Jsou to USA, nikoliv Turecko, kdo v Sýrii prohrává

16. 2. 2018

čas čtení 3 minuty
Ne všichni souhlasí s obrazem Turecka coby kulhajícího a stále izolovanějšího giganta, kterého nelítostný a samolibý lídr vydal na milost a nemilost Rusku. Naopak, Turecko hraje hru s dlouhodobou perspektivou a jsou to USA, kdo je v Sýrii izolován, tvrdí Fabrice Balancheová z Hoover Institution, informuje Amberin Zamanová.


Balancheová, která se vrátila z třítýdenního průzkumu v severní Sýrii, tvrdí: "Současná americká politika... povede k americké porážce v Sýrii. V určitém okamžiku bude Amerika nucena se stáhnout, protože... američtí vojáci budou vyhozeni do povětří." Balancheová tvrdí, že dospěla k tomuto závěru po rozhovorech s velkým počtem Arabů žijících pod kurdskou vládou v převážně arabských městech Rakka, Tal Abjád a Manbídž.

Jak válka proti IS utichá, problémy, které existovaly už před ní, se velmi důrazně vracejí. Ekonomické potřeby opět převažují nad základní bezpečností. Z pohledu Arabů Američané hlavně pomáhají Kurdům. Frustrace mezi Araby dosahuje kritického bodu a Turecko, které přijalo více než 3,5 milionu syrských uprchlíků, se toho snaží využít. Naštvaní mladí Arabové představují "budoucí Talibán" a mohou útočit na Američany. Ale "protože se Američané... z bezpečnostních důvodů nestýkají s arabským obyvatelstvem, nemají představu o tom, co se děje."

Kurdy řízený severovýchod Sýrie také zahrnuje syrskou obilnici, většinu ropy a přehrad. Podle Balancheové je nicméně ekonomická situace "výbušná".

Nepřichází prakticky žádná pomoc, protože Američané se nesnaží a "Saúdové se soustředí na Jemen". Není dost vody k zavlažování polí. Bomby zničily zavlažovací kanály. Elektřina se zapíná mezi 16 - 23 hodinou. Vesničané už nedokáží sklízet.

Turecko údajně omezilo přítok vody z Eufratu. Vloni také uzavřelo pobočky Armády spásy a několika dalších humanitárních organizací operujících na kurdských územích. (Jedním z hlavních příjmů v urbánních částech kurdských území v Sýrii jsou platy ve veřejném sektoru, které prostřednictvím Damašku hradí Teherán - KD.)

V lednu propukly ve městě Manbídž násilné protesty kvůli podezření, že oddíly SDF kontrolované kurdskou PKK zatkly a mučily dva civilisty. Protest byl částečně vyvolán nucenými odvody mladých Arabů do oddílů kontrolovaných PKK - tato praxe byla mezitím zrušena. Podle Balancheové to ovšem také vyvolalo ještě tvrdší přístup kurdských milic YPG, které se snaží "předejít šíření revolty".

Turecká ofenzíva v kantonu Afrin na severozápadě Sýrie posílila atmosféru represe a ekonomického úpadku. Turecko s odchodem nespěchá a dovede se smířit s dalšími ztrátami v rámci silné podpory pro operaci Olivová ratolest.

Většina Turků přijímá vládní narativ, podle nějž je YPG totéž co PKK, která bojuje v Turecku - a je tedy třeba eliminovat obě organizace.

Erdoganovy výhrůžky, že zaútočí proti YPG ve městě Manbídž a rozšíří tažení až na iráckou hranici může přimět některé Araby, aby přešli na druhou stranu fronty.

"Arabové se začínají bát," říká Balancheová. "Není to naše válka," říkají a nechtějí se ocitnout mezi znepřátelenými stranami. Někteří začínají sledovat se zamyšlením život v Damašku a Aleppu, s tekoucí vodou, elektřinou a funkčními školami.

Podobně to může dopadnout s Tureckem. Pokud se má rozhodnout, zda mít za souseda kurdskou YPG nebo syrský režim, pravděpodobně si zvolí režim. Mezitím ale, uzavírá Balancheová, "Amerika ztratila Turecko a jejím jediným spojencem v Sýrii je PKK."

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8294

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2018