Evropská vesnice kolonizovaná Čínou

12. 4. 2024

čas čtení 8 minut
Srbští horníci jsou ve válce s Komunistickou stranou Číny, píše Matt Broomfield.

Malý vozík se senem blokuje cestu k obrovskému měděnému dolu vlastněnému Číňany. Visí na něm ručně malovaná cedule s nápisem "život před zisky", což je vzkaz pro srbskou společnost Zijin Mining, dceřinou společnost čínského konglomerátu, která se snaží vybudovat silnici přes pěknou srbskou vesnici na cestě k největšímu dolu v Evropě. Místní ženy v posledních dvou měsících udržovaly čtyřiadvacetihodinovou blokádu na protest proti hrozícímu zničení jejich domova v Krivelji.

Je to odvážná, ale nakonec beznadějná bitva. Komplex Bor ve východním Srbsku obsahuje 200 milionů tun měděné rudy, což z něj činí jedno z největších ložisek tohoto kovu na světě. A vzhledem k jeho použití v chytrých telefonech, technologiích zelené energie a čínské výrobě poptávka po kovu explodovala. Zijin, který před pěti lety pohltil dříve srbský státní důl, nedávno vykázal nejvyšší zisky ze všech společností působících v zemi. Teď už se jen stěží chystá ustoupit.

Místní obyvatelé přiznávají, že jsou zaměstnáni v Zijinu, s lehkým nádechem rozpaků nebo hmatatelného hněvu nad nedostatkem alternativ. "Neradi pro ně pracujeme," říká jednatřicetiletý Milan, který je zaměstnán u Zijinu jako řidič kamionu. "Jak řekl Michael Jackson - nezajímají se o nás."

"Tudy k apokalypse," říká další místní a ukazuje na klikatou cestu, která náhle končí na odlesněném svahu posetém dvojjazyčnými srbsko-čínskými výstražnými cedulemi. Stezka vede kolem pravoslavného kostela, který je zamčený visacím zámkem, protože podporuje těžební iniciativu. Z kopce je cítit mokrý cement a vidět obrovskou drenážní rouru, která brzy zatopí vesnici. Krajina mizí v pustině rozemleté horniny, splašků a prachu.

"Výbuchy jsou na denním pořádku," říká Milan. "Vyhazují do vzduchu celou periodickou tabulku!" Region zažil opakované protesty kvůli otravě olovem, arsenem a rtutí, přičemž hladiny oxidu siřičitého patnáctkrát překračovaly zákonný limit. Samotný důl je dost velký na to, aby pohltil 1 000 srbských vesnic, a trubky, které z něj vycházejí, jsou ve spojích ucpané špinavým polystyrenem. Měsíční krajina se vůbec nepodobá roztroušeným billboardům, které zobrazují bujné zalesňování a nepravděpodobně se chlubí "zelenými strategickými cíli" Zijinu. Místo toho je Bor učebnicovým firemním městem: Čínští střední manažeři popíjejí alkohol v restauracích, zatímco místní a dovezení čínští dělníci pracují bok po boku ve skladech a továrnách na nakládání s odpady.

Na veřejném shromáždění, kterého se účastní stovky vesničanů, horníků a ekologických aktivistů z celého Srbska, je 20 žen, které protest vedly, přivítáno jako hrdinky. Jejich poselství je vzdorovité, ale nálada fatalistická. Řečníci přirovnávají těžbu zdrojů k "boji proti kolonialismu" v Kongu. "Nejsme proti žádnému průmyslu nebo národu, ale jsme proti čínské společnosti, která sem přichází, aby nás vykořisťovala," říká jeden z vesničanů.

Nicméně evakuace Krivelje vypadá jako hotová věc. Někteří vesničané byli vykoupeni, zatímco jiní byli nuceni opustit domy, které již byly obydleny a pohlceny dolem, bez jediné koruny jako kompenzace. Místní obyvatelé říkají, že věří, že Zijin hraje vyčkávací hru a činí vesnici neobyvatelnou, aby je mohl jednoho po druhém vytlačit. Současný protest je proto zaměřen na zajištění kolektivní smlouvy, která zajistí, že místní obyvatelé dostanou stejnou platbu v hotovosti a přestěhování na nové místo blíže k městu, spíše než aby byli vyháněni ze svých pozemků s klesající hodnotou. "Důl nikdy nezavřou. To nepřipadá v úvahu," říká Milan. "Stěhování je pro nás tou nejlepší volbou."

Když se rozhlédnete po návsi, zaplněné většinou důchodci, kteří popíjejí pivo nebo podřimují u společných kádí s gulášem, je těžké uniknout pocitu Hobitína, který je v konečné hrozbě pronikajícího průmyslu. Jasna Tomićová, členka místní rady, která vedla protesty oblečená v zeleném saku, říká, že její hlavní starostí je udržet komunitního ducha vesnice, a to i v nových betonových firemních domech, kde skončí, pokud si zajistí vytouženou dohodu o přesídlení se Zijinem.

"Moje rodina tu žije už 170 let, bydlí v tom domě na náměstí," říká. "Naše tradice musí pokračovat a očekáváme, že si stát uvědomí důležitost tohoto kroku." Stejně jako mnoho místních obyvatel je Tomićová příslušnicí olašské menšiny, zmenšujícího se pasteveckého národa, který po staletí putoval po horách Balkánu. V sázce je však víc než jen tradice. Tomićová říká, že srbský stát se vyjednávání neúčastní, "chrání" Zijin, zatímco umožňuje čínské společnosti tlačit na jednotlivé vesničany, aby opustili svou půdu bez adekvátní kompenzace.

Problémem nejsou jen neúnavné čínské investice v rámci Pásu a stezky, které vedou přes Balkán do starobylého řeckého přístavu Pireus a Si Ťin-pching je označil za "dračí hlavu" globálního infrastrukturního projektu. V posledních letech bylo Srbsko také svědkem masivních protestů proti těžebním operacím plánovaným společností Rio Tinto (né Zinc) poté, co tento anglo-australský konglomerát objevil nový minerál bohatý na lithium nesoucí jméno svého rodného srbského povodí, které plánoval vytěžit, aby uspokojil rostoucí hlad Evropské unie po bateriích pro elektromobily. (Mezitím se Balkán stává hřbitovem vyřazených, znečišťujících a ojetých vozidel EU.) Vláda byla nucena zrušit dohodu s Rio Tinto, což byl vzácný ústupek tlaku veřejnosti, ale konglomerát nadále v tichosti skupuje pozemky ve východním Srbsku a srbská vláda nedávno podepsala novou dohodu o strategickém partnerství s Evropskou komisí, která slibuje přístup k těmto vzácným zásobám lithia.

"Problémem nejsou samotní Číňané, ale globalizace," říká Predrag, který stejně jako mnoho místních obyvatel tráví měsíce v kuse prací v EU a domů se vrací jen sporadicky, jen aby byl svědkem ztráty dalšího vybagrovaného svahu. " Kdyby to nebyli oni, byl by to Rio Tinto nebo někdo jiný. Tyto společnosti se od sebe nijak neliší."

V sousední Severní Makedonii a Bosně a Hercegovině místní obyvatelé podobně protestují proti novým lithiovým a měděným dolům. Vzhledem k nedostatku jiných pracovních příležitostí však horníci na zbídačeném západním Balkáně také bojují za lepší platy a pracovní příležitosti. V Kosovu horníci nedávno drželi hladovku. A vesničané v Krivelji dávají jasně najevo, že nejsou proti těžbě přírodních zdrojů jako takové, ale spíše proti neustálému odlivu zisků ze své země do kapes mezinárodních konglomerátů. "Máme na výběr," trvá na svém Predrag. "Můžeš být dobrým horníkem, dělat svou práci dobře, ale nemusíš být otrokem."

Je těžké si představit budoucí osídlení, které by vyvážilo potřebu práce místních hornických rodin, zachování křehkého životního prostředí a kultury a rostoucí globální potřebu zelených zdrojů energie. Vzhledem k okolnostem není divu, že fatalismus kypí. Aleksandar "Ćuta" Jovanović, který se proslavil jako vůdce protestů proti Rio Tinto a nyní je poslancem srbského parlamentu, přijel do Krivelje, aby mu poskytl svou typicky bombastickou podporu. Říkám mu, že můj rodný venkov poblíž Birminghamu zažil v 19. století podobnou industrializaci. "Ale pořád tam žijí lidé, ne?", odpovídá Ćuta. "Za pět let budou všichni tito lidé pryč."

S jeho chmurným hodnocením lze jen těžko nesouhlasit. Není důvod se domnívat, že zelená revoluce zlepší životy těchto vesničanů o nic víc než její průmyslový předchůdce. S národní ekonomikou vystavenou drancování soukromými zahraničními zájmy a vládou neschopnou nebo neochotnou chránit své lidi a životní prostředí nabízejí pusté svahy Boru pohled na budoucnost východní Evropy. Samotné povozy se senem nezastaví chamtivé trhy na Východě ani na Západě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1924

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2024