Za obrazy do Lokte

4. 12. 2023 / Soňa Svobodová

  

Záleží co myslíte slovem „přemýšlíte“. Umělci stejně jako děti přemýšlí trochu jinak, především podvědomím a pocity. :-)

Výstavu připravuji zhruba 2 roky, a jelikož je tvorba reflexí, tak téma vyplyne z mých prožitků. Je to vlastně takové prolínání a působení vlastních emocí, postřehů a názorů.

Vyloženě tematickou výstavu, „Jezerní zrcadlení“, jsem připravovala pro Divadlo Na Jezerce, obrazy byly inspirovány inscenacemi této divadelní scény.

A kolik času jste strávila v publiku, jako divačka-malířka než dané obrazy a výstava vznikly?

Divadlo je moji velkou láskou. Baví mne pozorovat ten tvůrčí proces od zkoušek přes generálky po představení, které je již „usazené“. A tak vůbec netuším, kolik času jsem strávila v divadle.. Asi rok a půl jsem chodila intenzivně na představení a postupně zpracovávala pocity, vjemy, asociace... Ale i dnes chodím do divadla (nejen v Praze) asi dvakrát, třikrát do měsíce.

Máte sice ráda divadlo, ale kromě něj i snění. A podle Artemidórova snáře, který sestává z pěti knih, jsou sny rozděleny na theórématické (sny, jak je snící viděl) a allégorické (sny zastřené, které potřebují výklad). Podle, kterých z nich vznikla vaše současná výstava?

Asi bych se nezařadila ani do jedné... Myslím, že je to kombinace, kdy „viděným“ můžete vstoupit do další skryté, zastřené roviny. A výklad je ovlivněn situací a momentální náladou diváka/pozorovatele. Doufám, že každý si najde svůj výklad a vždy něco nového.

Z vaší rozsáhlé tvorby vybírám: Je to anděl, B´alam – bůh noci, Chrám poznání, Lyra, Malá mořská víla, Lví brána. Všechny jste vytvořila modrou barvou, která je stále vaší nejoblíbenější barvou. Je to dáno tím, že se jí dá nejlépe vyjádřit snovost, tajuplnost a fantazie?

Modrá – barva klidu, dálek, naděje. Koukám na svět přes modré brýle... Je to i barva snílků, má spoustu valérů, tónů jako hudba. Lze s ní vyjádřit spoustu emocí od jasných, veselých a lehkých po tajuplné až záhadné...

Vše, co jste zmínila je ve vašich obrazech obsaženo, ale vedle toho se věnujete i tvorbě grafických projektů, plakátů, úpravě knih a časopisů, ilustracím a počítačové grafice, takže mne napadá, že své obrazy malujete jedině v noci?

Máte pravdu, při malování musím být sama, a tak velmi často tvořím v noci. Asi je to také dané tím, že mám ráda atmosféru „magické“ noci, kdy svět kolem utichne, stává se vzdáleným. Často u toho poslouchám hudbu: ať klasickou nebo jazz.

Což přispívá k tomu, že ve svých malbách zachycujete náladu okamžiku. Jak hodně náročné, je pro výtvarníka vašich kvalit tvořit v tak rozpolcené době a světě?

Netvořím jen pro sebe, ale mám snahu „udělat svět krásnější“ a to se nyní špatně tvoří. Asi žijeme v době, která není moc vstřícná umění. Lidé více řeší existenční otázky a umění se především stává investicí. Peníze mají přednost před kreativitou, krásou, hezkým pocitem, zážitkem. Lidé nemají sílu a čas vnímat „něco nepotřebného“.

Mně osobně malování dopřává pocit svobody, pomáhá mi setřást každodenní starosti, a to se snažím poslat dál, což se snad na právě probíhající výstavě v Galerii Café v Lokti daří.

Vaši předci Rudolph a Joseph Neugebauerovi byli také úspěšnými malíři. Jak hodně vás při výběru vaší profese tento vztah ovlivnil?

Neovlivnil. O svých předcích jsem se dozvěděla až ve školním věku, a to jsem již měla jasno :-) Někdy ve čtyřech letech jsem se rozhodla, že budu ilustrovat knihy, také jsem to tehdy hned realizovala, a to mi zůstalo.

Spíše mě ovlivnili prarodiče z obou stran, zvláště dědeček, který nám maloval akvarelem zvířátka na vystřižení, tak jsme s bratrem měli celou zoologickou zahradu.

Zmínila jste bratra. Stal se z něho také výtvarník?

Bratr (Tomáš Neugebauer) skončil u schematického znázornění, a tak jsem za něj na základní škole kreslila obrázky, aby mu známka z výtvarné výchovy nekazila vysvědčení. Tomáš se věnuje bezpečnosti práce, kde je i publikačně činný.

Své obrazy jste vystavovala v Mexiku, Osace, Paříži, Lotyšsku, Koreji a nyní je mohou zájemci zhlédnout ve zmíněné galerii. Už tušíte, kde budete vystavovat příště?

Nyní mám nabídku v Praze cca za rok, ale nechci nic zakřiknout, a tak se nechte překvapit.

Děkuji za rozhovor a přeji čtenářům hezký konec roku.