 (34 500) a Boca de Camarioca v roce 1965 (asi 5 000). Co se stalo v roce 2021, že to přesvědčilo tisíce Kubánců, aby začali hromadně opouštět svou zemi? Hromada chaosu a špatných rozhodnutí. Ekonomika se od roku 2019 pohybovala na cestě ke kolapsu, došlo k ekonomickým sankcím Trumpovy administrativy, ekonomickým a politickým opatřením, která zemi ještě více potopila, pandemii, která si vynutila uzavření hranic po celém světě a přímo ovlivnila základní kubánský průmysl, cestovní ruch a rostoucí nedostatek léků a kolaps zdravotnického systému. Obecně zde panovalo prostředí nestability a politického rozkolu, které v roce 2021 vedlo k největšímu občanskému protestu, který Kubánci zažili od roku 1959. Situace urychlila odchod mnoha Kubánců a naznačila, že situace se v blízké budoucnosti nezlepší.

Emigrace se nyní zdá být jediným zdrojem naděje pro mnoho Kubánců, kteří prodávají všechno, až po své domy, aby si mohli zaplatit jednosměrnou letenku. Jejich rozhodnutí přispěla k migrační vlně, která jen mezi lety 2022 a 2023 podle Albizu-Campose způsobila odchod 1,79 milionu lidí ze země.

Potvrzení populačního úbytku Kuby vyvolalo její nespornou reakci. Několik dní poté, co byly zveřejněny alarmující údaje Albizu-Campose, vláda oznámila, že ačkoli bude nutné nové sčítání lidu, aby bylo známo přesné číslo, "počet obyvatel Kuby je v současné době méně než 10 milionů obyvatel a bude nadále klesat". Provincie Havana, Cienfuegos a Mayabeque zaznamenaly největší úbytek obyvatelstva, což je jev, který, jak uznává sama vláda, bude mít dopad na "plány, programy, projekty v demografické, ekonomické, sociální a environmentální oblasti". Pokud budou čísla pokračovat stejným směrem – ovlivněna řadou faktorů – počet obyvatel Kuby by mohl do roku 2100 klesnout pod šest milionů, jak vyplývá z nedávné zprávy OSN.

Mnoho destinací kubánského emigranta

V roce 2013, za vlády Raúla Castra, bylo Kubáncům nejen opět umožněno bydlet v hotelech a prodávat své soukromé domy, ale také se jim rozšířily možnosti vycestovat do zahraničí. Imigrační reforma z téhož roku zrušila takzvané "bílé karty" a "zvací dopis", což znamenalo, že Kubánci mohli začít cestovat pouze s pasem a schválením víza z cílové země. "To, co se nyní děje, je, že Kuba je svědkem toho, jak migranti odcházejí různými dveřmi. Před imigrační reformou v roce 2013 byla emigrace velmi kontrolovaná. Když byla tato omezení zrušena, obyvatelstvo najednou zjistilo, že existuje mnoho východů," říká Albizu-Campos.

Od roku 2008 odešly do Ekvádoru tisíce Kubánců poté, co vláda Rafaela Correy zrušila vízovou povinnost pro občany ostrova. Jihoamerická země se stala únikovou cestou pro mnoho lidí, kteří následně cestovali po Střední Americe do Spojených států. Dnes začíná migrační trasa v Nikaragui. Zpráva amerického think-tanku Inter-American Dialogue zjistila, že mezi lednem a říjnem 2023 odlétalo z Havany do Managuy každý měsíc v průměru 50 charterových letů, které přepravily přibližně 100 000 lidí, kteří se později vydali na cestu na sever. Nejnovější údaje CBP uvádějí počet Kubánců, kteří legálně dorazili do Spojených států v letech 2024 až 2024 přes všechny hraniční přechody, na 106 757. Tři měsíce před koncem fiskálního roku (který připadá na září) vstoupilo do Spojených států 180 925 Kubánců různými cestami, včetně víz, humanitárního podmínečného vpuštění nebo nelegálních vstupů přes jižní hranici nebo přes Floridskou úžinu.

Podle OSN žijí Kubánci v současné době ve 140 zemích po celém světě. Na vrcholu tohoto seznamu jsou Spojené státy, následované Španělskem, Itálií, Mexikem a Kanadou. Albizu-Campos vysvětluje, že ačkoli jsou Spojené státy v mnoha případech konečnou destinací, je velmi obtížné se tam dostat přímo a že tisíce Kubánců si jako svou primární destinaci vybírají jiné země. Podle Mexické komise pro pomoc uprchlíkům (COMAR) požádalo mezi lednem a červnem letošního roku o azyl v Mexiku více než 8 800 Kubánců. V roce 2023 požádalo uruguayskou vládu o pomoc asi 4 000 Kubánců, uvedlo ministerstvo sociálního rozvoje země.

Bidenova administrativa podnikla řadu kroků ke zpomalení nelegální migrace a od loňského roku široce udělovala Kubáncům humanitární podmíněné vpuštění. Zavedla však také restriktivní opatření týkající se udělování azylu na hranicích a spolupracuje s panamskou vládou na blokování přechodů přes Dariénskou průrvu. Kubánci však nadále nacházejí způsoby, jak se ze současné krize ve své zemi dostat.

Situace je natolik alarmující, že před několika měsíci havanský úřad veřejně přiznal, že země zažívá největší exodus všech dob. Zástupkyně generálního ředitele pro Spojené státy na kubánském ministerstvu zahraničí Johana Tablada de la Torre obvinila Washington D.C. z "bezprecedentního nárůstu současného migračního toku", který na tiskové konferenci označila za "nepřiměřený". "Je to v podstatě největší migrační vlna v historii Kuby," řekla. V nedávném rozhovoru pro agenturu AP plukovník Mario Méndez Mayedo, šéf ředitelství pro identifikaci, imigraci a cizinecké záležitosti, uvedl, že v současné době žijí v cizích zemích tři miliony Kubánců.

Ženy v čele kubánského exodu

Emigrace však není jediným znepokojivým ukazatelem, pokud jde o kubánskou demografii. Albizu-Campos varuje, že v zemi, kde v letech 2022 a 2023 bylo více úmrtí než porodů, existuje také "záporná bilance přirozeného přírůstku". Dokonce i Národní úřad pro statistiku a informace (ONEI) uznal, že u 22,3 % celkové populace dochází ke "zrychlenému demografickému stárnutí", a připustil, že "od roku 1977 nebylo dosaženo náhrady populace". Demograf také říká, že kromě migrační bilance existuje "klesající trend" v populaci v důsledku "nízké porodnosti, záporné rovnováhy mezi porodností a úmrtností". Vláda odhaduje, že v roce 2024 bude počet narozených dětí nižší než 80 000, což je nejméně od roku 1959.

Podle Albizu-Campose dochází na ostrově od roku 2019 k obecnému poklesu porodnosti. "Je to kombinace zpomalující se porodnosti a klesajícího počtu matek, které rodí," říká. "Porodnost na Kubě je výsledkem procesu, kterému se říká přechod od plodnosti. Došlo ke změnám v postavení žen, především po roce 1959, kdy se ženy staly centrem transformace a změn, které se začaly dít," říká.

Ženy také více migrují. Podle údajů OSN opustí zemi 133 žen na každých 100 mužů, což znamená, že 56 % migrantů jsou ženy. "Existuje vzorec, že když je emigrace neregulérní, převažují muži. Když se podíváte na krizi v Balseros v roce 1994, byli to hlavně muži. To, co se dnes děje, je to, že Kuba produkuje migranty, kteří pravidelně odcházejí různými výstupními body. Tento druh migrace je pro ženy mnohem bezpečnější a mnoho matek odchází. Ženy v reprodukčním věku odcházejí, a to má vliv na počet porodů," říká Albizu-Campos.

Demograf zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že 77 % lidí, kteří emigrují, je ve věku od 15 do 59 let, "vidíme vzorec, kdy prarodiče zůstávají sami s dětmi". Je to fenomén zvaný "Peter Pan naruby", na rozdíl od takzvané Operace Petr Pan z roku 1959, kdy do Spojených států dorazilo 14 000 dětí, které tam poslali jejich rodiče pod příslibem pozdějšího shledání, což svědčí o jejich strachu z toho, co by se mohlo stát po kubánské revoluci. "Mladí rodiče mají tendenci emigrovat na vlastní pěst, protože se vydávají po složitých migračních trasách," říká Albizu-Campos. "Dříve lidé, kteří chtěli emigrovat, posílali své děti napřed. Teď je to naopak, lidé emigrují a nechávají své dítě doma."

Zdroj v angličtině: ZDE