Elitářští experti? Popíliť!

14. 2. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Od včerejška mají čeští občané soudně potvrzeno nejen právo nazývat Tomia Okamuru Pitomiem, ale také - nadechněte se - premiéra v demisi obviněného z dotačního podvodu a tajného spolupracovníka StB Andreje Babiše označovat jednoduše za Bureše. V zemi ovšem fakticky vládne právě trio Pitomio, Bureš, Falmer (=Vojtěch Filip), pod záštitou soudně usvědčeného lháře Miloše Zemana, jehož zlidovělé přezdívky raději neuvádím.


Proč by se ovšem "lid" měl řídit nálezy a doporučeními nějakých elitářských soudů ohledně toho, koho lze označovat za alternativně inteligentního, že ano. A vidíme také, jak podobná doporučení zcela zjevně ignoruje. Má totiž nové vzory a hrdiny: Recidivistu a nájemného vraha Jiřího Kajínka, "mučedníka" Karla Slezáka, "oběť atentátu" Milana Rokytku. Na nějaké soudní nálezy voliči evidentně kašlou.

Při důsledném boji se "samozvanými" elitáři, které do jejich pozice nedosadilo nic podstatnějšího než pouhé splnění institucionálních pravidel během jejich kariéry, se ovšem můžeme těšit ještě na mnohem větší věci. Poté co Jiří Grygar musí v médiích diskutovat se zastánci placatosti Země (kterých je ovšem plno po celé zeměkouli...), lze s nadějí očekávat také rozvoj a šíření zastánců duté země, případně odmítnutí elitářského názoru na pití přípravku Savo, výskyt tzv. chemtrails, podvratné působení iluminátů, jakož i zombií bojujících za Kyjev na Donbasu. Vždyť který drzý elitář má vlastně právo říci, že výšeuvedené názory jsou totálními blbostmi a nehodí se je připustit do veřejné debaty? Že ti, kdo je vyloučí, nemají být popotahováni za prohřešek vůči "vyváženosti" diskuse?

Jistěže institucionální pravidla výběru lidí do příslušných pozic mohou třeba i katastrofálně selhávat, jak ukazují příklady profesora Klause nebo všelijakých plzeňských právníků. To však samo o sobě nepředstavuje důvod stavět se k věci nihilisticky a prohlásit proto všechny, i ty nejhloupější názory za stejně platné.

Například novinář Petr Honzejk vystudoval na univerzitě geografii a tělocvik, což může vést leckoho k úvaze, nakolik je vlastně kvalifikován komentovat obecnější otázky české politiky, speciálně (aniž by někoho jmenoval) otázku, zda existují také hloupí voliči. Asi těžko však odsud vede legitimní cesta k závěru, že si tedy raději necháme poradit od lidí, co nedovedli vystudovat ani pedagogickou fakultu, kterou absolvoval Honzejk.

To že někteří čeští voliči hlasují tvrdě proti vlastním zájmům, když preferují lháře, tuneláře již druhé politické strany v pořadí a komerčního podnikatele v oboru rasismu, uleželého starorežimního bolševika nebo prolhaného alkoholika, je fakt. Chytrého na takové volbě není vposledku nic, ať už ji interpretujete jakkoliv, protože poškodí i ty, kdo takto hlasují. Volbou uvedeného typu si voliči jedině říkají o proslulou Darwinovu cenu.

"Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev," prohlásil kdysi Karel Čapek.

Sporný Honzejkův komentář chápu jako upozornění na donedávna triviální fakt, že ne všechny volby jsou nutně rovnocenné - a některé mohou být dokonce opravdu hloupé.

Pokud si místo toho vyberete líbivé předstírání, že vůl klidně může být lvem, protože přece není nikdo, kdo by směl rozhodnout o opaku, dospějete nejspíš záhy někam do groteskního světa Švandrlíkových Černých baronů.

1
Vytisknout
12259

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2018