Jeremy Rifkin: "Tohle je poslední geopolitická, fosilní válka"

11. 11. 2022

čas čtení 8 minut
Musíme se rozloučit s ideálem efektivity, abychom se stali odolnými, říká v rozhovoru ekonom a politický poradce Jeremy Rifkin. To není doprovázeno pouze novým typem hospodářské spolupráce. To, co chápeme pod pojmem svoboda, se musí také radikálně změnit.

Jeremy Rifkin uspořádal v roce 1977 druhou "Boston Tea Party" a hodil sudy s ropou do přístavu na protest proti vysokým cenám pohonných hmot. V roce 1980 se stal zastáncem větrné a solární energie svou knihou Entropie. Dnes sedmasedmdesátiletý Rifkin, který se považuje za aktivistu, radí EU a Číně a také Senátu USA v otázkách udržitelné infrastruktury. Jeho poslední kniha se jmenuje Věk odolnosti. Přehodnocení života na divoké zemi (360 stran, 32 eur). Ptal se Mladen Gladić.

WELT: Pane Rifkine, můžete dvěma nebo třemi větami vysvětlit, co máte na mysli pod pojmem odolnost (resilience)?

Jeremy Rifkin: Ne ve dvou nebo třech větách. Odolnost je dlouhodobě oblíbeným tématem psychologie, sociologie a také antropologie. Teprve nedávno se stala příběhem i pro ekonomiku, a to i ve vztahu ke změně klimatu. Ve společenských vědách je definována jako schopnost překonat krizi a vzpamatovat se. Ale každý, kdo přežil krizi na život a na smrt, ví, že taková představa je špatná. Nemůžete se jen sebrat a pokračovat jako před krizí. Ale tato mylná představa jde ruku v ruce s moderní představou, že jsme autonomní aktéři schopní uplatňovat dominanci a přizpůsobovat svět sami sobě.

WELT: Ale s touto moderní myšlenkou je spojen také koncept svobody, který považujeme za hodný ochrany.

Rifkin: To je negativní svoboda. Pokud definujeme člověka jako autonomního aktéra, pak svoboda je schopnost být nezávislý, nezávislý na druhých, ostrov. Můžeme to rozšířit na lidská práva: Každý jednotlivec je autonomním aktérem a jeho právo na osobní suverenitu by mělo být respektováno, pokud to neporušuje autonomní práva ostatních. Ale tak lidský život nefunguje. Jsme nejspolečenštější stvoření. Když jsem svědkem krize nebo dokonce radosti někoho jiného, ​​prožívám to na svém těle vlastně tak, jako bych to prožívala já: Když v porodnici pláče miminko, pláčou všechna miminka. Takže to není něco, co se vám honí hlavou. Když zažijeme někoho jiného než sebe, nevědomě poznáváme, že jsme jedno, v goethovském smyslu – a že jsme tady na této zemi jako spřízněné duše na okamžik.

WELT: Co to znamená pro naši svobodu?

Rifkin: Pokud se zeptáte někoho z generace Z nebo dokonce mileniála, který vyrostl s internetem, představa být autonomním aktérem zcela odděleným od ostatních by pro něj byla smrtí. Pro mladší generaci znamená svoboda inkluzi, nikoli exkluzivitu. Takže si myslím, že se posouváme od svobody jako výlučného práva být ostrovem, ke svobodě jako inkluzivitě, k uvědomění si, že jsme všichni v jedinečném vzájemném vztahu. Čím více tedy budeme schopni komunikovat, tím lépe se budeme mít i ve smyslu svobody, chápané jako inkluze a demokracie.

WELT: Moderní, negativní myšlenku svobody nacházíte ve "věku pokroku", který předchází "věku odolnosti", jehož úsvit nyní vidíte. Co bylo podstatou tohoto minulého věku?

Rifkin: Sám jsem Žid, takže koukám do Bible. Bůh vyhnal Adama a Evu z rajské zahrady za to, že jedli ze stromu poznání a neposlouchali jeho příkazy. Ale on řekl: Dávám ti vládu nad zemí a nad vším, co se po ní plazí a prchá. Tento mandát nám zůstal až do moderní doby, do toho, co nazývám věkem pokroku, i bez jeho teologického podtextu.

WELT: Co je na tom problematického?

Rifkin: Základní hodnotou věku pokroku byla efektivita. Stále je stěží zpochybňována. Dokonce i OSN a Světová banka jsou stále žádány, aby jednaly efektivněji, pokud jde o změnu klimatu a naši ekonomiku. Ale účinnost jako nejvyšší hodnota zahrnuje rozbití rostoucího množství planetární hydro-, lito-, atmosféry a biosféra v co nejkratším čase. A pak se ptáme sami sebe, proč jsme vyčerpali Zemi.

WELT: Čím máme podle vás nahradit ideál efektivního ovládnutí přírody?

Rifkin: Učil jsem dlouhou dobu na Wharton School, přední a nejstarší obchodní škole v USA, kde jsem také studoval. Až donedávna jsem nikdy neslyšel žádnou kritiku tamní účinnosti. V každé druhé větě o ni šlo. Ale už ne. Od doby, kdy se během pandemie COVIDu zhroutily dodavatelské řetězce, se všem na rtech objevil nový termín: Adaptabilita.

WELT: Jaký nový vztah k přírodě to způsobuje?

Rifkin: Ve skutečnosti je adaptabilita starší koncept. Smithsonian Institution ve Washingtonu provedl zajímavou studii, která má odpovědět na otázku, jak lidé přežili masivní změny klimatu za posledních 800 000 let od doby, kdy se objevili hominidi.

WELT: Jak jsme to dokázali?

Rifkin: Protože jsme nejpřizpůsobivější druh, kromě bakterií a virů. Máme největší neokortex, tedy velký mozek, a svůj jazyk. Umožňuje nám to uchovávat znalosti dostupné pro další generace. Prostřednictvím biofilie, tedy empatie, se můžeme vžít do kůže jiných živých bytostí, což nám umožňuje spolupracovat. 800 000 let jsme přežili tím, že jsme předvídali, co se děje kolem nás, a pak jsme se přizpůsobili životu na této planetě, změnám slunečního dne, měsíčním rytmům, rotaci Země, její oběžné dráze kolem Slunce, změnám klimatu a zbytku živé Země.

WELT: Takže fakt, že ekonomičtí experti méně mluví o efektivitě, je dobré znamení?

Rifkin: Po zhlédnutí protestů Fridays for Future jsem také opatrný optimista. Nejdřív jsem jim moc nerozuměl. Teprve když jsem seděl s několika mladými aktivisty, uvědomil jsem si, co je na nich tak nového: Lidé neustále protestují. Jsme protestující druh. Ale toto byl první globální protest, kdy celá věková kohorta vyšla do ulic a viděla se v nebezpečí jako druh, jako živá bytost mezi ostatními živými věcmi. To se ještě nikdy nestalo: Obrovský antropologický posun ve vědomí a pro mě průlom v kulturní historii.

WELT: Co způsobuje tato změna vědomí?

Rifkin: Mohu vám sdělit některé trendy, které jsem pozoroval při své práci s globálním byznysem, EU, čínskou vládou a americkým Senátem. Jejich poskládání dává úplně jiný obrázek než v době průmyslové, tedy v době pokroku. Mladší generace nahrazuje růst jako ideál prosperitou. Místo produktivity spoléhá na regenerační energii. Rozhodujícím měřítkem pro ně není hrubý domácí produkt, ale kvalita života. Ustupuje od hyperspotřeby, alespoň u těch velmi mladých. Místo geopolitiky, která má stále určitou váhu, volí biosférickou politiku, místo zdůrazňování duševního vlastnictví sdílení open-source.

WELT: Říkáte, že geopolitika se scvrkává. S ruským útokem na Ukrajinu však došlo k renesanci geopolitického myšlení.

Rifkin: Myslím, že je to poslední geopolitická fosilní válka. Nebo doufám.

WELT: Věříte, nebo doufáte?

Rifkin: Tato válka nutí všechny rychle přejít na solární a větrnou energii. To je přes všechny rozdíly cílem EU a také Číny. Části USA to nyní chtějí také. Tuto zimu by mohly nastat krátkodobé problémy, zejména v Evropě. Ale věci se změní. Zejména proto, že obnovitelné energie nutí vke změně.

WELT: Jak to?

Rifkin: Když v jedné části světa svítí slunce a fouká vítr, chcete nasměrovat energii, kterou vytváříte, do jiné části světa. Pokud se ale někdo pokusí ovládnout celou energetickou síť, stačí se odpojit a přerozdělit. To je odolnost infrastruktury.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
8991

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2022