JAR: Zbavit se prezidenta, jenž překročil hranici

16. 2. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Po dlouhodobém tlaku strany Africký národní kongres (ANC) kvůli korupčním skandálům odstoupil jihoafrický prezident Jacob Zuma. Ne že by se mu chtělo teplé místečko opustit, nicméně obdržel nabídku, která se neodmítá: Buď odstoupí sám, nebo ho čeká impeachment.


Pro ČR nemyslitelné operaci, kdy strana odvolá vlastního zdiskreditovaného politika na špičkové pozici, místo aby se donekonečna oháněla zákeřným nepřátelským komplotem, se říká "péče o politickou kulturu". Jihoafrickou republikou sice zmítají vážné problémy, včetně protipřistěhovaleckých bouří (které vláda odsoudila), nicméně úkol dbát o politickou kulturu tam zvládají o dost lépe než mezi Čechy. A tak prezident v rezignačním projevu mj. prohlásil, že sice s odvoláním nesouhlasí, ale podřizuje se rozhodnutí strany, která ho na post nominovala.

ANC představuje stranu levicovou, s komunistickými kořeny, která v institucionální paměti uchovává lekci spojenou s tzv. kultem osobnosti a trvá důsledně na kolektivním vedení. Když se tedy její prezident začal chovat, jako by stál nad zákonem, s jistými prodlevami a potížemi jej poslala do důchodu.

Čeští "vlastenci" se rádi dovolávají údajné kulturní nadřazenosti nad "barbary", kteří se prý v milionových řadách šikují u hranic s cílem zmocnit se Kosteleckých uzenin a Penama. Nejnovějším etalonem tohoto narativu se stává kniha "pravicového sociologa" Petra Hampla s předmluvou ultrapravicového demagoga Jana Kellera nazvaná Prolomení hradeb. V nepříliš povedené cover verzi spisu arabského učence Abdarrahmána Ibn Chaldúna Al-Mukkadima rozvíjí interpret klasickou tezi o věčném střetu mezi rozvinutými usedlými a rudimentárními kočovnými civilizacemi. Samozřejmě že Češi jsou usedlí - a tedy, implikuje se, rozvinutí.

Skutečnost je ovšem mnohem méně černobílá, než se snaží Hampl tvrdit. Někdejší kolonie JAR má už vyspělejší politickou kulturu než budoucí kolonie ČR. A stačí jí dnes k tomu bohužel pouhý fakt, že se odmítá vrátit před Chruščovův projev z 25. února 1956. Stejně tak se v obou zemích jako nebe a dudy od sebe liší i úroveň kulturních výrazů protestu sociálně nejvíce znevýhodněných.

Za zvuků primitivní Nohavicovy odrhovačky U nás na severu pomalu vybíráme lokalitu k výstavbě mauzolea Miloše Zemana.

1
Vytisknout
8792

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2018