Toulky českou minulostí - 18. díl

11. 11. 2022 / Daniel Stirský

čas čtení 4 minuty

Nedávno vydaný knižní 18. díl „Toulek“ (Zdeněk Volný, nakladatelství Via Facti) mne uchvátil. Určitě první kapitola věnovaná Jiřímu Karáskovi ze Lvovic a zvláště pak vyprávění o Konstantinu Bieblovi. Moje mamka bydlela v Plavecké ulici, v jejímž sousedství je ulice Na Výtoni. Zde, v činžáku s č.p. 401/7, Kosťa (tak mu přátelé říkali) bydlel a 12. 11. 1951 vyskočil z okna. Na domě je pamětní deska.

 

O Bieblovi jsme se učili jako o proletářském básníkovi. Což je pravda jen hodně částečná, neboť Kosťa byl sice od r. 1922 členem KSČ, avšak jeho poezie, toť hlavně poetismus a surrealismus. Narodil se v r. 1898 ve Slavětíně na Lounsku. Jeho tatínek byl zubní lékař. I on musel mít, stejně jako Kosťa, citlivou povahu. Za první války zbytečná a krvavá jatka neunesl a spáchal sebevraždu. Dobrovolně ukončil život i strýček, právník a básník Arnošt Ráž (+1925).

Mladý Biebl vojákoval v Haliči a na balkánské frontě. Zajali jej Srbové a málem přišel o život. Minimálně od této doby války odmítal. Rád cestoval, v druhé půli 20. let navštívil Sumatru a Jávu a počátkem let 30. s manželkou Marii Afriku. Byl levicově zaměřený, ale stalinským procesům druhé půle 30. let nevěřil.

Okupaci jakž takž přežil a když skončila, začaly potíže. Socialistický realismus Kosťoví nikdy k srdci nepřirostl. Chtěl psát podle svého a ne dle diktátu. Po únoru 1948 začínají nechutné útoky mladých zapálených literátů (Kohout, Šiktanc) na jeho surrealistickou a poetistickou minulost, neboť oba tyto směry byly pro tehdejší ideology cosi jako „Entartete Kunst“ (zvrhlé umění) pro nacisty. Rovněž se objevily problémy zdravotní, snad karcinom slinivky v počátečním stadiu. Kosťa byl člověk noblesní a hulvátské způsoby nových mocipánů mu byly proti mysli. Takhle si komunismus nepředstavoval! Nezval byl rovněž kritizován, jenže on se uměl bránit a i díky své marciální postavě byl psychicky odolnější. Jemný Biebl nikoli. Trpěl depresemi a úzkostmi, přičemž účinná léčba dostupná nebyla, neboť první antidepresiva se objevila později.

Když byl popraven Bieblovi dobře známý Záviš Kalandra (27. 6. 1950), který také zpochybňoval moskevské procesy, Kosťa musel být pod zvlášť těžkým tlakem. Čekal, kdy si přijdou pro něj. Pokusil se o režimní úlitbu sbírkou „Bez obav“, ale úzkostí a depresí se nezbavil. Dokonce se objevila i paranoia. Já, který si klinickou depresi prožil, umím pochopit, že a proč se básník 12. 11. 1951 (tj. před 71 lety) rozhodl k osudovému skoku. Občas někdo spekuluje, že mu někdo (např. Václav Kopecký) z okna pomohl, neboť Bieblovu knihovnu zabavila STB a některé knihy označila za trockistické. A to byl v oné pochmurné době těžký hřích. Biebla rovněž zasáhlo, že 1. 10. 1951 umírá (asi na infarkt) jeho přítel Karel Teige a za pár dní dobrovolně odešly i Teigeho družka Josefa Nevařilová a milenka Eva Ebertová.

Rudé právo sice otisklo 14. 11. 1951 na páté stránce pokrytecký nekrolog, avšak stačí si přečíst, jaké že Bieblovy verše pokládal Josef Rybák za hodné ocenění: „Ještě včera zahaleni mračny válek jak na ústupu luna Zase jdete do úplňku s novou Čínou kdy nastal čas Jiného syna Nebeské říše jasného Mao Ce-tuna. Osvoboditele čínského lidu ochránce země a jejich krás.“ Bylo-li by elogioum myšleno upřímně, museli bychom v Rudám právu nalézt např. toto: „S lodí jež dováží čaj a kávu, pojedu jednou na dalekou Jávu. Za měsíc loď když vypluje z Janova, stane u zeleného ostrova. Pojedem spolu já a ty, vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty. Pojedem okolo pyramid, loď počká, až přejde Mojžíš a jeho lid. S vysokou holí a zaprášenými opánky, jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky. Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci, letí za vodou a ve vlnách se ztrácí.“


0
Vytisknout
5187

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2022