Pozor na pohrdání demokracií

13. 2. 2018 / Jan Čulík

čas čtení 7 minut


Stoupenci pražské kavárny jásají nad "vynikajícím" komentářem Petra Honzejka, který argumentuje, že je nebezpečné zavádět institut referenda, "protože někteří voliči jsou hloupí".


Taková argumentace je antidemokratická, je  nebezpečná a samozřejmě povede k dalšímu hlubokému odcizení více než poloviny národa, která nehlasuje tak, jak by si "pražská kavárna" přála.



Je to opravdu velmi rozumný strategický přístup, pane Honzejku, říkat lidem, s nimiž nesouhlasíte, že to jsou debilové. (To míním ironicky.) Potíž je, že v demokracii mají tito lidé stejné právo hlasovat jako vy a pohrdáním jejich postoji a jejich hlasy problém nevyřešíte. Povede to jen k přitvrzení a prohloubení už existujícího konfliktu v české společnosti.

Poukazuju už léta na nejrůznější problémy postkomunistické české demokracie. Nefunkční média, nefunkční státní správa, nefunkční policie a soudnictví. V současnosti, kdy vznikla krize, se ukazuje, jak nebezpečné jsou všechny tyto dlouholeté nedostatky.

K nim patří už dlouhodobě pohrdání názory a politickými postoji spoluobčanů, s nimiž pražská kavárna nesouhlasí. Právě tento postoj, neschopnost s lidmi mluvit a dlouholeté pražské kázání o tom, co je "správné", vyvolaly, nebo alespoň vážně přispěly, k dnešnímu konfliktu ve společnosti.

Neznám jediného západního politika, který by se vyjádřil, že "občané hlasovali špatně a jsou blbí". Rozhodnutí občanů v demokratických volbách je v zavedených demokraciích považováno za posvátné a nezpochybnitelné.

V současnosti Velká Británie těžce zápolí s výsledky referenda o brexitu z června 2016. Rozhodnutí britských občanů odejít z Evropské unie se ukazuje jako nerealizovatelné, nebo jako realizovatelné jen za předpokladu obrovských ekonomických, politických i sociálních ztrát pro občany. Přesto však vládnoucí politikové v Británii neustále opakují mantru, že "občané rozhodli", a toto rozhodnutí je nutno respektovat a vyplnit. (Přesto, že je to sporné: referendum o brexitu mělo pouze konzultativní funkci, o všem v Británii rozhoduje parlament, nikoliv referenda. Dále, bylo připraveno špatně: o tak zásadní otázce, jako je odchod země z Evropské unie, se mělo rozhodovat dvoutřetinovou většinou, nikoliv většinou pouhých čtyř procent voličů, kteří se referenda účastnili.)

Vinu ovšem na této britské kůlničce na dříví nenesou voliči.

Honzejk má ovšem pravdu v jednom: institut referenda je opravdu nebezpečnou záležitostí, protože nabízí občanům právo rozhodnout o  složitých, technických otázkách jednoduchou odpovědí. Občané nejsou o složitostech svého rozhodování informováni a rozhodují především emocionálně.

Případ britského referenda o brexitu je dokonalou ukázkou toho, jak jsou referenda škodlivá. Britové malou většinou hlasovali o odchodu z EU, hlavně na základě populistických lží, že Británie bude mít z brexitu obrovský prospěch, například prý bude možno z rozpočtu EU ušetřených 350 milionů liber týdně investovat do britského státního zdravotnictví. Tento argument byl lživý. Nikdo v době referenda nevěděl, že Británie bude naopak muset přispět do rozpočtu ještě částkou 40 miliard liber, takže je to přesně opačně.

Nikdo nevěděl, že hlasováním pro brexit se Británie připraví o přístup k jadernému palivu pro své elektrárny a o přístup k radioizotopům pro léčbu rakoviny. Nikdo si neuvědomil, že hlasováním pro brexit přijdou angličtí farmáři o zemědělské pracovní síly, takže ovoce a zelenina na anglických polích shnije. Angličtí farmáři přesunují nyní své farmy z Anglie do Číny.

Nikdo netušil, že brexitu způsobí katastrofální nedostatek (40 000) zdravotních sester ve zdravotnictví.

Nikdo netušil, že brexit ohrozí mírový proces v Severním Irsku a vytvoření nové pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou povede k obnovení terorismu.

Nikdo netušil, že brexit povede k zrušení platnosti britských řidičských průkazů na území Evropské unie a k likvidaci britského dopravnictví.

Nikdo netušil, že brexit povede k poklesu britské hospodářské činnosti v oblastech, které nejvíce hlasovaly pro brexit, jako je severní Anglie, a k odchodu mezinárodních firem, včetně japonských automobilek.

Nikdo netušil, že banky v londýnské City ztratí tzv. pasová práva a nebudou už smět poskytovat finanční služby eurozóně, pokud se nepřesunou do Amsterodamu, Paříže, Dublinu či Frankfurtu.

Nikdo netušil, že brexit ohrozí leteckou dopravu, protože britské letecké společnosti ztratí právo létat do Evropy, pokud nepřesunou svá ústředí na území Evropské unie.

Honzejk by neměl argumentovat, že "lidi jsou blbí". Lidi jsou všude stejní, a měli bychom zjišťovat, proč hlasují tak, jak hlasují, nikoliv jim nadávat. Honzejk by měl, například na příkladu katastrofy Velké Británie, českým občanům ukazovat, že rozhodovat v referendu je možné pouze tehdy, pokud mají občané k dispozici složité informace.

V britském případě média a politikové zcela selhali, protože výše uvedené znepokojující informace před referendem o brexitu vůbec nebyly k dispozici a nikdo o nich nevěděl.

Očekávám, že při případném referendu o czexitu by situace v ČR, vzhledem ke stavu českých médií a české politické kultury, byla ještě daleko horší.

Největším problémem dnešní doby je, že veřejný prostor ovládly emocionální, často paranoidní nesmysly a věcná, racionální diskuse byla z něho vytlačena. To ohrožuje stabilitu a demokracii daleko více než Honzejkovi "blbí občané". Občané by se, pane Honzejku, nechovali jako "blbci", kdyby měli k dispozici věcné informace, například o katastrofě jménem brexit - o níž se ovšem v ČR většinou nepíše.

Samozřejmě, i na Západě nyní do veřejného diskursu proniká iracionální emocionalita. Nejhorší to ovšem je v Polsku, kde v televizních diskusích, jimž dominuje strana Právo a spravedlnost, už neuslyšíte jediný věcný argument - jen hysterické, ironické emoce. V Maďarsku jsou média tak zglajchšaltovaná, že se do nich už nedostane žádný věcný kritický hlas proti vládě.

V České republice jsou vážným problémem parazitní média, která zaplavují veřejný prostor nesmysly přesně tak, jak o tom sní Steve Bannon.

Namísto toho, aby obviňovali občany z hlouposti, by se měl pan Honzejk zasazovat o to, aby česká stát efektivně zasáhl proti parazitním médiím a aby servery, které šíří nenávist a strach, byly potrestány podle zákona. Příslušná ustanovení v trestním zákoníku ČR existují, jenže je nikdo neuplatňuje.


V této souvislosti je šílený názor mediálního "experta" Jana Jiráka, který tvrdí, že občan "má právo na lež v médiích". 

Vím, že v ČR se to v médiích nedělá, ale kdykoliv jsem napsal článek v angličtině pro jakékoliv mezinárodní médium, před jeho vydáním dochází k verifikaci každé jednotlivé věty. Pro každou jednotlivou větu je nutno dodat právně ověřitelné důkazy, že je pravdivá. 

V tomto kontextu je výrok českého mediálního "experta", že "občan má právo na lež", neuvěřitelný a pro společnost zcela destabilizační. 

1
Vytisknout
12863

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2018