Rozhovor Britských listů 652. Na Slovensku zvítězil Peter Pellegrini

8. 4. 2024

čas čtení 14 minut



O politické situaci na Slovensku po tamějších prezidentských volbách, o jejím dopadu na střední Evropu, Českou republiku, NATO a Rusko hovoří Jan Čulík s Bohumilem Kartousem, právě se navrátivším z Charkova.

Kompletní přepis tohoto rozhovoru:


Jan Čulík: Tak se na Slovensku, vážení televizní diváci, konalo druhé kolo prezidentských voleb. Peter Pellegrini. To není moc dobrá zpráva nebo ano pane Kartousi?

Bohumil Kartous: No, jak pro koho, no. Pro Roberta Fica pochopitelně je ta situace vlastně stoprocentní, protože vlastně teď má v rukou všechny nástroje k tomu, aby mohl provést to, co chce. On v zásadě chce udělat to, že vzal ten návod Orbána, který umožňuje koncentrovat veškerou moc a vytvořit takzvaný anokratický systém. Anokracie je úplně nový termín, který vlastně pojmenovává systémy, které se formálně tváří jako demokratické. Ale vnitřně se snaží ty demokratické principy devastovat, nebo je úplně eliminovat. A to se Orbánovi podařilo během několika let jeho vlády a zejména to znamená, že vlastně dochází k eliminaci svobody slova. Ne tím, že by vysloveně potíral za každou cenu všechny, kdo neopakují vládní propagandu, ale různými velmi sofistikovanými způsoby, zejména v oblasti financování a práva se je snaží vytlačovat mimo.

V Maďarsku v zásadě nefunguje moc zdrojů informačních, které by byly nezávislé na vládě a zároveň měly nějaký větší dosah ve společnosti. Potom eliminace občanských aktivit. Teď na Slovensku schválili ten zákon proti působení zahraničních agentů a ten zákon není samozřejmě namířen proti zahraničním agentům, je namířen proti občanským organizacím, které jsou nějak aktivní v politických otázkách. A každý, kdo bude se zdát, že je financován v zahraničí, může být označen za zahraničního agenta a jeho činnost může být zakázána.

Tyhle zákony nejsou inspirovány nikde jinde než v Rusku.

Jan Čulík: Tam už to dělají dlouho.

Bohumil Kartous: I pro Orbána to znamenalo několik let a Fico se zjevně snaží dosáhnout těch výsledků v řádu měsíců a teď je v situaci, kdy mu nic nestojí v cestě. Má většinou v parlamentu slovenském a má také svého prezidenta, v zásadě, protože současný zvolený slovenský prezident je a byl po celou dobu označován za loutku a ten bude samozřejmě zcela konsensuální.

Prezident, který by nebyl v přímém vlivu Fica tak by pravděpodobně tohle znesnadňoval, takže všechno půjde jako po drátkách.

Takže ze strany Fica a dobrý a samozřejmě pro slovenskou občanskou společnost je to další poměrně ne příznivá zpráva, protože Slovensko se velmi rychle obrací jako směrem k tomu, co reprezentuje Orbán. Je to zvláštní parazitní pozice, kdy budeme čerpat výhody členství v Evropské unii a severoatlantické aliance, ale zároveň budeme a zcela otevřeně kolaborovat s Ruskem. Že očekáváme, že z toho poplynou nějaké výhody bezpečnostní nebo nebo ekonomické.

Jan Čulík: Velmi zajímavé. Z vnitropolitického hlediska mě ale zajímá. Vím, že tedy v demokracii asi není dobré nadávat voličům, že udělali špatnou volbu, ale spíš by mě zajímala ta motivace. Jestli někde máte kontakty, mluvil jste pravděpodobně s různými Slováky. Jak to vysvětlují?

Bohumil Kartous: Někteří komentátoři a znalci Slovenska to vysvětlují tak, že je to dáno jakousi defétistickou pozicí Slovenska. Naladěním té společnosti.

Jan Čulík: Jinými slovy, bojíme se, že na nás Rusko zaútočí tak radši se hned vzdáme.

Bohumil Kartous: Radši se hned preventivně vzdáme a budeme doufat, že to přežijeme tu historii. a myslím si, že prostě ten výklad stojí na tom, že vlastně tohle je jakýsi problém, v němž ta slovenská společnost přetrvává. Jakási taková nesebevědomost a neochota postavit se nějak jako velmi zpříma té situaci a raději opatrně hrát, na všechny strany a doufat, že to přejde, jak ostatně i zní text slovenské hymny. Tentokrát tak to není asi něco, co by se dokázalo změnit nějak krátkodobě.

Ty pesimistické scénáře říkají Slovensko je v tomto okamžiku dá se říct ztracenou zemí. A já myslím si, že je dobré se ptát taky na to, co to znamená pro nás, protože je taky možné, že kvůli tomu politickému posunutí, k němuž v současnosti dochází na Slovensku, stačí si poslechnout Roberta Fica a je samozřejmé, že on se snaží přichýlit se k Rusku. Viz ten jeho velmi kolaborantský projev o tom, jak vznikla válka na Ukrajině, kde vlastně jenom opakoval Ficovu propagandu, tak ten je naprosto srozumitelný všem a není třeba ho nějak vykládat.

Tak si myslím, že pro Českou republiku to pochopitelně nese určitá určitá rizika. protože vlastně najednou se ta bezpečná zóna zjevně posouvá někam mezi Slovensko a Česko. Ostatně na setkání evropských leaderů, kde je Robert Fico, to ani není veřejné tajemství, to je veřejná informace, že se přestává mluvit o důležitých věcech. Protože nikdo Ficovi nevěří jo a domnívají se, že to je Putinův lokaj a ty informace bude dávat dál stejně jako se tahle domněnka ustálila v případě Viktora Orbána nebo třeba maďarské administrativy, ale jsou tady samozřejmě i v zásadě pozitivní externality, které to nese, protože pochopitelně s tím politickým vývojem na Slovensku bude docházet k tomu, že Slováci ti, kteří budou toužit žít v demokratickém systému a s nějakou lepší vyhlídkou a perspektivou, což pochopitelně budu přicházet do České republiky, což se dělo dlouhodobě od rozdělení Česka a Slovenska. A tohle si myslím posílí. Takže pokud bych se na to měl dívat sobecky jako Čech tak musím zatleskat Robertu Ficovi a ano, děkujeme, vlastně vy jste pro nás v zásadě taková záruka toho, že budeme bohatnout na lidech, kteří sem budou přicházet.

Jan Čulík: No tak byl nedávno článek v Guardianu, poukazující na to, že prý desetitisíce mladých Slováků se stěhují houfně do Česka, do Prahy. Já tedy nevím, kde najdou v té drahotě a nedostatku bytů ubytování. Samozřejmě to je začarovaný kruh, protože tím pádem lidé zajímavější, průraznější, odvážnější odejdou a zůstanou tam jenom ti, kteří jsou spíš slabší, že,.

Mně by ještě zajímalo tedy: dobře, tak oni chtějí mír, jak se říká, tedy zřejmě, že se bojí, aby Rusko opravdu tam někoho nezačalo zabíjet, ale zajímavé je, že - co my o tom víme, vy zase to asi víte v důsledku svých kontaktů se se Slováky. Proč mají tak záporný vztah k tomu NATO nebo k té Evropské unii?

Bohumil Kartous: Já si nemyslím, že mají záporný vztah. Já myslím, že oni chtějí mít hlavně klid.

No ale počkejte, jako klid ? Hrozí nám Rusko, tak se vzdáme jakékoliv obrany a vlezeme jim do zadku?

Bohumil Kartous: No tak pan Fico to nazývá „suverénní politikou“ a začali si říkat suvenisté, což znamená, že oni vlastně naoko říkají, ale my nejsme spojenci Ruska. My nadále chceme zůstat v Evropské unii a v NATO, ale my máme svoji osobní nebo vlastní - máme svůj vlastní politický názor, který se neshoduje - -

Jan Čulík: A jak se pětimilionový národ ubrání kolika, stopadesátimiliionovému nebo kolika milionovému Rusku?

Bohumil Kartous: Já myslím, že prostě dobré rozlišovat vztah bezpečnostní a vztah k ekonomice. No myslím si, že Slovensko nemá moc na výběr. Slovenskou nemá samostatnou ekonomiku, je plně závislé na Evropské unii, takže byť některé scénáře předpokládají, že to může dojít až tak daleko, že by se pokusil o nějaký exit Slovenska v Evropské unii, tak si myslím, že naprosto sebevražedná záležitost, protože ta ekonomika nemá na to. Takže si myslím, že ten vztah k Evropské unii zůstane takový. Znovu upozorňuju na návod, který vypracoval Viktor Orbán, budeme nadále brát peníze, ale zároveň budeme hrát nějakou podbízivou politiku i vůči tomu Rusku, protože budeme doufat v to, že nám poskytne levnější plyn, a pak je tady ta bezpečnostní rovina. To je trošku něco jiného. Myslím si, že Slováci se bojí. Asi v zásadě nevěří tomu, že by je NATO dokázalo ochránit v okamžiku, kdy by došlo k nějakému přímému útoku na Slovensko.

Jan Čulík: No já mám taky určité pochybnosti, jestli NATO dokázalo ochránit Českou republiku. Mluvil jsem s jednou diplomatkou kdysi dávno, když byl ještě klid. Když Česko vstoupilo do NATO a ptal jsem se, myslíte si, že Američané budou posílat svoje mladé muže na obranu nějaké České republiky a ona mně řekla soukromě, Ne.

Bohumil Kartous: A je to pochopitelně velmi kritické období, protože vlastně podobný pocit může mít spousta dalších. Ale chtěl bych upozornit, že ani Slovensko, natož Česká republika rozhodně nejsou v té frontové linii možných ohrožení. Na rozdíl od pobaltských zemí. Nejohroženější je Litva, pravděpodobně, vzhledem k tomu, že by Rusko mohlo chtít vytvořit koridor, který by vedl na severozápad a skrze území Litvy. A tam si myslím, že ta obava je naprosto na místě.

Myslím si, že to je takové to příslušné stahování kalhot před brodem, které je bohužel tedy u Slováků zjevně mnohem silnější než u Čechů, což může ale souviset s tím, že oni skutečně mají přímou hranici s Ukrajinou a obávají se toho, že ta válka se může velmi rychle dostat, nebo ten nepřítel, případně ten potenciální agresor dostat až vlastně na tu slovenskou hranici.

A tam si myslím, že prostě takové to nesebevědomí a ten nedostatek,jakési společenské odvahy na Slovensku je vlastně v tomhle dost hmatatelný a vede Slovensko k tomu, že to, co reprezentuje ten Fico, „My jsme suverénní a budeme se snažit hrát na obě strany tak, abychom si zachovali klid, aby přes nás velcí těmi svými zbraněmi nepřecházeli, aby nás nezasahovali tí válečným konfliktem.

Jan Čulík: Je to opravdu zvláštní. Bojíme se útoku, tak se vzdáme. No tak nevím, no.

Bohumil Kartous: Není to neobvyklé, že?

Jan Čulík: No tak kdo to dělal v poslední době?

Bohumil Kartous: Já si vzpomínám, že třeba Francie se taky hodně rychle vzdala během druhé světové války.

Jan Čulík: No, když už to nešlo to jinak, že jo, ale.

Bohumil Kartous: No myslím, že to možná jinak šlo, ale to je otázka samozřejmě v toho, jak vykládat historii, ale myslím, že to není úplně neobvyklé a myslím si, že to skutečně hodně souvisí s takovou jako neochotou na sebe vzít to riziko, že já jako součást bezpečnostního paktu NATO ponesu určitou míru odpovědnosti. Když to srovnáme třeba s Finskem, které má přímou hranici s Ruskem, je mnohem ohroženější v tomhle ohledu, jo, tak myslím si, že ve Finsku by těžko člověk našel, že jo, prostě tady tyhle nějaké silné defétistické stopy. Naopak Finsko udělalo okamžitě to, co vlastně zvýšilo, řekněme jeho riziko z hlediska nějakých možností vyprovokovat Rusko k nějakému útoku nebo nějaké provokaci? A to byl vstup do NATO.

Jan Čulík: Mně tedy ale stejně - já to prostě nechápu. Když my se nebudeme bránit a dáme najevo tomu Rusku, že nejsme ochotni se bránit, tak oni nás nechají na pokoji. Kdežto, když dáme najevo, že se chceme bránit, tak nás nenechají?

Bohumil Kartous: To je naprosto zcestné. Samozřejmě že Rusko tohle považuje za slabost a ono slabost okamžitě využije.

Jan Čulík: Ano.

Bohumil Kartous: Jenom čeká na to, že se v Evropě vyskytne víc takových zemí -

Jan Čulík: No už tam má dvě. Maďarsko a Slovensko. A jer na druhé straně té Ukrajiny, což…

Bohumil Kartous: Dávat bílou vlajku, nejen to nemá - - dokonce začnou replikovat tu proruskou propagandu, aby se zalíbili. Aby řekli, tady jsme a jsme připraveni spolupracovat? Je to samozřejmě naprostý nesmysl, protože Rusku se okamžitě začne chovat velmi. agresivně, arogantně tam, kde cítí, když tam bude strkat, žádnou snahu se bránit. Jo, tak je to naprosto sebevražedné. Ale těžko to změnit. že.

Jan Čulík: Je to tedy zatraceně blízko.

Bohumil Kartous: Je. Možná se nám ty, jak jsme se smáli tomu, že se staví ty nesmyslné budovy na hranicích mezi Českem a Slovenskem po rozdělení Československa, když se vědělo, že obě země následně vstoupí do Evropské unie, tak se třeba ještě budou nějakým způsobem hodit. Ale já bych si to nepřál prostě.

Jan Čulík: Ještě je taky, by se možná měli stavět nějaké vojenské obranné věci proti Slovensku,

Bohumil Kartous: Jestli se podaří vyhnat jednotky NATO ze Slovenska, no tak budou u nás.

Jan Čulík: Hezký.

Bohumil Kartous: Ale uvidíme, uvidíme. Těžko říct, nechme se překvapit. Tak.

Jan Čulík: Vážení televizní diváci, je mi velmi líto v poslední době je, že máme tak děsivá témata, ale co máme dělat? Na shledanou.



0
Vytisknout
3955

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2024